22 As 193/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 193/2025- 58 - text  22 As 193/2025-61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: X, zastoupený Mgr. et Mgr. Davidem Průšou, advokátem se sídlem V Luhu 754/18, Praha 4, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2024, č. j. PPR-20814-8/ČJ-2024-990450, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, čj. 6 A 94/2024-42, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, oddělení služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Praha I a Praha III ze dne 11. 7. 2024, č.j. KRPA-73885-15/ČJ-2024-0011IY (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) byl podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zbraních“), žalobci odňat zbrojní průkaz série a čísla X, vydaný pro skupiny oprávnění „A, B, C, E“, s dobou platnosti do 8. 8. 2027 (dále též „zbrojní průkaz“), a to pro ztrátu bezúhonnosti podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. c) bodu 2. zákona o zbraních. [2] Ke ztrátě bezúhonnosti podle správních orgánů došlo ke dni 27. 11. 2023, kdy nabyl právní moci rozsudek X ve spojení s rozsudkem X, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu – zločinu podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), za což mu byl uložen peněžitý trest v celkové výměře 1 000 000 Kč. [3] Žalobce napadl prvostupňové rozhodnutí odvoláním. Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Napadený rozsudek [4] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Městský soud přisvědčil správním orgánům, že žalobce pozbyl bezúhonnost ve smyslu § 22 odst. 1 písm. c) bodu 2. zákona o zbraních. Nesouhlasil s tím, že by právní úprava aplikovaná správními orgány byla v rozporu s právem EU, resp. že by bylo možné dovodit přímý účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/555 ze dne 24. března 2021, o kontrole nabývání a držení zbraní (dále též „směrnice č. 2021/555“). Směrnice sice stanovuje některé minimální požadavky, umožňuje však členským státům, aby přijaly přísnější úpravu. Směrnice je dle primárního práva EU závazná co do výsledku. Pokud již tuzemská právní úprava v době přijetí směrnice byla se směrnicí souladná, nebylo potřeba, aby na ni zákonodárce výslovně reagoval. Argumentace žalobce, podle které měl zákonodárce nejdříve v reakci na směrnici přijmout mírnější úpravu a tu potom v souladu se směrnicí zpřísnit, je absurdní a příčí se základní logice zákonodárného procesu. Podle městského soudu úprava bezúhonnosti v zákoně o zbraních nevede ani k protiústavní diskriminaci žalobce. Rozsudek městského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Stěžovatel setrvává na své argumentaci, že dle směrnice č. 2021/555 je možné nepovolit nabývání a držení zbraní jenom osobám, které představují nebezpečí pro veřejný pořádek. Stěžovatel byl odsouzen za majetkovou trestnou činnost a takovou osobou není, přičemž v jeho případě došlo k zaplacení peněžitého trestu, a tím i k zahlazení odsouzení. Směrnice nebyla do českého právního řádu transponována. Stěžovatel nerozporuje, že členské státy mají oprávnění přijmout přísnější podmínky, musí však na směrnici výslovně reagovat. Stěžovatel dále poukázal na porušení principu rovnosti a diskriminační povahu posuzování bezúhonnosti dle zákona o zbraních. Není obhajitelné, aby stěžovatel, jehož trestní odsouzení bylo zahlazeno, byl dle zákona o zbraních stále považován za odsouzeného. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. [6] Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí a spisový materiál. Podle žalovaného směrnice č. 2021/555 v čl. 3 zřetelně stanovuje možnost členských států přijmout přísnější opatření. Čl. 6 směrnice č. 2021/555, kterého se stěžovatel dovolává, pak v návětí výslovně obsahuje formulaci „aniž je tím dotčen článek 3“. Žalovaný dále upozorňuje, že směrnice vůbec neřeší problematiku zahlazení trestního odsouzení. To opravuje tuzemská úprava. Podle § 22 odst. 3 zákona o zbraních se k zahlazení trestného odsouzení nepřihlíží, a to ani na základě amnestie nebo milosti prezidenta republiky. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu nepovažuje žalovaný tuto zákonnou úpravu za diskriminační. [7] V replice k vyjádření žalovaného ze dne 10. 11. 2025 stěžovatel reagoval na vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti. Zdůraznil, že neimplementovaná směrnice nemůže ukládat povinnosti jednotlivcům, avšak má přímý účinek vůči státu, který povinnost transpozice nesplnil (rozsudek ESD ve věci Van Gend & Loos, Van Duyn, C91/92, C192/94). Nepřevzetí směrnice do českého práva podle stěžovatele vede k nesprávnému postavení osob odsouzených za majetkovou trestnou činnost na roveň pachatelům násilných trestných činů, což odporuje systematice trestního zákoníku. Stěžovatel setrvává na svém procesním stanovisku. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Podle čl. 3 směrnice č. 2021/555 platí, že členské státy mohou ve svých právních předpisech přijmout přísnější pravidla, než stanoví tato směrnice, s výhradou práv udělených osobám s bydlištěm ve členských státech podle čl. 17 odst. 2. [11] Čl. 6 směrnice č. 2021/555 pak stanoví, že aniž je dotčen článek 3, povolí členské státy nabývání a držení palných zbraní pouze osobám, které pro to mají řádný důvod a které: a) dosáhly věku 18 let, s výjimkou nabývání palných zbraní jinak než koupí a jejich držení k loveckým účelům nebo pro sportovní střelbu za předpokladu, že v tomto případě má osoba mladší 18 let povolení rodičů nebo je pod jejich vedením či pod vedením zletilé osoby s platnou licencí k držení palné zbraně či licencí k lovu nebo provádí střelbu v rámci licencovaného či jinak schváleného tréninkového střediska a že rodič nebo zletilá osoba s platnou licencí k držení palné zbraně či licencí k lovu přebírá odpovědnost za náležité skladování podle článku 7, a b) nepředstavují nebezpečí pro sebe ani pro jiné osoby, veřejný pořádek ani veřejnou bezpečnost. Odsouzení za úmyslný násilný trestný čin se považuje za příznak, že takové nebezpečí existuje. [12] Podle § 18 odst. 1 zákona o zbraních příslušný útvar policie vydá zbrojní průkaz fyzické osobě, která splňuje tyto podmínky: a) má místo pobytu na území České republiky, b) dosáhla předepsaného věku (§ 19), c) je způsobilá k právním úkonům, d) je zdravotně způsobilá (§ 20 a 20a), e) je odborně způsobilá (§ 21), f) je bezúhonná (§ 22) a g) je spolehlivá (§ 23). [13] Podle ustanovení § 22 odst. 1 téhož zákona za bezúhonného podle tohoto zákona se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně uznán vinným trestným činem a) vlastizrady, rozvracení republiky, teroru, teroristického útoku, účasti na teroristické skupině, financování terorismu, podpory a propagace terorismu, vyhrožování teroristickým trestným činem, sabotáže, vyzvědačství, válečné zrady, účasti na organizované zločinecké skupině, obecného ohrožení, získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny, vraždy nebo genocidia, za který byl uložen výjimečný trest nebo trest odnětí svobody na více než 12 let nebo mladistvému trestní opatření odnětí svobody nepodmíněně na 5 až 10 let, b) uvedeným v písmenu a), za který byl uložen trest odnětí svobody na 5 až 12 let, nebo úmyslným trestným činem proti životu a zdraví, proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo jiným úmyslným trestným činem spáchaným se zbran