2 As 50/2026 — Nejvyšší správní soud

2 As 50/2026- 39 - text  2 As 50/2026 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky, soudce Václava Štencla a soudkyně Evy Šonkové v právní věci navrhovatele: P. S., zastoupený JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti odpůrkyni: obec Kolomuty, Kolomuty 2, Mladá Boleslav, zastoupená JUDr. Janem Vavruškou, advokátem se sídlem Rumjancevova 696/3, Liberec, za účasti osoby zúčastněné na řízení: T. V., zastoupený JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu obce Kolomuty, schváleného usnesením Zastupitelstva obce Kolomuty ze dne 27. 6. 2022, č. 4022, o kasační stížnosti odpůrkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2026, č. j. 54 A 86/2022154, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Odpůrkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti 6 134,70 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Mgr. Filipa Rigela, Ph.D., advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Zastupitelstvo odpůrkyně usnesením ze dne 27. 6. 2022, č. 4022, schválilo opatření obecné povahy – Územní plán obce Kolomuty (dále „územní plán“). V něm byla na pozemcích parc. č. XA a XB v k. ú. K.) ve spoluvlastnictví (v rámci společného jmění manželů) navrhovatele vymezena plocha PZ – veřejná prostranství s převahou zeleně označená jako 113 Z. Vedle toho bylo na téže ploše vymezeno veřejné prostranství, pro které lze uplatnit předkupní právo, označené jako PP14 veřejné prostranství – park – parkový pás podél vodoteče po okraji zástavby na východním okraji obce. [2] Navrhovatel u Krajského soudu v Praze podal návrh na zrušení územního plánu ve vztahu k pozemkům v jeho vlastnictví, a to v rozsahu vymezení plochy 113Z, veřejného prostranství, pro které lze uplatnit předkupní právo PP14. Krajský soud návrh (spolu s dalším návrhem podaným osobou zúčastněnou na řízení) zamítl rozsudkem ze dne 20. 1. 2023, č. j. 54 A 86/202256. Kasační stížnosti navrhovatele a osoby zúčastněné na řízení směřující proti tomuto rozsudku následně Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 8 As 21/202358. Na základě ústavní stížnosti navrhovatele následně oba tyto rozsudky Ústavní soud zrušil nálezem ze dne 10. 12. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2217/24 (dále také „zrušující nález“). Opravným usnesením ze dne 21. 1. 2026, sp. zn. IV. ÚS 2217/24, Ústavní soud opravil výrok svého nálezu tak, že se oba rozsudky ruší pouze ve vztahu k navrhovateli a že se rozsudek krajského soudu ruší pouze ve výrocích II. a III. Krajský soud proto o návrhu navrhovatele rozhodoval znovu a v záhlaví označeným rozsudkem zrušil územní plán v grafické a textové části výroku v rozsahu, v němž na pozemcích p. č. XA a XB v k. ú. K. vymezuje plochu PZ a veřejné prostranství PP14. [3] Krajský soud opětovně shledal nedůvodnými námitky směřující proti účinnosti územního plánu, jeho formálním nedostatkům, smíšení rolí pořizovatele a zpracovatele i jeho nepřezkoumatelnosti. Vázán právním názorem Ústavního soudu však přehodnotil proporcionalitu zásahu do vlastnického práva navrhovatele a dospěl k závěru, že existují i jiná řešení, která by umožnila dosažení alespoň některých cílů sledovaných odpůrkyní. Shledal proto, že napadená část územního plánu představuje obzvláště intenzivní zásah do legitimního očekávání navrhovatele (neboť k jeho záměru již bylo vydáno nepravomocné prvostupňové společné rozhodnutí), který nemohlo ospravedlnit ani vícero rozumných důvodů uváděných odpůrkyní. II. Argumentace účastníků řízení Kasační stížnost [4] Proti rozsudku krajského soudu brojí odpůrkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížností, v níž namítá, že krajský soud konstruoval zcela novou povinnost informovat nad rámec hromadné komunikace adresně navrhovatele o probíhajícím procesu pořízení územního plánu. O procesu navrhovatel věděl, což dokládá jeho připomínka. Krajský soud nesplnil požadavek Ústavního soudu posoudit, zda přípravné práce na záměru například nebyly účelově zahájeny až po zveřejnění návrhu územního plánu. Jeho závěry nemají oporu ve spisu, pouze v tvrzení navrhovatele. Ten na zveřejnění návrhu územního plánu reagoval, oslovoval vlastníky sousedních pozemků, aby jim svůj pozemek odprodal. Následně pokračoval v investiční přípravě výstavby, aby se pokusil ekonomicky vytěžit