2 As 21/2026 — Nejvyšší správní soud

2 As 21/2026- 41 - text  2 As 21/2026 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Václava Štencla a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: Ing. G. P., zastoupená JUDr. Ing. Pavlem Jíchou, advokátem se sídlem Korunní 810/104, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 23. 4. 2025, č. j. MSP106/2024ODKAROZ/4, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2025, č. j. 11 A 79/202535, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ministr spravedlnosti v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl rozklad žalobkyně podaný proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2024, č. j. MSP4628/2021OINSSZN/24, kterým žalovaný zamítl žádost žalobkyně o zápis do seznamu znalců v oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitých věcí z důvodu nesplnění podmínky odborné způsobilosti dle § 5 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále „zákon o znalcích“). [2] Žalobu směřující proti rozhodnutí ministra spravedlnosti zamítl Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem. Dospěl k závěru, že podmínky stanovené v § 8 odst. 1 zákona o znalcích je potřeba splnit současně. Získání vysokoškolského vzdělání odpovídajícího směru zaměřené na daný obor a dané odvětví proto nemůže být nahrazeno osvědčením o odborné způsobilosti. Danému neurčitému právnímu pojmu se žalovaný věnoval a soud se s jeho závěry ztotožnil. Znalec v odvětví oceňování nemovitých věcí musí mít určité penzum technických znalostí ze stavebnictví. Absolvování magisterského studijního programu Management a ekonomika, oboru Provoz a ekonomika proto podmínku odborné způsobilosti nesplňuje. Žalovaný pochybil, pokud žalobkyni pozval ke složení zkoušky. Absolvování obecné části vstupní zkoušky je ale pouze jednou ze zákonných podmínek, nemůže nahradit odpovídající vysokoškolské vzdělání a znalosti z příslušného oboru navíc ověřuje až zvláštní část vstupní zkoušky, kterou žalobkyně neabsolvovala. Také odborná praxe je jen jednou ze zákonných podmínek. Žalovaný by sice mohl prominout splnění některé z podmínek, ale žalobkyně o to nepožádala. Žalovaný neaplikoval instrukci č. 8/2017 vydanou k předchozímu zákonu č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. V rozhodnutí ze dne 4. 5. 2023, č. j. MSP32/2023ODKAROZ/3, žalovaný akceptoval též vysokoškolské ekonomické vzdělání v inženýrském (magisterském) studijním programu, pouze pokud žadatel zároveň prokáže, že je vybaven také vzděláním stavebním, například v podobě středoškolského nebo bakalářského studia. To žalobkyně nesplnila. Na závěr městský soud přisvědčil žalobkyni v tom, že žalovaný nevydal rozhodnutí v zákonné lhůtě. Uzavřel však, že toto pochybení nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. II. Argumentace účastníků řízení [3] Proti rozsudku městského soudu brojí žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížností, v níž uvádí, že městský soud předkládá tři varianty dosažení potřebného vzdělání: a) vysokoškolské vzdělání v oblasti stavebnictví a k němu specializační studium, b) vysokoškolské vzdělání v oblasti ekonomie a k němu stavební vzdělání středoškolské nebo bakalářské, c) prominutí dané povinnosti. K první variantě stěžovatelka namítá, že městský soud rezignoval na přezkum interpretace neurčitého pojmu vysokoškolské vzdělání odpovídajícího směru zaměřené na daný obor a dané odvětví. Není jasné, proč má stavební vzdělání převládat nad ekonomickým, jestliže obor stojí nad odvětvím. Mezi aktivními znalci je řada těch, kdo nejsou absolventy stavební fakulty. Současně se na Vysoké škole ekonomické v Praze běžně vyučuje oceňování majetku. Převažující odborná složka je ta ekonomická a tomu odpovídá i zařazení do oboru ekonomika. Žalovaný ani městský soud dostatečně nezdůvodnili, proč by znalcem nemohla být absolventka Vysoké školy ekonomické v Praze, která má čtyřsemestrální specializační studium v oboru oceňování staveb a dlouholetou praxi. Stěžovatelka dále zpochybňuje užití pojmu „tradičně“ ministrem spravedlnosti, což dává do souvislosti s požadovaným stavebním vzděláním znalců. Úředníci žalované navíc variantu vysokoškolského ekonomického vzdělání nevylučovali, a proto stěžovatelku pozvali ke zkoušce. Nešlo o pochybení či exces, ještě v roce 2023 bylo vydáno rozhodnutí ze dne 4. 