10 As 172/2025 – Nejvyšší správní soud

10 As 172/2025- 88 - text  10 As 172/2025 - 93 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobkyně: Česká pošta, s. p., Politických vězňů 4, Praha 1, zastoupené advokátem JUDr. Vilémem Podešvou, Na Pankráci 127, Praha 4, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Kpt. Jaroše 7, Brno, proti nezákonnému zásahu – šetření na místě provedenému v obchodních prostorách žalobkyně ve dnech 4. až 6. 3. 2025, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2025, čj. 29 A 33/202576, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Česká pošta se domnívala, že místní šetření, které u ní proběhlo pro podezření ze zneužití dominance, bylo ve více ohledech nepřiměřené. NSS však dospěl stejně jako krajský soud k tomu, že se České poště nepodařilo zákonnost místního šetření zpochybnit. 1. Popis věci [2] Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vedl na základě vnějšího podnětu předběžné šetření, v němž zkoumal, zda se Česká pošta nedopustila zneužití dominantního postavení (ztěžováním vstupu konkurentů na trh a jejich možnosti efektivně soutěžit). Protože považoval za nezbytné obstarat si podklady přímo, provedl ve dnech 4. až 6. 3. 2025 v obchodních prostorách České pošty místní šetření – slovy zákona šetření na místě (§ 21f zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže). [3] Česká pošta se poté obrátila na Krajský soud v Brně se žalobou proti nezákonnému zásahu. Místní šetření podle ní neobstálo v testu proporcionality a bylo nepřiměřené z hlediska vhodnosti, délky i rozsahu. Navrhla proto, aby soud vyslovil nezákonnost místního šetření jako celku a aby nařídil, že úřad nemůže ze zajištěných dokumentů vycházet. Krajský soud však nepřiměřenost v žádném ohledu nezjistil a žalobu zamítl. Místní šetření bylo podle něj nezbytné navzdory tomu, že úřad předtím už delší dobu vedl předběžné šetření: nemohl totiž předem odhadnout, které konkrétní dokumenty si má či nemá vyžádat. Stejně tak úřad nepřekročil rozsah pověření, které mu pro místní šetření udělil jeho předseda, vyhledáváním dokumentů podle kombinací klíčových slov. Ačkoli některá ze slov použitá v kombinacích byla poměrně obecná, vyhledávané řetězce se vždy vztahovaly právě ke zkoumaným možným protisoutěžním jednáním; krom toho jsou klíčová slova jen jednou z možností, kterou lze při místním šetření použít. Podle krajského soudu se úřad ani neseznamoval s „předměty na očích“. Takový závěr nelze dovodit jen z toho, že úřad – ačkoli procházel stovky dokumentů – zajistil pouhých několik desítek z nich. 2. Argumentace stran v kasačním řízení [4] Proti rozsudku krajského soudu se Česká pošta (stěžovatelka) brání kasační stížností. Pokládá rozsudek za nepřezkoumatelný, protože se příliš nezabýval konkrétními skutkovými okolnostmi. Zejména krajský soud nezhodnotil úřadem tvrzenou nezbytnost místního šetření s ohledem na dosavadní délku předběžného šetření. Přiznal úřadu možnost postupovat do hloubky v prostoru, který si předběžným šetřením „vykolíkoval“; to však odporuje judikaturním závěrům k přípustnosti místního šetření v průběhu předběžného šetření. [5] Stěžovatelka trvá na tom, že místní šetření v prvé řadě vůbec nemělo (nemuselo) proběhnout (což nepřímo naznačil i krajský soud), protože úřad už dlouho předtím shromažďoval skutková zjištění obvyklým způsobem (své závěry, tedy své důvodné podezření vůči stěžovatelce, pak shrnul do úředního záznamu ze dne 3. 3. 2025; o čtyři měsíce později zahájil přestupkové řízení, k němuž však měl dostatek podkladů už před místním šetřením). Místní šetření nemá nahrazovat shromažďování důkazů ve vlastním správním řízení. [6] V tomto případě navíc chyběl i judikaturou zdůrazňovaný moment překvapení. Podle stěžovatelky je zřejmé, že místní šetření nijak nepodpořilo podezření úřadu. Stěžovatelka polemizuje s argumenty, jimiž úřad vysvětloval zvláštní povahu místního šetření právě ve vztahu k podezření z přestupku spočívajícího ve zneužití dominantního postavení. [7] Úřad se dále podle stěžovatelky seznamoval s nepřiměřeně vysokým množstvím dokumentů (v žalobě označených jako „předměty na očích“). Hledal také zbytečně hluboko do minulosti, i když se proti tomu stěžovatelka na místě ohrazovala. Zápisy z porad jednoho ze stěžovatelčiných výborů procházel plošně bez použití jakýchkoli klíčových slov (jako by mu místní šetření dávalo bianco šek k tomu, aby se seznamoval s jakýmikoli