pozemek jinak. Pokud Nejvyšší správní soud akceptuje tuto otázku jako relevantní, požaduje stěžovatelka provést výslech starosty obce a vlastníků sousedních pozemků. Souběh povolovacích řízení a pořizování nové územně plánovací dokumentace je běžné. Stěžovatelka k tomu předkládá několik variant negativního budoucího vývoje praxe, pokud by byl názor krajského soudu potvrzen, a to a) obstrukce ze strany obce v povolovacích řízeních (např. odepírání souhlasů), b) neustálé průběžné úpravy návrhu územního plánu a opakované veřejné projednávání vedoucí k nemožnosti proces dokončit, c) ztráta ambice obce jakkoliv územní plán měnit, d) prakticky vždy by byly při pořizování nového územního plánu vydávány stavební uzávěry na celé území obce, což by ztěžovalo výstavbu. Krajský soud tedy podle stěžovatelky nesprávně posoudil otázku legitimního očekávání a dobré víry. [5] Stěžovatelka dále nesouhlasí s hodnocením významu vodohospodářských a krajinářských zájmů ze strany krajského soudu. Správce vodního toku musí mít na základě § 49 odst. 2 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), možnost pracovat s oběma břehy vodního toku. Od břehu vodoteče zasahuje toto pásmo 6 metrů zhruba do poloviny šířky pozemku navrhovatele. Jde o meliorační strouhu a důvodem pro zamezení výstavby je vytvoření prostoru pro její revitalizaci. I menší vodní toky vytvářejí nivu. Na argumentaci pro futuro krajský soud nereagoval. Ústavní soud požadoval, aby byla tvrzení týkající se charakteru toku prověřena, nikoliv nekriticky přijata. Vodoteč zatrubněna není a voda v ní protéká; šlo o zjevnou fabulaci navrhovatele. Při deštích plní funkci melioračního kanálu. Zároveň krajský soud překračuje svou roli, jestliže bez znalosti území navrhuje odsouvání vodoteče. [6] Na závěr stěžovatelka zdůrazňuje také význam urbanistických argumentů pro napadenou regulaci pozemků navrhovatele. Krajský soud měl opětovně hodnotit význam a intenzitu zájmů sledovaných v územním plánu. Urbanistické řešení bylo v územním plánu popsáno dostatečně s ohledem na strohost uplatněné námitky. Nebylo potřeba podrobněji vyhodnocovat notoriety jako to, že „nalepení“ podlouhlého domu k zadní hranici pozemku sousedního domu představuje řešení nevhodné, vyvolávající nepohodu a konflikty. Při pohledu na již umístěný rodinný dům na pozemku p. č. XC, jehož povolení „předběhlo“ územní plán, je zřejmé, že jde o urbanistický paskvil. Stísněné podmínky byly příčinou porušení regulativu maximální podlažnosti, velká okna byla umístěna do nepřípustného druhého nadzemního podlaží, nyní je vedeno řízení o odstranění stavby a v území mezi sousedy nastala vyhrocená konfliktní situace. Ohodnotit urbanismus jako pouhé hledání „krásného“ je nebezpečný precedent zpochybňující celou územně plánovací agendu. Není určující pouze to, že pozemky spolu sousedí. Zásadní je též jejich tvar, velikost a orientace k obslužné komunikaci. V tomto ohledu parcelace představovala zkrátka nevhodné řešení. Vyjádření navrhovatele [7] Navrhovatel ve svém vyjádření poukazuje na závaznost zrušujícího nálezu s tím, že argumenty stěžovatelky jsou jen lamentací nad tímto nálezem. Pokud by Ústavní soud měl za to, že navrhovatel není nadán dobrou vírou a legitimním očekáváním, těžko by přistoupil ke kasačnímu nálezu. Navrhovatel žádal o vydání závazných stanovisek již v první polovině roku 2021, před první informací o prvním návrhu územního plánu na úřední desce obecního úřadu. V tentýž den stěžovatelka výslovně souhlasila se stavbou vodovodního řadu k plánovanému domu. Tvrzení, že navrhovatel začal účelově s přípravami stavby, je nepravdivé. Vedle předcházení konfliktům v území je jediným deklarovaným důvodem změny ochrana bezejmenného vodního toku a jeho veřejná přístupnost. Takové odůvodnění však dle Ústavního soudu není velmi závažným důvodem. Argumenty týkající se nutnosti zadržování vody v krajině a boje proti klimatické změně nejsou v odůvodnění územního plánu uvedeny. Vlastníkem odvodňovacího zařízení je stát, který v něm nespatřuje žádnou důležitost a souhlasí s jeho zatrubněním. Zástavba v okolí vodotečí je v obci běžná. Zákonné požadavky by mohly být zajištěny i užším pásem plochy na druhé straně vodoteče. Předcházení konfliktům je jako odůvodnění zásahu paušální a neobstojí. Dodatečné odůvodnění urbanistických hodnot v kasační stížnosti nemůž