1 Ads 205/2025 — Nejvyšší správní soud

1 Ads 205/2025- 59 - text  1 Ads 205/2025 - 62 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: Kardiologie Machura s.r.o., se sídlem Rumunská 4041/2, Kroměříž, zastoupena Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalované: Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, se sídlem Jeremenkova 161/11, Ostrava, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 8. 2025, sp. zn. 2025/RS049843, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2025, č. j. 25 Ad 9/202514, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda postup, jímž zdravotní pojišťovna odmítne uzavřít smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb s poskytovatelem zdravotních služeb [§ 52 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“)], lze přezkoumat ve správním soudnictví. [2] Žalobkyně je poskytovatelem zdravotních služeb v oboru kardiologie. Uspěla ve výběrovém řízení podle § 46 a násl. zákona o veřejném zdravotním pojištění a komise ji doporučila k uzavření smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb se všemi sedmi veřejnými zdravotními pojišťovnami. V návaznosti na to žalobkyně zaslala žalované žádost o uzavření smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb pro obor kardiologie. Žalovaná na ni reagovala dopisem, v němž uvedla, že v současnosti nemá zájem na rozšiřování smluvní sítě poskytovatelů zdravotních služeb pro tento konkrétní obor a okres. Žalobkyně zaslala žalované dopis, který formálně označila jako „námitku“ a v němž uvedla důvody, pro které by s ní pojišťovna měla smlouvu uzavřít. Žalovaná odpověděla, že žádost projednala odvolací komise pro smluvní vztahy s nedoporučujícím stanoviskem a pojišťovna nadále nemá zájem o uzavření smlouvy. [3] Žalobkyně se obrátila na krajský soud, neboť podle ní žalovaná vydala správní rozhodnutí o zamítnutí žádosti a následně rozhodnutí o opravném prostředku. Proti němu je tak přípustná žaloba podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením žalobu odmítl, neboť smluvní vztah mezi zdravotní pojišťovnou a zdravotnickým zařízením je soukromoprávním závazkovým vztahem s veřejnoprávními prvky. Řešení sporů týkajících se tohoto vztahu proto náleží do pravomoci soudů v občanském soudním řízení. Soud dále uvedl, že jelikož na uzavření smlouvy neexistuje nárok, není zde ani veřejné subjektivní právo, kterému by soudy ve správním soudnictví měly poskytovat ochranu. II. Obsah kasační stížnosti a další vyjádření II.a Kasační stížnost [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla usnesení krajského soudu kasační stížností, v níž navrhla, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Napadené usnesení je podle stěžovatelky nepřezkoumatelné, neboť se krajský soud nezabýval jejími argumenty, že 1) rozhodnutí žalované splňuje jak formální, tak materiální znaky rozhodnutí správního orgánu, 2) rozhodnutí žalované zasáhlo do veřejného subjektivního práva stěžovatelky, ústavně zaručeného práva podnikat, a že 3) žalovaná vystupuje ve vrchnostenském postavení. [6] Podle stěžovatelky také krajský soud opřel svůj závěr o nepřiléhavou judikaturu. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2051/2013, na který odkázal krajský soud, smlouva o poskytování a úhradě zdravotní péče upravuje soukromoprávní vztah. Judikatura Nejvyššího soudu se ovšem týká sporů o plnění z již existujících smluvních vztahů. V případě stěžovatelky se ovšem jedná o fázi předcházející vzniku smluvního vztahu, v níž zdravotní pojišťovna teprve rozhoduje o tom, zda s poskytovatelem smlouvu vůbec uzavře. Vystupuje přitom ve vrchnostenském postavení a autoritativně rozhoduje o vstupu poskytovatele do systému veřejného zdravotního pojištění. [7] Stěžovatelka dále namítá, že neexistence nároku na pozitivní rozhodnutí o žádosti o uzavření smlouvy nevylučuje rozhodnutí žalované ze soudního přezkumu. Pokud žalovaná odmítne uzavřít smlouvu s poskytovatelem, a to za situace, kdy poskytovatel splní všechny zákonné podmínky pro její uzavření, musí tak učinit na základě jasných a přezkoumatelných důvodů – zákonem stanovených kritérií a vlastních