22 As 12/2026 – Nejvyšší správní soud

22 As 12/2026- 38 - text  22 As 12/2026-42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci navrhovatelky: Ossowsky s.r.o., se sídlem Rudolfovská tř. 151/60, České Budějovice, zastoupená Mgr. Jiřím Vozákem, advokátem se sídlem 1. máje 97/25, Liberec, proti odpůrci: Jihočeský kraj, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o incidenčním přezkumu opatření obecné povahy, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, vydaných usnesením zastupitelstva Jihočeského kraje č. 293/2011/ZK26 ze dne 13. 9. 2011, v části vymezující železniční koridor D3 v úseku D3/6, o kasační stížnosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 12. 2025, čj. 65 A 32/2025175, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Městského úřadu Kaplice ze dne 2. 8. 2024, čj. MěÚK/27289/2024, byla zamítnuta žádost o vydání společného povolení na stavební záměr s názvem „Stavební úpravy a přístavba objektu“ S. č. p. X, na pozemku parc. č. st. XA a parc. č. XB v k. ú. S. (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). V záhlaví označeným rozhodnutím odpůrce v prvostupňovém rozhodnutí změnil část výroku; v ostatních částech bylo rozhodnutí podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, potvrzeno. [2] Navrhovatelka podala proti rozhodnutí odpůrce žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“). Současně v rámci tzv. incidenčního přezkumu navrhovatelka podala návrh na zrušení dvou opatření obecné povahy, a sice Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje (schválené dne 13. 9. 2011, dále též „ZÚR“ či „zásady územního rozvoje“) a Změny č. 1 územního plánu obce Střítež (dále též „územní plán Střítež“), a to v těch částech, v nichž se vymezuje železniční koridor D3 v úseku D3/6. Usnesením ze dne 10. 9. 2025, čj. 65 A 26/2025-57, byly k samostatnému společnému projednání vyloučeny návrhy na zrušení ZÚR a na zrušení změny č. 1 územního plánu obce Střítež. Následně byl usnesením ze dne 5. 11. 2025, čj. 65 A 32/2025-152, k samostatnému projednání vyloučen návrh na zrušení změny č. 1 územního plánu obce Střítež (u Nejvyššího správního soudu vedeno pod sp. zn. 10 As 47/2026). [3] Krajský soud návrh na zrušení ZÚR v části vymezující železniční koridor D3 v úseku D3/6 neshledal důvodným a zamítl jej. Dospěl k závěru, že vymezení koridoru v úseku D3/6 v ZÚR jako návrhového koridoru a jako veřejně prospěšné stavby je řádně odůvodněno a toto řešení opodstatněné. Krajský soud se předně zabýval regulací obsaženou ve schválené Politice územního rozvoje ČR 2008 (dále též „PÚR“), ze které ZÚR vychází a dále ji zpřesňují. Dle krajského soudu regulace obsažená v ZÚR respektuje jak republikové požadavky na hájení rozvojové oblasti OB 10 a rozvojové osy OS6 Praha – České Budějovice – hranice, tak i požadavky PÚR na vymezení multimodálního koridoru M1 a i na vymezení konvenčního železnice C-E551. Odpůrce tak dle krajského soudu postupoval zcela v souladu s PÚR. Krajský soud nepřisvědčil ani námitkám, dle kterých měla být plocha pro budoucí koridor vymezena jako územní rezerva a nikoli jako návrhová plocha. V této souvislosti krajský soud uvedl, že v případě koridoru D3/6 nešlo o záměr pouze potenciálně potřebný, nýbrž o záměr republikově významný a prioritní. Krajský soud k tomu dále uvedl, že volba způsobu zanesení koridoru D3 a jeho úseku D3/6 v ZÚR není ani v rozporu s právní úpravou zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále též „stavební zákon“) v rozhodném znění v době vydání ZÚR, ani se stanoviskem Ministerstva dopravy k návrhu ZÚR ze dne 5. 9. 