dokumenty). [8] Při prohledávání emailových schránek dvanácti stěžovatelčiných zaměstnanců pak nijak neupravil parametry hledání, i když zvolené řetězce klíčových slov vedly ke stovkám až tisícům výsledků, a veškerou takto nalezenou korespondenci přímo pročítal (nefiltroval ji podle předmětu zpráv). Tak se snadno mohlo stát, že by úřad v takto širokých výsledcích zajistil i „předměty na očích“. Pokud se to nestalo, nesvědčí to o zákonnosti místního šetření, ale jen o zákonnosti stěžovatelčina soutěžněprávního postupu. Krom toho úřad nenašel nic, co by jeho dosavadní zjištění jakkoli prohloubilo. (Ostatně místní šetření nemá sloužit k potvrzení dosavadních podezření, jakmile je úřad se skutkovým stavem detailně obeznámen.) To vede stěžovatelku k domněnce, že úřad chtěl najít indicie o dalším, dosud nezjištěném jednání, tedy že šlo o „rybářskou výpravu“. [9] Úřad ve svém vyjádření upozorňuje na to, že kasační stížnost by mohla být i nepřípustná, protože stěžovatelka do ní – po nepodstatných formálních úpravách – jen převzala text žaloby. Ani věcně však úřad s kasační stížností nesouhlasí. Délka předběžného šetření nebyla předmětem žaloby, jak správně poznamenal už krajský soud, a ostatně ani delší předběžné šetření nemusí být s to zajistit potřebné podklady. Předpokladem zákonnosti (přiměřenosti) místního šetření není „úplný“ moment překvapení. Námitka příliš velkého časového rozsahu, v němž úřad prohledával obchodní záznamy, je nepřípustná, protože v žalobě nezazněla. Rozsudek ve věci HP Tronic Zlín (vydaný Krajským soudem v Brně dne 3. 7. 2024 pod čj. 31 A 72/2023174), na nějž stěžovatelka opakovaně odkazuje, se zde pro odlišné skutkové okolnosti vůbec neuplatní. Klíčová slova použitá v této věci nebyla podle úřadu problematická; navíc rozhodující pro posouzení zákonnosti místního šetření je jen to, zda zajištěné dokumenty souvisejí s původním podezřením. Krajský soud zodpověděl na všechny žalobní námitky, jeho rozsudek není nepřezkoumatelný. [10] Stěžovatelka v replice popírá, že by snad její kasační stížnost byla nepřípustná (coby pouhé zopakování žaloby). Připomíná, že už v žalobě namítala nepřiměřenou délku předběžného šetření. V kasační stížnosti tak jen rozvinula ty žalobní body, které krajský soud nevypořádal buď vůbec, nebo nedostatečně. Navíc zásadní judikatura podporující její argumentaci se objevila až po podání žaloby (rozsudek Krajského soudu v Brně 31 A 83/2024; rozsudek NSS 6 As 252/2024; nález Ústavního soudu IV. ÚS 386/24). Nepřípustná krom toho nemůže být kasační námitka založená na argumentaci, kterou žalobce ani při vynaložení veškeré odborné péče nemohl uplatnit v žalobě, pokud se v mezidobí – jako zde – zásadně a překvapivě změní judikatura. Stěžovatelka trvá i na námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, protože krajský soud pominul zásadní žalobní bod (zda bylo místní šetření nezbytné s ohledem na dosavadní průběh předběžného šetření) a věnoval mu pouhé tři odstavce. Úřad podle ní vykládá účel předběžného šetření příliš široce; jeho smyslem ovšem není obstarat všechny důkazy potřebné pro rozhodnutí ve věci. K rozsahu místního šetření stěžovatelka zdůrazňuje, že zásah do práva soutěžitele nastává už samotným nezacíleným procházením obchodních záznamů. 3. Posouzení věci [11] Kasační stížnost není důvodná. Ani NSS nezjistil, že by úřad při tomto místním šetření postupoval nepřiměřeně. [12] Ze zákona o ochraně hospodářské soutěže plynou tato pravidla: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vykonává dozor nad tím, zda a jak plní soutěžitelé své zákonné povinnosti [§ 20 odst. 1 písm. a)] – jinak také předběžné šetření. K tomuto účelu může přiměřeně využít i šetření na místě v obchodních prostorách soutěžitele (§ 20 odst. 3), s nímž zákon počítá v první řadě jako s nástrojem už zahájeného správního řízení. Soutěžitelé jsou povinni poskytnout úřadu během tohoto místního šetření nezbytnou součinnost a strpět výkon oprávnění, která zákon úřadu svěřuje (§ 21f odst. 3). K nim patří zejména oprávnění nahlížet do obchodních záznamů, ať už jsou vedeny v jakékoli formě, a získávat kopie nebo výpisy z nich [§ 21f odst. 2 písm. c) a d)]. [13] Zákon naproti tomu neupravuje podmínky, za nichž může úřad místní šetření provést (a to ani pro potřeby správního řízení, ani pro potřeby předběžného šetření). Tyto podmínky postupně vymezuje rozhodovací praxe soudů. Z ní především plyne (kromě požadavků záko