transparentních pravidel. Žalovaná nesmí rozhodovat zcela svévolně. [8] Jelikož v oboru kardiologie je péče převážné většině pacientů hrazena ze zdravotního pojištění, není poskytování zdravotních služeb v tomto oboru v lokalitách mimo velká města fakticky možné. Stěžovatelka je tak prakticky odkázána na uzavření smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb s jednotlivými zdravotními pojišťovnami. Odmítnutí jedné z pouhých sedmi pojišťoven tak znemožňuje stěžovatelce usilovat o dosažení zisku a zasahuje do jejího práva podnikat. [9] Stěžovatelka se domnívá, že sdělení žalované je správním rozhodnutím, neboť splňuje všechny formální i materiální znaky. II.b Vyjádření žalované [10] Žalovaná se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila s odůvodněním napadeného usnesení. To se neopírá jen o rozhodnutí Nejvyššího soudu, ale také o klíčové usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 1999, sp. zn. I. ÚS 247/98, v němž Ústavní soud komplexně posuzoval povahu právního vztahu mezi zdravotní pojišťovnou a poskytovatelem zdravotních služeb a dospěl k závěru, že vztah je soukromoprávní a že v předsmluvní fázi strany uplatňují autonomii vůle. [11] Stěžovatelka si podle žalované protiřečí, jelikož na jednu stranu přiznává, že nemá nárok na uzavření smlouvy, a na druhou stranu dovozuje, že po splnění určitých kritérií dochází k modifikaci zásady autonomie vůle smluvních stran a vzniku smluvního přímusu na straně zdravotní pojišťovny. Objektivním důvodem pro neuzavření smlouvy je skutečnost, že je smluvní síť dostatečně saturována. Žalovaná také nesouhlasí s tím, že by přípisy žalované měly být správními rozhodnutími. Kasační stížnost proto navrhuje zamítnout. II.c Další vyjádření účastníků [12] Stěžovatelka ve své replice uvedla, že odkaz na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 247/98 je nepřiléhavý. Pokud by Nejvyšší správní soud připustil, že ani po splnění zákonných podmínek poskytovatel nárok na uzavření smlouvy nemá (resp. nemá „nárok“ se dozvědět, že k uzavření nedojde), pak je uzavírání smluv zcela nepředvídatelné a ponecháno na libovůli pojišťovny. Existují objektivní kritéria, která žalovaná posuzuje při rozhodování o tom, zda s daným poskytovatelem smlouvu uzavře, včetně časové a místní dostupnosti. V případě stěžovatelky a její věci síť saturována není, což podle stěžovatelky vyplývá i z předložených důkazů. [13] Žalovaná reagovala duplikou, v níž odkázala na novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění a nové stanovování podmínek v tzv. zprávě o síti (§ 52 tohoto zákona). Odmítá, že by nebyla síť v okrese relevantním pro stěžovatelku saturována. II.d Vyjádření Ministerstva zdravotnictví [14] Nejvyšší správní soud také vyzval Ministerstvo zdravotnictví k vyjádření ohledně povahy postupu zdravotní pojišťovny. To uvedlo, že vyjádření souhlasu či nesouhlasu ze strany zdravotní pojišťovny s uzavřením smlouvy má soukromoprávní povahu. Rozsah rozhodovací činnosti je podle něj taxativně vymezen v § 53 zákona o veřejném zdravotním pojištění. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [15] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal usnesení krajského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Kasační stížnost není důvodná. [16] Jeli kasační stížností napadeno rozhodnutí o odmítnutí žaloby, z povahy věci přichází v úvahu jen kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004, č. j. 1 As 7/2004  47). Soud v takovém případě zkoumá pouze to, zda rozhodnutí krajského soudu a důvody, o které se toto rozhodnutí opírá, jsou v souladu se zákonem. III.a Obecná východiska [17] Zdravotní pojišťovny mají zákonnou povinnost zajistit poskytování hrazených služeb svým pojištěncům, včetně jejich místní a časové dostupnosti. Za tímto účelem uzavírají smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb s poskytovateli zdravotních služeb (§ 46 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění). Aby k uzavření smlouvy mohlo dojít, musí poskytovatel uspět ve výběrovém řízení (mimo výjimky v odst. 2 citovaného ustanovení). Členy výběrové komise jsou zástupci krajského úř