22 As 227/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 227/2025- 55 - text  22 As 227/2025 - 61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Tomáše Foltase, v právní věci žalobkyně: INFRAPROJEKT s.r.o., se sídlem Nezamyslova 2801/26, Brno, zastoupená Mgr. Tadeuszem Zientkem, advokátem se sídlem Stodolní 1785/31, Ostrava, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 20. 12. 2023, čj. ÚOHS50633/2023/161, sp. zn. ÚOHSR0142/2023/VZ, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2025, čj. 29 Af 13/202471, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku rozhodl, že na sektorového veřejného zadavatele se neuplatní zákaz uvedený v § 78 odst. 6 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, podle kterého zadavatel není oprávněn požadovat ekonomickou kvalifikaci v případě některých veřejných zakázek na služby (zejména architektonické a jiné obdobné služby). [2] Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost (dále jen „zadavatel“), zahájil dne 12. 5. 2022 otevřené řízení na zadání veřejné zakázky s názvem „Provozní úsek I.D metra v Praze – úsek (Olbrachtova) – Nové Dvory – monitoring a pasportizace“ (ev. č. zakázky Z2022006363). Předmětem veřejné zakázky byly práce a činnosti spojené s provedením geotechnického monitoringu raženého díla při realizaci stavby úseku metra a pasportizace stavu budov, sítí a objektů se stavbou souvisejících. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky činila 680 mil. Kč bez DPH. [3] V bodě 5.4 zadávací dokumentace zadavatel požadoval prokázání ekonomické kvalifikace, a to předložením „dokladu osvědčujícího roční obrat dodavatele, který dosahoval alespoň výše 200 mil Kč bez DPH, a to za každé ze tří bezprostředně předcházejících uzavřených účetních období“. [4] V bodě 5.51 písm. a) zadávací dokumentace pak požadoval, aby dodavatel „prokázal zkušenost s realizací aspoň dvou významných staveb spočívajících v geotechnickém monitoringu při realizaci podzemních dopravních staveb v intravilánu obce, přičemž · finanční rozsah nejméně jedné z nich činil nejméně 20 mil Kč bez DPH a obsahem byl geotechnický monitoring přímo při ražbách metodou NRTM, · obsahem nejméně jedné z nich byl geotechnický monitoring při ražbách metodou TBM o průměru ražby nejméně 5,9 m · finanční rozsah nejméně jedné další z nich činil alespoň 100 mil Kč bez DPH.“ [5] Žalobkyně podala proti zadávacím podmínkám zadavatele námitky, které zadavatel odmítl. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s důvody uvedenými v rozhodnutí zadavatele o námitkách nesouhlasila, obrátila se na žalovaného. Ten dne 30. 1. 2023 vydal rozhodnutí, kterým výrokem I. řízení částečně zastavil. Výrokem II. rozhodl tak, že zadavatel nedodržel při zadávání veřejné zakázky § 78 odst. 6 zákona o zadávání veřejných zakázek. Požadoval totiž prokázání ekonomické kvalifikace, a to i když se jedná o veřejnou zakázku na služby uvedené v oddílu 71 hlavního slovníku jednotného klasifikačního systému. Výrokem III. rozhodl, že zadavatel stanovil zadávací podmínky spočívající v požadavku na technickou kvalifikaci v rozporu s § 36 odst. 1 ve spojení s § 73 odst. 6 písm. b) a § 6 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek. Výroky IV. a V. žalovaný uložil zadavateli zákaz uzavření smlouvy a povinnost uhradit náklady správního řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal zadavatel v rozsahu výroků II. až V. rozklad. Předseda žalovaného rozkladu vyhověl a rozhodnutí žalovaného v namítaném rozsahu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [6] Žalovaný v novém rozhodnutí návrh žalobkyně zamítl. V souladu s právním názorem předsedy žalovaného vyložil, že zadavatel zadával sektorovou veřejnou zakázku podle § 167 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek. Z ustanovení vyplývá, že zadavatel může v zadávacích podmínkách stanovit vlastní kritérium kvalifikace. Zadavatel tak učinil. V zadávací dokumentaci modifikoval kritérium ekonomické kvalifikace podle § 78 odst. 6 zákona o zadávání veřejných zakázek a v této modifikované podobě jej stanovil jako vlastní kritérium. [7] K zadávacím podmínkám spočívajícím v prokázání technické kvalifikace žalovaný dodal, že korespondují s předmětem veřejné zakázky. Provádění