5. 2023, č. j. MSP32/2023ODKAROZ/3. Pokud jde o druhou variantu dosažení vzdělání, rozhodnutí č. j. MSP32/2023ODKAROZ/3 nezavrhuje variantu, že má uchazeč absolvovanou Vysokou školu ekonomickou v Praze a k tomu specializační studium zaměřené na oceňování nemovitostí. K poslední variantě pak stěžovatelka uvádí, že o prominutí podmínky nežádala proto, že žalovaný dal jasně najevo, že prominutí připadá v úvahu až po 15 letech praxe, což stěžovatelka zpochybňuje. Závěrem poukazuje na své vzdělání, praxi a složení náročné odborné zkoušky s tím, že v době, kdy je nedostatek znalců, nelze odmítat kvalifikované uchazeče na základě formalistických úvah a odkazů na tradici a praxi. [4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou. Ztotožňuje se s napadeným rozsudkem a odkazuje na dílčí pasáže správních rozhodnutí a napadeného rozsudku, které obsahují posouzení splnění zákonných předpokladů pro zápis stěžovatelky do seznamu znalců. Poukazuje dále na to, že stěžovatelka byla k obecné části vstupní zkoušky pozvána v důsledku administrativního pochybení. Tato zkouška navíc směřuje k ověření znalosti právních předpisů upravujících výkon znalecké činnosti, nikoliv odborných znalostí. Správní rozhodnutí jsou také v souladu s rozhodnutím č. j. MSP32/2023ODKAROZ/3. Z něj neplyne, že by žalovaný alternativně akceptoval též doložení ekonomického vzdělání. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [5] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [6] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Vedle obecně namítané nepřezkoumatelnosti stěžovatelka v kasační stížnosti poukazuje také na to, že městský soud nepřezkoumal interpretaci neurčitého právního pojmu ze strany správních orgánů a neodpověděl, proč konkrétní stěžovatelčino vysokoškolské studium, specializační studium a praxe v daném případě nestačí. Také tyto námitky jsou svou povahou námitkami nepřezkoumatelnosti. Nejvyšší správní soud je však neshledal důvodnými. [7] Jak Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil, nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatelky o tom, jak podrobně by měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou znemožňující jeho věcný přezkum (viz rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/201624, nebo ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/201735). Takovou objektivní překážku Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci neshledal. Z napadeného rozsudku je patrné, z jaké právní úpravy městský soud vycházel, jak ji ve světle relevantní judikatury interpretoval a jak konkrétně ji na posuzovanou věc aplikoval. Městský soud se také podrobně věnoval přezkumu interpretace a aplikace neurčitého právního pojmu vysokoškolské vzdělání odpovídajícího směru zaměřené na daný obor a dané odvětví ze strany správních orgánů, a to v odstavcích 17 až 29 napadeného rozsudku. Ve svých úvahách také jasně zdůvodnil, proč stěžovatelčino vzdělání není dostačující (zejména odstavce 26 až 29) a proč je nemůže nahradit ani specializační studium a praxe (zejména odstavce 19, 20 a 31). Napadený rozsudek je proto přezkoumatelný. [8] Jádrem sporu je otázka, zda stěžovatelka splnila zákonnou podmínku pro zápis do seznamu znalců v oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitých věcí dle § 5 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 8 odst. 1 písm. a) zákona o znalcích. [9] Podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o znalcích znalcem může být fyzická osoba, která je odborně způsobilá k výkonu znalecké činnosti v daném oboru a odvětví a případně specializaci, pro které má být zapsána. [10] Podle § 8 odst. 1 zákona o znalcích za odborně způsobilou podle § 5 odst. 1 písm. a) se považuje osoba, která a) získala vysokoškolské vzdělání odpovídajícího směru zaměřené na daný obor a dané odvětví nejméně v magisterském studijním programu, pokud je lze získat, jinak nejvyšší možné dosažitelné vzdělání zaměřené na daný obor a dané odvětví, b) získala 5 let aktivní odborné praxe zaměřené na daný obor a dané odvětví, c) získala jiné osvědčení o odborné způsobilosti zaměřené na daný obor a dané odvětví, nebo absolvovala specializační studium zaměřené na daný obor a dané odvětví, pokud je to nezbytné k výkonu znalecké činnosti s odborno