2008. Nezákonnost opatření obecné povahy pak nemůže dle krajského soudu způsobovat ani skutečnost, že do dnešního dne realizace záměru v úseku D3/6 nezapočala, jelikož při posuzování vycházel krajský soud ze skutkového stavu v roce 2011. Ani další námitky navrhovatelky krajský soud neshledal důvodnými. Rozsudek krajského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. II. Kasační stížnost a vyjádření odpůrce [4] Proti rozsudku krajského soudu podala navrhovatelka (dále též „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Stěžovatelka předně namítala, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Dále namítala, že odpůrce dostatečně nezdůvodnil, proč koridor D3, resp. úsek D3/6, vymezil jako návrhovou plochu. Dle stěžovatelky odpůrce pochybil, když předmětný koridor nevymezil jako územní rezervu. V této souvislosti stěžovatelka poukázala i na nepřiměřenou šíři předmětného koridoru D3 v porovnání s jinými koridory. Krajský soud dle stěžovatelky doplnil možné důvody vymezení koridoru nad rámec ZÚR o svoje vlastní úvahy, což mu nepřísluší. Nutnost vymezení rezervy dovozuje i z Metodického doporučení Ministerstva pro místní rozvoj z roku 2021 a stanovisek Ministerstva dopravy z roku 2008 a 2010. S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. [5] Ve vyjádření ke kasační stížnosti odpůrce shrnul vztah mezi ZÚR a územním plánem Střítež. Uvedl, že ZÚR nabyly účinnosti dne 7. 11. 2011, na což reagoval odpůrce v rámci vydané změny č. 1 územního plánu, ve které vymezil dopravní záměry formou ploch (resp. nepřekryvných koridorů). Obec přitom není a nebyla povinna přebírat koridor z nadřazené dokumentace v plné šíři, přičemž k přenesení koridoru ze ZÚR do územního plánu existuje více zákonných variant znázornění. Obec však v rámci přijímání změny územního plánu nevyužila možnosti zpřesnění koridoru přejímaného z nadřazených ZÚR a vymezila dopravní záměry formou ploch. Pokud tak dle odpůrce za současného stavu není možné záměr stěžovatelky realizovat, nebrání tomu regulace koridoru na úrovni ZÚR, nýbrž na úrovni územního plánu, a proto k umožnění záměru stěžovatelky postačí, pokud obec přistoupí k jeho změně. Odpůrce dále uvedl, že se ztotožňuje se závěry krajského soudu. K obsahu kasační stížnosti konstatoval, že dle jeho názoru nejsou ZÚR nezákonné a důvody pro vymezení IV. tranzitního železničního koridoru jsou řádně uvedeny v jejich odůvodnění. Již v PÚR byl přitom záměr vymezen jako návrhový koridor a nikoliv jako územní rezerva, přičemž odpůrce byl povinen toto zařazení respektovat. Z uvedených důvodů odpůrce navrhl zamítnutí kasační stížnosti. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [6] Kasační stížnost není důvodná. [7] Stěžovatelka předně namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku krajského soudu. Nejvyšší správní soud v tomto ohledu konstatuje, že podle ustálené judikatury nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí či opatření pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-76). Zrušení rozsudků krajských soudů pro nepřezkoumatelnost připadá v úvahu pouze tehdy, není-li z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu vůbec patrno, jak soud hodnotil podstatné důvody či skutečnosti uplatněné v rámci žalobních (návrhových) bodů. Nepřezkoumatelné tak není rozhodnutí, z jehož odůvodnění lze zjistit, jaký názor soud či správní orgán zaujal na skutkové a právní otázky, které jsou podstatné pro rozhodnutí (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, čj. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS, bod 29; k významu přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí obecně pak bod 30 tamtéž). [8] Takto vymezenou nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud neshledal. Krajský soud důkladně posoudil všechny relevantní námitky stěžovatelky. Vysvětlil, proč považuje odůvodnění obsažené v ZÚR dostatečným, resp. proč byl v ZÚR koridor vymezen jako návrhová plocha a veřejně prospěšná stavba a nikoli jako územní rezerva, a to zcela v souladu se zákonem (viz dále). Současně se krajský soud řádně zabýval regulací předmětné plochy jak na úrovni ZÚR, tak i na úrovni PÚR, a vztahu mezi touto územně plánovací dokumentací (viz dále). Jeho závěry jsou plně srozumitelné. Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak podrobně by měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, čj. 3 Azs 69/2016-24, a ze dne 27. 9. 2017, čj. 4 As 146/2017-35, bod 18). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším