Vol 40/2025 – Nejvyšší správní soud

Vol 40/2025- 24 - text pokračování Vol 40/2025 - 27 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Radana Malíka (soudce zpravodaj), Petra Mikeše, Pavla Molka, Milana Podhrázkého a Ivo Pospíšila ve věci navrhovatele: Ing. P. B., zast. JUDr. Petrem Tomanem, LL.M., advokátem se sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1, a účastníků řízení: 1) Státní volební komise, sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) Ing. Mgr. Pavel Karpíšek, zast. Mgr. Martinem Svobodou, advokátem se sídlem Nádražní 2495/20, Plzeň, a 3) Ing. Jan Sviták, týkající se návrhu na vyslovení neplatnosti volby kandidátů ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu konaných ve dnech 3. a 4. října 2025, takto: I. Návrh na neplatnost volby kandidáta Ing. Mgr. Pavla Karpíška zvoleného za koalici SPOLU v Plzeňském kraji se odmítá. II. Návrh na neplatnost volby kandidáta Ing. Jana Svitáka zvoleného za hnutí STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ v Libereckém kraji se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Volební stížnost [1] Navrhovatel doručil dne 17. 10. 2025 Nejvyššímu správnímu soudu podání (dále též „volební stížnost“) nadepsané „Návrh na neplatnost volby kandidáta“. Návrhem se domáhá vyslovení neplatnosti volby kandidátů Ing. Mgr. Pavla Karpíška, kandidáta s pořadovým číslem 6 na kandidátní listině 11  SPOLU (Občanská demokratická strana, Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová, TOP 09) v Plzeňském kraji, a Ing. Jana Svitáka, kandidáta s pořadovým číslem 1 na kandidátní listině 23  STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ v Libereckém kraji. Zároveň navrhuje, aby byl vyhlášen jako zvolený kandidát on sám, tedy kandidát s pořadovým číslem 1 na kandidátní listině 11 – SPOLU v Libereckém kraji. K tomu navrhuje, aby Nejvyšší správní soud vyhlásil za zvoleného poslance toho, „kterému by mandát připadl při dodržení požadavků Ústavního soudu“. [2] Úvodem vymezil svou aktivní legitimaci. Jelikož se domnívá, že Liberecký kraj měl získat osm mandátů namísto šesti, nemůže označit v libereckém volebním kraji kandidáta, který neměl být zvolen. Z procesní opatrnosti však uvedl jednoho kandidáta za Liberecký kraj, který neměl být zvolen, čímž naplní podmínku aktivní legitimace podle § 87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky (dále jen „volební zákon“). Dále tvrdí, že považuje za opodstatněnou i aktivní legitimaci k části návrhu, jíž navrhuje vyslovit neplatnost volby kandidáta ve volebním kraji, ve kterém nebyl zapsán do stálého seznamu voličů, kde byl poslanec volen, a to z důvodu „přesouvání“ mandátů mezi jednotlivými volebními kraji v rámci druhého skrutinia (§ 51 volebního zákona). K tomu odkazuje na usnesení NSS ze dne 19. 11. 2017, č. j. Vol 58/2017187, ve kterém Nejvyšší správní soud dovodil širší výklad § 87 téhož zákona. Opačný výklad by dle navrhovatele vedl k faktické nemožnosti dovolávat se soudní ochrany v plném rozsahu. Nejvyšší správní soud navíc v citovaném usnesení dospěl k závěru, že je oprávněn rozhodnout i o neplatnosti volby jiného kandidáta než toho, kterého navrhovatel výslovně označil. [3] Dle navrhovatele mělo podle § 48 odst. 2 volebního zákona Libereckému kraji připadnout osm mandátů, zatímco v konečném důsledku došlo přikázáním mandátů v rámci skrutinií k přidělení pouhých šesti mandátů, tedy šlo o 25 % pokles počtu mandátů. Obdobná situace nastala též v Karlovarském kraji, kterému mělo podle § 48 odst. 2 a 3 volebního zákona připadnout pět mandátů, avšak zvoleni byli pouze čtyři kandidáti. [4] Průměrný počet hlasů na jeden mandát v rámci celé republiky činil 28 108. Nejnižší průměrný počet hlasů byl zaznamenán v Plzeňském kraji, kde stačilo 25 249 hlasů, zatímco v Libereckém kraji bylo potřeba 38 355 hlasů, což je nejvíce ze všech krajů. V Libereckém kraji tak bylo na jeden mandát potřeba o 50 % více hlasů než v Plzeňském kraji a o 36 % více než činil republikový průměr. Navrhovatel dále poukazuje na nerovnost mezi politickými subjekty v rámci jednoho kraje. V Libereckém kraji potřebovala koalice SPOLU na získání jednoho mandátu 41 567 hlasů, zatímco hnutí ANO 26 393 hlasů a hnutí STAN 18 804 hlasů. Přesto hnutí STAN získalo dva mandáty, zatímco koalice SPOLU pouze jeden, ačkoliv měla vyšší počet hlasů. Navrhovatel z toho dovozuje, že převádění mandátů by mělo probíhat pouze v rámci jednotlivých volebních uskupení, nikoliv mezi