4 Ars 4/2025 — Nejvyšší správní soud

Ars 2/2025- 63 - text  Ars 2/2025 - 67 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka, Milana Podhrázkého a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatele: Přípravný výbor pro konání místního referenda, jednající zmocněncem J. K., zastoupen advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, proti účastníkovi: obec Statenice, sídlem Statenická 23, Statenice, zastoupenému Mgr. Lukášem Nohejlem, advokátem sídlem Opletalova 1525/39, Praha 1, o návrhu na vyhlášení místního referenda, o kasační stížnosti účastníka řízení proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2025, čj. 37 A 26/202538, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval návrhem na konání místního referenda v obci Statenice o následujících otázkách: 1) „Požadujete, aby orgány obce Statenice v samostatné působnosti učinily veškeré možné kroky k tomu, aby v rámci developerských projektů v obci vznikla adekvátní občanská vybavenost (zejména základní škola)?“ 2) „Požadujete, aby orgány obce Statenice v samostatné působnosti učinily veškeré možné kroky k tomu, aby zahájení rezidenční výstavby v rozvojových plochách Z02, Z13a, Z13b územního plánu obce Statenice bylo podmíněno předchozí kolaudací Přeložky silnice II/240 (D7-D8) - úsek mezi dálnicí D7, dálnicí D8 a silnicí II. třídy č. II/101?“ [2] Návrh na konání místního referenda podal navrhovatel (přípravný výbor) Obecnímu úřadu Statenice dne 4. 11. 2024. V reakci na tento návrh jej obec (dále stěžovatel) vyzvala k odstranění nedostatků podle § 12 odst. 2 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů (zákon o referendu). Navrhovatel s tím nesouhlasil a podal návrh Krajskému soudu v Praze, který usnesením ze dne 30. 12. 2024, čj. 37 A 81/2024-55, rozhodl, že návrh nemá nedostatky. Toto usnesení napadla obec Statenice kasační stížností, které Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 2. 7. 2025, čj. Ars 1/2025-55, vyhověl a usnesení krajského soudu zrušil. [3] Ještě předtím však zastupitelstvo obce Statenice dne 10. 3. 2025 rozhodlo, že se místní referendum nevyhlásí. Navrhovatel proto podal návrh na vyhlášení místního referenda s tím, že by mělo být vyhlášeno souběžně s termínem voleb do Poslanecké sněmovny. Tomuto návrhu Krajský soud v Praze nyní napadeným usnesením vyhověl a místní referendum v termínu voleb do Poslanecké sněmovny vyhlásil. Setrval totiž na dříve vysloveném závěru, že návrh na vyhlášení místního referenda nemá nedostatky. [4] Dne 14. 8. 2025 krajský soud v návaznosti na dříve citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2025, čj. Ars 1/2025-55 usnesením opětovně rozhodl, že návrh nemá nedostatky, Současně odmítl návrh na vyhlášení místního referenda, neboť tak učinil již nyní napadeným usnesením. [5] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že již rozhodoval i v případě prvního návrhu na konání místního referenda o uvedených otázkách (v pořadí druhý návrh na konání referenda vzal navrhovatel zpět), a to rozsudkem ze dne 28. 11. 2024, čj. Ars 3/2024-43 (Statenice I). Tímto rozsudkem zamítl kasační stížnost navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2024, čj. 54 A 48/202418, kterým krajský soud odmítl jak návrh, kterým se navrhovatel domáhal určení, že jeho návrh (ze dne 19. 6. 2024) nemá nedostatky, tak návrh na vyhlášení místního referenda. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření navrhovatele [6] Usnesení krajského soudu napadl účastník (stěžovatel) kasační stížností, podanou z důvodů zakotvených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (s. ř. s.), tedy pro nezákonnost a nepřezkoumatelnost. [7] Stěžovatel tvrdí, že první referendová otázka je nepřípustná, protože záporná odpověď vede k možnému rozporu se zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Orgánům obce by totiž bylo uloženo, že se nemají chovat jako řádný hospodář a nedbat o všestranný rozvoj obce a pečovat o občanskou vybavenost. Její formulace navíc není dostatečně určitá a jednoznačná. Krajský soud prý také chybně dovodil, že odpověď na první otázku je konzultativní, a nikoliv decizní (tzn. závazná), což ale neodpovídá celkovému kontextu případu. Navrhovatel se totiž domáhá, aby orgány obce