10 Afs 231/2025 – Nejvyšší správní soud

10 Afs 231/2025- 53 - text  10 Afs 231/2025 - 62 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: BESTPAY s. r. o., Purkyňova 74/2, Praha 1, zastoupena advokátem Mgr. Ing. Janem Šovarem, Revoluční 1003/3, Praha, proti žalované: Bankovní rada České národní banky, Na Příkopě 864/28, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 4. 2024, čj. 2024/042927/CNB/110, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2025, čj. 15 A 38/2024139, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Česká národní banka (ČNB) výrokem A rozhodnutí ze dne 19. 12. 2023 odňala žalobkyni povolení k činnosti platební instituce, neboť svým jednáním závažně porušila povinnosti stanovené zákonem č. 370/2017 Sb., o platebním styku (ZPS), a zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML zákon). Výrokem B ČNB rozhodla, že žalobkyně se dopustila i) přestupku podle § 226 odst. 1 písm. d) ZPS ve znění účinném do 30. 6. 2022 a ii) přestupku podle § 44 odst. 1 písm. b) AML zákona. Žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 2 000 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. [2] Proti rozhodnutí ČNB podala žalobkyně rozklad, který žalovaná (Bankovní rada) shora uvedeným rozhodnutím zamítla. Městský soud zamítl následně podanou žalobu. 2. Kasační stížnost [3] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností. 2.1 Správní orgány nepřihlédly k řadě předložených důkazů a neprovedly výslech svědka [4] Namítá, že správní orgány nepřihlédly k řadě důkazů dokládajících rozsah podkladů, které si stěžovatelka opatřila od svých klientů v souvislosti s plněním povinnosti provést AML kontrolu podle § 9 AML zákona. Rovněž neprovedly důkaz svědeckou výpovědí A. K. [5] Rozsah podkladů byl mnohem širší, než jak byl zjištěn v protokolu o kontrole ze dne 20. 7. 2022. Důkazy stěžovatelka předložila v rámci svého prvního vyjádření (ze dne 31. 3. 2023) v řízení před ČNB, jež navazovalo na kontrolní řízení. Městský soud souhlasil se správními orgány, které postup stěžovatelky označily za nevěrohodný a k nově předloženým důkazům nepřihlédly, neboť zpochybnily, že stěžovatelka důkazy disponovala již v průběhu kontrolního řízení. Důkazní břemeno ohledně věrohodnosti důkazů, resp. že jimi disponovala již během kontrolního řízení, tedy podle správních orgánů a městského soudu tíží stěžovatelku. Stěžovatelka s tím nesouhlasí. Přístup městského soudu k nově předloženým důkazům je zásadní procesní vadou, která zapříčiňuje nesprávně zjištěný skutkový stav. Je to správní orgán, kdo musí v rámci řízení o přestupku (nikoliv v rámci kontrolního řízení) prokázat, že stěžovatelka naplnila skutkovou podstatu přestupku (viz bod 29 rozsudku NSS ze dne 14. 1. 2012, čj. 5 As 126/201168, body 29 a 31 rozsudku NSS ze dne 13. 12. 2023, čj. 6 As 289/202246, body 19 a 22 rozsudku NSS ze dne 15. 8. 2018, čj. 6 As 196/201830). Městský soud na několika místech odkazuje na § 9 odst. 3 AML zákona, ačkoliv řízení nebylo vedeno pro porušení povinnosti podle tohoto ustanovení. [6] Při rozhodování o tom, zda byla, či nebyla naplněna skutková podstata přestupku, hraje klíčovou roli dokazování v rámci řízení o přestupku, nikoliv v rámci kontrolního řízení. Zpochybňujeli správní orgán důkazy předložené účastníkem, je povinen své tvrzení prokázat (rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2020, čj. 9 As 90/202030). Účastníci řízení jsou oprávněni ponechat si svou procesní obranu až do samotného správního řízení. Proto nově předložené důkazy nebylo možné a priori považovat za nedůvěryhodné (resp. že jimi stěžovatelka nedisponovala již v průběhu kontrolního řízení). Správní orgány se s nimi měly vypořádat. V důsledku je narušen princip presumpce neviny. Městský soud nesprávně posvětil vyvratitelnou domněnku nevěrohodnosti jakýchkoliv důkazů předložených až ve správním řízení. [7] Vše výše uvedené platí také pro řízení o odnětí povolení, protože se na ně musí uplatnit obdobná pravidla jako na řízení o přestupku. [8] Stěžovatelka shrnula, že v řízení o přestupku předložila důkazy o tom, že podklady získané od klientů v souvislosti s AML kontrolou byly podstatně širší, než jak bylo zjištěno v kontrolním řízení. V něm předložila téměř 5 000 podkladů, a tedy si lze představit, že některé podklady v tomto množství „zapadly“. Doplnění podkladů v rámci námitek proti protokolu o