nimi. Též se domnívá, že měl být platně zvolen a zvolen by byl, pokud by Libereckému kraji připadlo osm mandátů dle principu rovného volebního práva a zásady poměrného zastoupení (čl. 18 odst. 1 Ústavy). [5] V další části návrhu porovnává počet platných hlasů a přidělených mandátů mezi kraji. V Libereckém kraji bylo odevzdáno 230 132 platných hlasů a přiděleno šest mandátů. V Pardubickém kraji bylo odevzdáno 285 378 hlasů a přiděleno jedenáct mandátů. V Plzeňském kraji bylo odevzdáno 302 986 hlasů a přiděleno dvanáct mandátů. Rozdíl mezi Libereckým a Pardubickým krajem činí 55 246 hlasů, rozdíl v mandátech je pět. Mezi Plzeňským a Pardubickým krajem je rozdíl 17 608 hlasů a rozdíl v mandátech je pouze jeden. Navrhovatel dále uvádí, že rozdíl mezi Libereckým a Plzeňským krajem činí 72 854 hlasů a šest mandátů, zatímco rozdíl mezi Ústeckým a Plzeňským krajem činí 84 616 hlasů, ale rozdíl v mandátech je pouze jeden. Podle navrhovatele by měl být rozdíl v počtu mandátů mezi Plzeňským a Ústeckým krajem vyšší než mezi Plzeňským a Libereckým krajem, což však není splněno. Tím je podle něj porušena zásada rovnosti hlasů. [6] Navrhovatel ve volební stížnosti vychází především z plenárního nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 44/17, který se zabýval tehdejším volebním systémem a jeho souladem s rovným volebním právem zakotveným v čl. 18 odst. 1 Ústavy. Ústavní soud tímto nálezem zrušil část volebního zákona vytvářející disproporci mezi velkými a malými volebními uskupeními, přičemž úkolem zákonodárce bylo vytvořit volební systém odpovídající principu one vote, one value. [7] Ačkoliv nový volební systém, zavedený po citovaném nálezu, vyrovnal rozdíly mezi jednotlivými volebními subjekty, vytvořil na straně druhé podobné rozdíly mezi jednotlivými volebními kraji. Ve volbách do Poslanecké sněmovny konaných ve dnech 3. a 4. 10. 2025 tedy nedošlo ke splnění požadavků stanovených nálezem Pl. ÚS 44/17. Navrhovatel si je vědom, že nelze aplikovat při přidělování mandátů pouze § 48 odst. 2 volebního zákona, byť by takový postup odpovídal ústavní zásadě rovnosti volebního práva. Proto vymezil přípustnou míru odchylky ve váze hlasů, která je ústavně akceptovatelná a činí 20 % pásmo, tedy o 10 % méně či více od průměrné „váhy“ hlasu. V projednávané věci by se jednalo o hodnotu 5 621 hlasů, nicméně odchylka reálně dosažená je více než dvojnásobná. [8] Navrhovatel též namítá vnitřní rozpornost volebního zákona. Podle § 48 odst. 2 a 3 volebního zákona mělo Libereckému kraji připadnout osm mandátů, a nikoliv šest. Volební zákon navíc neobsahuje ustanovení umožňující snížit počet mandátů připadající jednotlivým krajům dle citovaného ustanovení. Přesto došlo k přidělení pouhých pěti mandátů v prvním skrutiniu podle § 50 odst. 3 téhož zákona. Pokud by navíc nebyl hnutí STAN přidělen druhý mandát v rámci druhého skrutinia, počet mandátů v Libereckém kraji by byl ještě nižší, a tedy v mnohem výraznějším nepoměru. Naopak Plzeňský kraj měl získat pouze jedenáct mandátů (§ 48 odst. 2 a 3 volebního zákona), avšak konečný počet byl dvanáct. [9] Závěrem navrhovatel zdůrazňuje, že Nejvyšší správní soud je vázán názory Ústavního soudu, přičemž nerespektování jeho judikatury představuje porušení práva na spravedlivý proces. Nejvyšší správní soud by se měl proto vypořádat s popsanou situací, která je zjevně v rozporu s nálezem sp. zn. Pl. ÚS 44/17. Menší volební kraje jsou totiž znevýhodněny a dlouhodobě se potýkají se spíše podprůměrnou volební účastí. II. Vyjádření účastníků řízení [10] Účastník řízení 1), tedy Státní volební komise, uvedl, že navrhovatel není aktivně legitimován k podání návrhu na vyslovení neplatnosti volby účastníka řízení 2). Navrhovatel byl totiž zapsán ve stálém seznamu voličů na území Libereckého kraje, zatímco účastník řízení 2) byl zvolen v Plzeňském kraji. Ve zbylé části má účastník řízení 1) návrh za nedůvodný. Navrhovatel toliko polemizuje s vhodností zákonné úpravy přidělování mandátů volebním krajům a volebním stranám. Účastník řízení 1) zdůraznil, že volební orgány jsou vázány volebním zákonem, který je přísně kogentní a technicistní, aby nevznikaly pochyby o jeho výkladu. Volební orgány tak nemohou postupovat při aplikaci volebního zákona podle toho, zda se jim právní úprava zdá vhodná či nikoliv. [11] Účastník řízení 2), Ing. Mgr. Pavel Karpíšek, předně namítl nedostatek aktivní legitimace navrhovatele. Ten nemůže brojit proti zvolení kandidáta ve volebním kr