10 As 139/2025 — Nejvyšší správní soud

10 As 139/2025- 96 - text  10 As 139/2025 - 100 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci navrhovatelů: a) Mgr. M. H., b) Ing. P. B., c) M. M., všech zastoupených advokátkou Mgr. Evou Štauderovou, Stráže 3662, Zlín, proti odpůrci: statutární město Zlín, nám. Míru 12, Zlín, zastoupenému advokátem Mgr. Jiřím Dostálem, Věstonická 12, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) M. F., II) O. F., III) J. G., IV) M. H., V) E. H., VI) E. H., VIII) J. M., IX) O. M., X) S. M., XI) Bc. M. N., XII) A. N., XIII) R. P., XIV) J. P., XV) L. Š., XVI) K. Š., XVII) K. Š., XVIII) M. Š., XIX) V. Š., XX) B. V., všech zastoupených advokátem Mgr. Ludvíkem Novotným, LL.M., Václavské nám. 76, Letohrad, a VII) Ing. J. K., MBA, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Změny č. 4B územního plánu Zlína, vydané usnesením zastupitelstva města Zlína č. 8/10Z/2024 dne 8. 2. 2024, v rozsahu grafické a textové části vymezení návrhové plochy BI 1159 změnové lokality P10, v řízení o kasačních stížnostech odpůrce a OZNŘ XVII) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2025, čj. 67 A 3/2025347, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2025, čj. 67 A 3/2025347, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Ve věci jde o změnu zlínského územního plánu, která (mimo jiné) vymezila plochu pro výstavbu rodinných domů. Krajský soud vymezení této plochy zrušil pro nepředložení celistvého správního spisu. Namístě přitom bylo vyzvat odpůrce (tedy statutární město Zlín) k doplnění podkladů, které sice nepředložil, avšak do správního spisu zřejmě zařadil. Krajský soud dále městu vytkl, že nevzalo v úvahu rozlohu stávajících nevyužitých ploch určených pro výstavbu bytů, a proto nedostatečně odůvodnilo, proč je třeba vymezit novou zastavitelnou plochu pro bydlení. Tak to ale nebylo. 1. Popis věci [2] Navrhovatelé a) a b) vlastní nemovitosti (rodinné domy se zahradami) u pozemní komunikace; v prostoru mezi nemovitostmi navrhovatelů vede od komunikace pěšina, která prozatím ústí do zeleně – smíšené plochy nezastavěného území. V dubnu 2022 byl veřejně projednán návrh čtvrté změny územního plánu Zlína. Podle něj se z části zmíněné plochy měla stát územní rezerva plochy bydlení. Proti tomuto návrhu podali námitky (mimo jiné) navrhovatelka a) – majitelka jedné z dotčených nemovitostí – a 219 obyvatel okolních oblastí, a to prostřednictvím navrhovatele c) – zástupce veřejnosti ve smyslu § 23 tehdy účinného stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.). Se vznikem územní rezervy nesouhlasili, protože ho považovali za předzvěst rozsáhlé výstavby. Ta by podle nich zejména narušila krajinný ráz a vedla by k zahuštění dopravy na komunikaci, jejíž vlastnosti další zatížení vylučují. Proti navrhované změně podalo námitky také 22 osob – mezi nimi i osoby zúčastněné na řízení I) až XX), které jsou vlastníky pozemkových parcel vymezených v ploše zasažené navrhovanou změnou. Tito vlastníci v podání ze dne 21. 4. 2022 navrhovali, aby se část územní rezervy rovnou stala zastavitelnou plochou pro bydlení. Už v lednu 2020 totiž požádali o změnu územního plánu, která by jim na této ploše umožnila postavit asi dvacet rodinných domů, a učinili řadu dalších potřebných kroků. [3] Na základě projednání návrhu čtvrté změny zlínského územního plánu, respektive na základě vznesených námitek, byla navrhovaná změna rozdělena na dvě části – změnu 4A a změnu 4B. Obsahem změny 4A byly ty části, ke kterým nebyly vzneseny připomínky a námitky nebo jen takové, jejichž vypořádání nevyvolalo podstatné úpravy; tato změna nabyla účinnosti ještě v roce 2022. Součástí návrhu změny 4B pak bylo i vytvoření nové zastavitelné plochy pro bydlení – plochy BI 1159 – a to v oblasti s pozemkovými parcelami osob zúčastněných na řízení. Návrh změny 4B byl opakovaně veřejně projednán v srpnu 2023 a proti jeho části týkající se plochy BI 1159 podali námitky majitelé nemovitostí, mezi nimiž by vedla obslužná komunikace pro nově zabydlovanou oblast [navrhovatelé a) a b)] a obyvatelé okolních oblastí [prostřednictvím navrhovatele c)]. S námitkami však (v podstatě) neuspěli a změna 4B byla v únoru 2024 vydána včetně vymezení zastavitelné plochy BI 1159. [4] Navrhovatelé a) až c) následně napadli změnu 4B v rozsahu její grafické a textové části, v jakém vymezuje plochu BI 1159, u Krajského soudu v Brně. Namítali, že nebyla prokázána potřeba vymezení nových zastavitelných ploch, že by dopravní napojení plánované zástavby na stávající pozemní komunikaci mělo řadu negativních dopadů a že zástavba znemožní migraci zvěře. Krom toho namítali, že navrhovatel b) neobdržel – na základě své žádosti o informace – klíčové podklady týkající se navrhované plochy BI 1159, a že tak navrhovatelům tyto listiny zůstaly utajeny. Právě požadované podklady – přílohy podání ze dne 21. 