učinily veškeré možné kroky, spočívající v efektivním donucení developera, aby na své náklady vybudoval školu a školku. Kladná či záporná odpověď na první položenou otázku je proto závazná. Ze zákonné úpravy (obecní zřízení, stavební zákon) přitom plyne povinnost obce zasazovat se za všestranný rozvoj území a občanské vybavenosti obce a záporná odpověď na položenou otázku by proto mohla být vykládána jako zákaz orgánům obce činit vše pro odpovídající občanskou vybavenost. Jinak řečeno, kladná odpověď na první otázku činí tuto otázku nadbytečnou, zatímco záporná odpověď vede k nezákonnosti. Stěžovatel považuje první otázku rovněž za neurčitou a nejednoznačnou, neboť není zřejmé, jaké konkrétní kroky má obec učinit, kterých projektů se týká a jaká občanská vybavenost má vzniknout. Občanům proto nebude zřejmé, pro co konkrétně hlasují. [8] Nepřípustnost druhé otázky spatřuje stěžovatel v zásahu do ústavních práv vlastníků pozemků v dotčených lokalitách, v její matoucí formulaci a v jejím rozporu s první otázkou. Není ostatně ani dána souvislost přeložky a výstavby ve Statenicích s dopravou v obci. Omezení vlastnického práva dotčených osob (zřejmě) změnou územního plánu by mohlo vést k povinnosti hradit těmto osobám škodu vzniklou v důsledku omezení zastavitelnosti jejich pozemků, jakož i nahradit případné sankce z porušení smluvních závazků s developery. Důsledkem tohoto rozhodnutí by byl neproporcionální zásah do práv vlastníků pozemků, rozporný s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (Listina). Rovněž druhá otázka je neurčitá a matoucí, neboť není zřejmé, jaké kroky má obec učinit a pro co vlastně občané hlasují. Odpověděli-li by proto občané na položenou otázku kladně, vznikly by pochybnosti, co to konkrétně pro zastupitelstvo obce znamená. Podle druhé otázky totiž výstavba v rozvojových plochách má být podmíněna kolaudací přeložky, která však nemá být umístěna na území obce. Není také zřejmé, že přeložka může ulevit dopravní situaci ve Statenicích. Přípravný výbor prý v rámci své kampaně uváděl nepravdivé skutečnosti, když se snažil vzbudit dojem, že opatření požadovaná druhou otázkou jsou zcela běžná, a to dokonce v nejbližším okolí (obec Lichoceves). [9] Nezákonnost spatřuje stěžovatel i ve vzájemném vztahu obou otázek. Obě otázky se totiž vylučují a kladná odpověď na některou z nich vylučuje kladnou odpověď na druhou. Formulace první otázky je navíc velmi obecná a návodná, a občanu je proto vnucována kladná odpověď i na otázku druhou. [10] Navrhovatel ke kasační stížnosti uvedl, že položené otázky považuje za naprosto standardní a neproblematické. V reakci na rozsudek zdejšího soudu čj. Ars 1/2025-55 tvrdí, že došlo-li by ke zrušení usnesení, kterým se vyhlašuje referendum, není z časových důvodů možné, aby se v případě „opětovného kladného rozhodnutí“ krajského soudu uskutečnilo referendum spolu s volbami do Poslanecké sněmovny. Postup stěžovatele proto přípravný výbor označuje za obstrukční, přičemž kontroverzní smlouvy s developerem obec podepsala již v době, kdy byl podán návrh na vyhlášení místního referenda. V konečném důsledku je tak oslabována víra občanů v demokracii, právo a spravedlnost. Proto přípravný výbor navrhuje, aby Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti buď přerušil, anebo aby vyčkal na nové rozhodnutí krajského soudu. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom také, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [12] Právě proto se Nejvyšší správní soud v tomto řízení zabýval pouze přípustností otázek, o kterých se má konat místní referendum, přičemž vycházel z okolnosti, že krajský soud toto referendum již vyhlásil a současně jiným usnesením pravomocně rozhodl o tom, že návrh na vyhlášení místního referenda nemá nedostatky (viz shora bod 4; proti tomuto usnesení byla podána kasační stížnost, o které je před zdejším soudem vedeno řízení pod sp. zn. 4 Ars 4/2025). [13] Stěžovatel uplatňuje dva kasační důvody, přičemž Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného usnesení krajského soudu, a to z velice prostého důvodu: logika věci velí, že pouze u přezkoumatelného rozhodnutí lze posuzovat také jeho zákonnost. Není-li totiž zřejmé, jakým způsobem nebo z jakých důvodů krajský