10 As 261/2025 – Nejvyšší správní soud

10 As 261/2025- 43 - text  10 As 261/2025 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: Bc. A. S., zastoupeného advokátem JUDr. Karlem Vítkem, Dobrovského 25, Olomouc, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, Husinecká 1024/11a, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2025, čj. SPU 358712/2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. 12. 2025, čj. 65 A 47/202545, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Popis věci a průběh předchozího řízení [1] Krajský pozemkový úřad pro Olomoucký kraj, pobočka Olomouc (pozemkový úřad), rozhodnutím ze dne 13. 2. 2024 schválil návrh komplexních pozemkových úprav v k. ú. S. na H., který zahrnoval mj. pozemky parc. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF a XG (dotčené pozemky) ve vlastnictví Ing. F. S. (právní předchůdce), který darovací smlouvou převedl vlastnické právo k dotčeným pozemkům na žalobce. Proti rozhodnutí pozemkového úřadu se právní předchůdce odvolal, přičemž žalovaný jeho odvolání zamítl a rozhodnutí potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podali právní předchůdce i žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci. Ten žalobu podanou právním předchůdcem odmítl, neboť právní předchůdce nemohl být rozhodnutím žalovaného přímo dotčen na svých hmotných právech z důvodu převodu vlastnického práva k pozemkům (kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí krajského soudu zamítl NSS rozsudkem ze dne 2. 9. 2025, čj. 10 As 135/202528). Žalobu ve vztahu k žalobci krajský soud rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl. 2. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [3] Žalobce (stěžovatel) proti rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b), d) s. ř. s. [4] Stěžovatel namítá vnitřní rozpornost napadeného rozsudku. Krajský soud totiž na jedné straně vyložil judikaturní závěry Ústavního soudu a NSS akcentující specifickou povahu pozemkových úprav a jejich zásah do vlastnického práva, včetně omezení rozsahu soudního přezkumu na „pouhé“ posouzení zákonnosti procesního postupu a dodržení zákonem stanovených podmínek, na straně druhé prý pominul závažná procesní pochybení správních orgánů. [5] Za klíčovou procesní vadu považuje stěžovatel nezákonnou aplikaci § 17 odst. 1 vyhlášky č. 13/2014 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav (vyhláška o pozemkových úpravách), kterou byl nesprávně omezen rozsah vypořádání jeho námitek. Krajský soud uzavřel, že uvedené ustanovení je v rozporu se zákonem č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o pozemkových úpravách). Zároveň však dospěl k závěru, že žalovaný námitky stěžovatele fakticky vypořádal a nedošlo tak k zásahu do jeho práv. S tímto posouzením stěžovatel nesouhlasí. Tvrdí, že postup správního orgánu měl reálný dopad na další postup právního předchůdce a mohl ovlivnit hledání alternativních řešení pozemkových úprav ze strany obce. Dle stěžovatele tato vada od počátku zatížila celé správní řízení, vedla k mylnému chápání procesních práv účastníků řízení a k nedostatečnému vypořádání jeho námitek. Krajský soud se přitom dle stěžovatele spokojil se spekulativním závěrem o neměnnosti výsledku řízení a nedostatečně odůvodnil, proč by řízení nemohlo vést k jinému výsledku. Tím zatížil rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti. [6] Stěžovatel dále považuje za nezákonné ustanovení obce Slatinice jakožto opatrovníka účastníků řízení, přestože obec sama byla účastníkem řízení o pozemkových úpravách a má na výsledku řízení majetkový zájem. Stěžovatel tuto praxi považuje za protiústavní a v rozporu s pravidly o střetu zájmů. Tato skutečnost prý mohla mít dopad i na jeho právní postavení, neboť obec ve střetu zájmů spolurozhodovala o schválení návrhu pozemkových úprav a přispěla tak k jeho přehlasování ostatními účastníky řízení. Pakliže se soud odmítl touto námitkou zabývat, je jeho rozsudek nesprávný a nepřezkoumatelný. [7] Stěžovatel dále namítl, že se krajský soud ani správní orgány dostatečně nevypořádaly s jeho námitkami týkajícími se zákonných a ústavních limitů zásahu do vlastnického práva, zejména existence veřejného zájmu, nezbytnosti a přiměřenosti, ochrany legitimního očekávání a dobré víry. Tyto otázky nemohou být nahrazovány úvahami krajského soudu, pokud je řádně neposoudily již správní orgány. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby NSS rozsudek krajského soudu zrušil, případně aby zrušil rovněž rozhodnutí žalovaného, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [8] Žalovaný uvedl, že aplikací § 17 odst. 1 vyhlášky o pozemkových úpravách nedošlo k zásahu do práv žalobce. Není pravda, že by k námitkám právního předchůdce žalobce nebylo vůbec přihlédnuto. Správní orgány řádně odůvodnily, proč jeho námitkám nemohly vyhovět. Krajský soud žalobu zamítl s odůvodněním, že procesní vada vzniklá aplikací § 17 odst. 1 vyhlášky o pozemkových úpravách neměla vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného. Dospěl však k závěru (body 4656 napadeného rozsudku), že úprava obsažená v § 17 odst. 1 vyhlášky o pozemkových úpravách je ve zjevném rozporu se zákonem o pozemkových úpravách. Současná praxe je taková, že námitky směřující proti návrhu plánu společných zařízení jsou odmítány právě s poukazem na uvedené ustanovení, zatímco v případě námitek k návrhu nového uspořádání pozemků vlastníka, které by vedly ke změně plánu společných zařízení, postupují správní orgány dle § 9 odst. 10 a 11 zákona o pozemkových úpravách. V tomto smyslu se žalovaný ztotožňuje s názorem NSS uvedeným v rozsudku ze dne 14. 3. 2019, čj. 1 As 339/201825 (bod 30). [9] K námitce stran zastoupení některých účastníků řízení opatrovníkem (obcí Slatinice) žalovaný uvedl, že souhlasí s názorem krajského soudu (bod 20 rozsudku), podle kterého se námitky stěžovatele netýkají porušení jeho práv, přičemž k hájení práv ostatních účastníků nebyl zmocněn. Stěžovatel tedy napadá praxi, kdy opatrovníkem některých účastníků řízení je ustanovena obec, v jejímž katastrálním území probíhají pozemkové úpravy. Uvedený postup je podle žalovaného v souladu se zákonem. [10] Žalovaný nesouhlasí rovněž s námitkou stěžovatele, že při schvalování návrhu dle § 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách byl „přehlasován“ právě těmi účastníky, za něž vyslovila souhlas obec Slatinice jakožto opatrovník. Ze spisové dokumentace totiž plyne, že výměra pozemků, jejichž vlastníci byli zastoupeni obcí Slatinice, činila 3 063 m². Za situace, kdy s návrhem vyslovili souhlas vlastníci představující 79 % (tj. 488 ha) výměry řešených pozemků, je zřejmé, že souhlasy udělené opatrovníkem nemohly mít z hlediska dosažení zákonem stanoveného podílu souhlasů rozhodující význam. [11] K námitce nedostatečného vypořádání ostatních žalobních námitek žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí a tvrdí, že veškeré námitky řádně vypořádal. Podle evidence v katastru nemovitostí a dle skutečného stavu v terénu nejsou dotčené pozemky pozemní komunikací, ale jsou vedeny jako orná půda. Proto také byly oceněny v souladu s pravidly příslušného předpisu. [12] Žalovaný navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl. 3. Posouzení Nejvyšším správním soudem [13] NSS se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí může být z povahy věci podrobeno věcnému soudnímu přezkumu. Stěžovatel tuto vadu spatřuje v nedostatečném odůvodnění rozsudku ve vztahu k závěru o neměnnosti výsledku řízení v důsledku procesního pochybení správních orgánů a v opomenutí vypořádat se s námitkou týkající se ustanovení obce jako opatrovníka některých účastníků řízení. Poukázal také na vnitřní rozpornost rozsudku. [14] O nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů se jedná v případě, že z odůvodnění rozhodnutí zřetelně nevyplývá, proč soud nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a z jakých důvodů jeho námitky považuje za liché, mylné či vyvrácené. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné rovněž tehdy, opomeneli soud některou z uplatněných námitek zcela vypořádat. [15] Žádný z těchto nedostatků však NSS v napadeném rozsudku neshledal. Krajský soud závěr o neměnnosti výsledku sporu opřel o skutková zjištění a existující judikaturu NSS (bod 57 a násl. rozsudku), přičemž srozumitelně vysvětlil, proč rozhodnutí žalovaného nepovažuje za nezákonné. Současně se vypořádal se všemi námitkami vznesenými stěžovatelem, včetně námitky týkající se ustanovení obce opatrovníkem některých účastníků řízení o pozemkových úpravách (bod 20 rozsudku). [16] NSS nepřisvědčil stěžovateli ani v otázce vnitřní rozpornosti rozsudku. Tu stěžovatel spatřuje v tom, že krajský soud vymezil obecná vých