4. 2022 – přitom přiměly město Zlín přehodnotit původní záměr, podle kterého měla být na řešené ploše jen územní rezerva. [5] Krajský soud návrhu vyhověl a zrušil opatření obecné povahy – změnu č. 4B Územního plánu Zlína – v rozsahu grafické a textové části vymezení návrhové plochy BI 1159. Město podle krajského soudu dostatečně nezdůvodnilo, proč je potřeba vymezit nové zastavitelné plochy. Do výpočtu rozlohy prozatím nevyužitých stávajících zastavitelných ploch pro bydlení totiž nezahrnulo plochy přestaveb, přestože po přestavění mají sloužit (také) k bydlení. Správní spis, který město předložilo soudu, nadto neobsahoval přílohy podání, které dne 21. 4. 2022 učinili vlastníci pozemkových parcel vymezených v zasažené ploše. Soud tedy nemohl ověřit, zda se navrhovatelé mohli seznámit s těmito klíčovými podklady a zda má posuzované opatření obecné povahy oporu ve spise. Ze spisového přehledu ani z ničeho jiného přitom neplynulo, že by správní spis, který byl soudu předložen, nebyl úplný, a že by tedy bylo namístě vyzývat k jeho doplnění. [6] Rozsudek krajského soudu napadlo kasační stížností město Zlín. Kasační stížnost podala i osoba zúčastněná na řízení XVII), kterou je jeden z vlastníků pozemkových parcel vymezených v ploše zasažené zrušenou změnou. 2. Argumenty stran v kasačním řízení [7] Město Zlín v kasační stížnosti uvádí, že se krajský soud při svém rozhodování neřídil návrhem: ten totiž neobsahoval námitku tvrdící nedostatky při vedení spisu. Z textu návrhu vyplývá jen to, že navrhovatel b) žádal o poskytnutí určitých listin, ty mu nebyly v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, poskytnuty, a proto je navrhovatelé považují za jim utajené, a tedy nepřezkoumatelné. Navrhovatelé netvrdili, že se nemohli s listinami, o něž jde, seznámit, respektive že by jim město neumožnilo nahlížet do spisu nebo že by tam tyto listiny nebyly. [8] Krom toho navrhovatelka a) prokazatelně do spisu nahlížela. Svým podpisem potvrdila, že nahlížela do „dokladové části – podkladu prověřovací studie Roklinka“, tj. i do příloh podání, které učinili vlastníci pozemkových parcel vymezených v návrhové ploše BI 1159. To, že se s těmito přílohami seznámila, je zjevné i z obsahu námitek, které následně vznesla proti změně 4B. Obdobné námitky uplatnil i navrhovatel c), tedy i on zřejmě znal obsah listin. Město na tyto skutečnosti krajský soud upozornilo, ten je však vůbec nevzal v úvahu. Při jednání informovalo město krajský soud i o tom, že mu nedopatřením neodeslalo celý spis a že se jeho zbývající část nachází ve Zlíně. Zástupce osob zúčastněných na řízení při jednání dále potvrdil, že sporné listiny byly přílohou podání zařazeného do správního spisu. Bylo tedy namístě, aby krajský soud město vyzval k předložení zbývající části správního spisu (rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2018, čj. 9 As 216/201746). Krajský soud to však neudělal. [9] Co se týče nezapočítání ploch přestaveb určených pro bydlení do stávajících nevyužitých zastavitelných ploch pro bydlení, město v kasační stížnosti upozorňuje, že krajský soud mohl výpočet sám napravit. Zjistil by, že stávající nevyužité zastavitelné plochy zdaleka nedostačují ani při započítání ploch přestaveb, a je tedy třeba vymezit nové. Krajský soud se při rozhodování nedržel zásady zdrženlivosti a minimalizace zásahů do územního plánování a nezvážil význam základního práva na samosprávu (rozsudek NSS ze dne 17. 10. 2023, čj. 4 As 254/202147, a nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11). Nadto plochy přestaveb SO.1 a SO.2 nelze do stávajících nevyužitých zastavitelných ploch pro bydlení započítat, protože bydlení bude tvořit jen okrajovou část jejich využití. S tím, že plochu SO.1 nelze započíst do ploch pro bydlení, v několika jiných rozhodnutích krajský soud souhlasil (naposledy v rozsudku ze dne 4. 6. 2025, čj. 73 A 3/2025327) a není důvod, aby v nynější věci zaujal opačný postoj. [10] Osoba zúčastněná na řízení XVII) – jeden z vlastníků pozemků v nově vymezované ploše BI 1159 – v kasační stížnosti tvrdí v zásad