9 As 118/2025 – Nejvyšší správní soud

9 As 118/2025- 8 - text  9 As 118/2025 - 10 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Úřad vlády České republiky, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, Praha 1, proti rozhodnutí vedoucí žalovaného ze dne 22. 10. 2024, č. j. 620232024UVCR, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2025, č. j. 17 A 102/202427, takto: I. Návrh na ustanovení zástupce se zamítá. II. Kasační stížnost se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal dne 4. 11. 2024 u Městského soudu v Praze žalobu, kterou se domáhal zrušení výše nadepsaného rozhodnutí vedoucí žalovaného, kterým zamítla jeho rozklad a potvrdila rozhodnutí Úřadu vlády České republiky ze dne 18. 9. 2024, č. j. 543712024UVCR (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňové rozhodnutí se týkalo žádosti o poskytnutí informace podané podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“). Úřad vlády prvostupňovým rozhodnutím částečně odmítl žalobcovu žádost o informace z důvodu neexistence informací, část informací žalobci poskytl a část otázek uložil ad acta, jelikož předmětné dotazy nebyly způsobilými žádostmi o informace ve smyslu InfZ. Žalobce současně v žalobě požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. [2] Městský soud nyní napadeným usnesením zamítl žádost žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků (výrok I.) i návrh žalobce na ustanovení zástupce (výrok II.). Zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků soud odůvodnil tím, že žalobce nedostál své povinnosti tvrdit a doložit, že jeho majetkové poměry neumožňují úhradu soudních poplatků a městský soud si tak nemohl učinit dostatečně úplný obraz o jeho poměrech. Žalobce pouze doložil, že pobírá starobní důchod a příspěvek na živobytí, ohledně svého majetku však nesdělil a nedoložil nic. K výdajům žalobce doložil pouze doklad o platbě za energie. Městský soud uvedl, že u něj žalobce vede značné množství sporů, ve kterých odmítá uhradit soudní poplatek, a lze se tak důvodně domnívat, že se v jeho případě nejedná o legitimní obranu jeho práv a zájmů, nýbrž o zneužití práva. Vzhledem k tomu, že městský soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro osvobození žalobce od soudních poplatků, nemohl mu být ani ustanoven zástupce. II. Obsah kasační stížnosti [3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá výše nadepsané usnesení městského soudu kasační stížností, v níž současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Požaduje „výrok ad I + II – změnit tak,že se ad. I + II nezamítá Požaduji vydat usnesení, že se ruší !“. Stěžovatel dále uvedl, že městský soud nesměl ve věci rozhodovat, jelikož vznesl námitku podjatosti, o které nebylo rozhodnuto. Dále sdělil, že postupem městského soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 32 C 141/2015 mu bylo upřeno právo na odškodné. Zároveň „UVČR řadu let,zneužívaly bezprávního stavu v ČR,kdy orgány činné takové jednání prostě nešetřily.Daný stav trval do 12. 3. 2025 to je vydání závazného nálezu US č. II US 2468/2024.“ [4] Vyjádření žalovaného nebylo vyžadováno s ohledem na skutečnost, že se jedná o kasační stížnost směřující proti procesnímu usnesení o zamítnutí žádosti stěžovatele o přiznání osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce, tudíž se z povahy věci týká výlučně právní sféry stěžovatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 6 Ads 72/2009144). III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval žádostí stěžovatele o osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti a návrhem na ustanovení zástupce. V usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/201419, č. 3271/2015 Sb. NSS, dospěl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k závěru že „stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]“. V nyní projednávaném případě ovšem nebylo napadeným usnesením rozhodováno ve věci samé, a stěžovateli proto nevzniká povinnost soudní poplatek zaplatit. Nejvyšší správní soud proto o žádosti o osvobození od soudních poplatků nerozhodoval. Závěry rozšířeného senátu učiněné ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený senát v uvedeném usnesení i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele: „Jeli podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Zastoupení advokátem v tomto typu řízení tak není obligatorní. Nejvyšší správní soud se však dále zabýval otázkou, zda i přesto by v případě stěžovatele bylo zastoupení vhodné. [6] Podle § 35 odst. 10 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a jeli to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citovaného ustanovení vyplývá, že navrhovateli lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv. [7] Nejvyšší správní soud neshledal splnění druhé nutné podmínky pro ustanovení zástupce, tedy jeho nezbytnost k ochraně práv stěžovatele, neboť po zhodnocení obsahu kasační stížnosti dospěl k závěru, že v projednávané věci není nezbytná potřeba zastoupení stěžovatele prokázána. Ačkoliv je část argumentace stěžovatele ve vztahu k dané otázce irelevantní, lze z kasační stížnosti dovodit, čeho se stěžovatel domáhá. Dle stěžovatele jsou výroky I. a II. napadeného usnesení nesprávné, neboť městský soud měl jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce vyhovět. Zároveň nemohl městský soud ve věci rozhodovat, jelikož o vznesené námitce podjatosti nebylo rozhodnuto. Kasační stížnost tedy splňuje veškeré zákonné náležitosti (byť je na samé hranici projednatelnosti). Nejvyšší správní soud na základě podané kasační stížnosti a podkladů obsažených ve spise může nikterak komplikovanou otázku neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce plně posoudit a věcně o ní rozhodnout, aniž by bylo třeba za tímto účelem stěžovateli ustanovovat zástupce. Ani stěžovatel v kasační stížnosti blíže nekonkretizoval, z jakého důvodu je ustanovení zástupce nezbytné k ochraně jeho práv. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl. [8] Následně Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v mezích rozsahu kasační stížnosti a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí městského soudu netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [9] Institut individuálního osvobození od soudních poplatků je upraven v § 36 odst. 3 s. ř. s., z něhož především vyplývá, že účastník může být zčásti a zcela výjimečně plně osvobozen od soudních poplatků při současném splnění těchto tří předpokladů: a) podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, c) doložení nedostatku prostředků. [10] Smyslem a účelem osvobození od soudních poplatků je ochrana nemajetného účastníka řízení před odepřením přístupu k soudu. Účelem osvobození od soudních poplatků naopak není odbřemenit nemajetné účastníky řízení ve všech soudních sporech, včetně těch, které opakovaně a soustavně vyvolávají, ačkoliv nemají zjevný dopad do jejich životní sféry. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/201166, č. 2601/2012 Sb. NSS. [11] Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečností, které odůvodňují osvobození účastníka řízení od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro soudní řízení, tíží tohoto účastníka řízení (viz rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/200450, č. 537/2005 Sb. NSS). Je tedy na něm, aby rozhodné skutečnosti nejen tvrdil, ale i doložil. Městský soud v této věci dospěl k závěru, že se stěžovatelem pře