kontrole by nemohlo ovlivnit výsledky kontrolního řízení. Emaily mezi stěžovatelkou a klienty, předložené v řízení o přestupku, obsahovaly datum a čas odeslání, z něhož plyne, že jimi stěžovatelka disponovala již během kontrolního řízení. Totéž plynulo z některých navržených snímků obrazovky. Existuje důvodná (rozumná) pochybnost ohledně toho, že si stěžovatelka uvedené podklady skutečně obstarala dodatečně, a proto existuje důvodná pochybnost o tom, v jakém rozsahu provedla AML kontrolu. [9] Městský soud uvedl, že ani nově předložené důkazy by nebyly dostačující pro závěr, že stěžovatelka provedla AML kontrolu podle § 9 odst. 2 AML zákona. Podle stěžovatelky jsou však důkazy relevantní pro posouzení, zda rezignovala na plnění povinnosti provést AML kontrolu, nebo ji provádí, jen v dílčích aspektech nemusí být dostatečná. Důkazy tedy mohou osvědčit případnou míru a závažnost porušení právních předpisů. [10] Stěžovatelka chtěla výslechem svědka A. K., relationship manažera, prokázat, jaké informace a listiny měla při provádění AML kontrol a jakými úvahami se při nich řídila. Městský soud hodnotil důkaz ještě před jeho provedením, což je nepřípustné. Svědecká výpověď navíc mohla přispět k objasnění skutkového stavu. Nelze odmítnout provedení důkazu s tím, že od něho nelze očekávat prokázání tvrzených skutečností (rozsudky NSS ze dne 17. 9. 2010, čj. 5 Afs 15/201071, nebo ze dne 15. 1. 2015, čj. 9 Afs 98/201432). [11] Řízení o přestupku a odnětí povolení bylo vedeno pro přestupek podle § 44 odst. 1 písm. b) AML zákona, tj. pro nesplnění povinnosti kontroly klienta z důvodu porušení povinnosti podle § 9 odst. 2 AML zákona. Povinnost uchovávat záznamy je samostatnou (navazující) povinností, která s prováděním AML kontroly přímo nesouvisí a jejíž případné nesplnění je samostatným přestupkem podle § 44 odst. 1 písm. d) AML zákona. Proto není správný argument městského soudu o povinnosti stěžovatelky uchovávat údaje, užitý v souvislosti s navrženým důkazem svědeckou výpovědí. AML kontrola naplní svůj účel i bez případného uchování záznamů z této kontroly, pouze může být obtížnější plnění provedení kontroly a jejího rozsahu osvědčit. Mezi uvedenými přestupky je nutné rozlišovat, spáchání jednoho automaticky neznamená spáchání druhého. Neuchování záznamů automaticky neznamená neprovedení AML kontroly. Pokud by správní orgány měly v návaznosti na výslech A. K. za to, že stěžovatelka AML kontrolu prováděla, ale neuchovávala o tom záznamy, mělo být jednání stěžovatelky překvalifikováno na jiný přestupek. [12] Závěr o nevěrohodnosti svědka si správní orgány mohly učinit teprve po jeho vyslechnutí, v souvislosti s ostatními okolnostmi. Pouze ze zaměstnaneckého poměru nelze dovozovat nevěrohodnost svědka. 2.2 Správní orgány a městský soud pochybily při výkladu a aplikaci pojmu závažné porušení povinnosti [13] Stěžovatelka také namítá nesprávný výklad a aplikaci neurčitého právního pojmu „závažné porušení povinnosti“ ve smyslu § 244 odst. 1 písm. b) ZPS. Správní orgány a městský soud nezohlednily některé relevantní okolnosti případu a nesprávně podřadily jednání stěžovatelky pod tento neurčitý právní pojem. Odnětí povolení je v důsledku nepřiměřené a porušuje právo stěžovatelky na svobodu podnikání. [14] Správní orgány a městský soud učinily nesprávný závěr, že není nutné přihlížet ke všem okolnostem souvisejícím s porušením povinnosti, včetně okolností předcházejících či následujících (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 3. 2007, čj. 7 As 78/200562). Odnětí povolení je nápravným institutem státního dozoru, nikoliv nástrojem správního trestání. Závažný způsob porušení je nutno vykládat tak, že konkrétní porušení povinnosti a jeho okolnosti jsou natolik závažné, že vzbuzují důvodné pochybnosti o způsobu, jakým se stěžovatelka bude v budoucnu stavět k plnění zákonných povinností. Pro posouzení důvěryhodnosti ve smyslu § 261 ZPS je relevantní zejména dosavadní bezúhonnost (a případná absence recidivy) stěžovatelky a její kladný přístup k nápravě (zavedení nápravných opatření a změny obchodního plánu), což jsou okolnosti hovořící v její prospěch. [15] Nutnost zohlednit uvedené okolnosti vyplývá rovněž z úředního sdělení ČNB k výkladu pojmů důvěryhodnost a odborná způsobilost a ČNB je v jiném případě zohlednila, viz např. rozhodnutí ČNB ze dne 11. 12. 2020 o odnětí povolení k poskytován