geotechnického monitoringu u raženého díla takového významu, jako je stavba metra, nelze řadit mezi standardní typ geotechnických služeb. Je proto pochopitelné, že zadavatel stanovil mezi kvalifikačními kritérii i ekonomické kritérium. [8] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně rozklad, který předseda žalovaného zamítl. Proti rozhodnutí předsedy žalovaného se žalobkyně bránila žalobou ke krajskému soudu. [9] Krajský soud žalobu zamítl. [10] Krajský soud přisvědčil závěru žalovaného, že § 167 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek povoluje zadavatelům sektorových veřejných zakázek stanovit jakákoliv kritéria kvalifikace, pokud dodrží stanovená pravidla (§ 76 a § 81 až § 88 zákona o zadávání veřejných zakázek). Jestliže má zadavatel možnost stanovit zcela nové kvalifikační kritérium, může pak upravit i již existující kritérium (v posuzovaném případě kritérium ekonomické kvalifikace). Kritérium ekonomické kvalifikace přitom není v případě sektorové veřejné zakázky vyloučené z podmínek, které může zadavatel požadovat, neboť ustanovení § 78 odst. 6 se pro sektorové veřejné zakázky nepoužije. Zadavatelem stanovené ekonomické kritérium není podle krajského soudu nepřiměřené, diskriminační ani netransparentní. Zadavatel požadavek formuloval jasně a vztáhl jej na všechny uchazeče o veřejnou zakázku. [11] Krajský soud ani neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo překvapivé, neodůvodněné nebo nesrozumitelné. Žalovaný (i jeho předseda) svá rozhodnutí odůvodnili. Žalovaný pak ve svém rozhodnutí vyšel z právního názoru předsedy žalovaného. V dalším řízení žalovaný nestanovil novou povinnost ani věc nehodnotil diametrálně odlišně. Obdobné platí pro napadené rozhodnutí. Podle krajského soudu tedy není možné napadené rozhodnutí považovat za nezákonné. V řízení tím pádem nedošlo ani k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků [12] Žalobkyně (stěžovatelka) se proti rozsudku krajského soudu bránila kasační stížností. [13] V kasační stížnosti namítala, že: 1. Rozsudek je nepřezkoumatelný. 2. Rozhodnutí předsedy žalovaného je překvapivé, jednoinstanční a v rozporu s právem na spravedlivý proces. 3. Krajský soud a žalovaný nesprávně vyložili § 167 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek, a to mj. s ohledem na obsah práva EU. Stanovením ekonomického kritéria jako „jiného kritéria“ obešel zadavatel právní úpravu. Navrhla proto, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Součástí kasační stížnost byl i návrh na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. Toho se stěžovatelka domáhá v případě, pokud by Nejvyšší správní soud přisvědčil argumentaci krajského soudu ohledně aplikace § 167 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek. [14] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí předsedy žalovaného. Zopakoval, že § 167 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek umožňuje zadavateli sektorové veřejné zakázky stanovit vlastní kritéria. Kritérium ekonomické kvalifikace přitom není v případě sektorové veřejné zakázky vyloučené z podmínek, které může zadavatel požadovat, neboť ustanovení § 78 odst. 6 zákona o zadávání veřejných zakázek se nepoužije. Takový výklad právní úpravy není v rozporu s právem EU. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem III.a Rozsudek krajského soudu je přezkoumatelný [15] Stěžovatelka v kasační stížnosti vznesla námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu. Jelikož je nepřezkoumatelnost vadou, pro kterou by musel Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušit bez dalšího, zabýval se nejprve tím, zda je rozsudek přezkoumatelný. [16] Podle ustálené judikatury nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/200674). Máli být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal soud za prokázaný a jak posoudil skutečnosti mající pro věc zásadní význam. Pokud rozhodnutí soudu ve svém odůvodnění nereflektuje námitky a zásadní argumentaci, o kterou se žaloba opírá, má to za následek jeho nepřezkoumatelnost (rozsudky NSS ze dne 1. 6. 2005, čj. 2 Azs 391/200462; ze dne 21. 8. 2008, čj. 7 As 28/200876). Povinností správního soudu však není reagovat na každý dílčí argument uplatněný v podání a ten