4 Azs 263/2025 – Nejvyšší správní soud

4 Azs 263/2025- 41 - text 4 Azs 263/2025-44 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: M. C. O. I., zast. JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem, se sídlem Mánesova 1175/48, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2024, č. j. OAM-186/DS-D03-K03-2023, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2025, č. j. 62 Az 23/2024-48, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Maroši Matiaškovi, LL.M., advokátovi, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti ve výši 10.140 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. [1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalobkyni neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 30. 9. 2025 (dále jen „zákon o azylu“). II. [2] Žalobkyně se proti napadenému rozhodnutí bránila žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), který ji shora uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl. [3] Krajský soud v napadeném rozsudku předeslal, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a obstaral si (zejména k otázce nebezpečí [obsahuje citlivé údaje] u žalobkyně, potažmo její dcery, v Nigérii) dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Nepřisvědčil žalobní argumentaci zpochybňující přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Podle soudu se žalovaný v napadeném rozhodnutí zevrubně zabýval azylovým příběhem žalobkyně. Obavy žalobkyně z [obsahuje citlivé údaje] přitom v jejím případě shledal nedůvodnými a rovněž tak její tvrzení, že mohla jako [obsahuje citlivé údaje] ve společnosti představovat určitou sociální skupinu. Této otázce se (byť částečně implicitně) zabýval v souvislosti s posouzením naplnění podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Krajský soud se nakonec neztotožnil ani s žalobním bodem vytýkajícím žalovanému, že se v napadeném rozhodnutí nezabýval tím, zda žalobkyně nemůže být posuzována jako zranitelná osoba kvůli jejímu tvrzení, že po příjezdu do Prahy se jí chopili nějací lidé a požadovali po ní, aby provozovala prostituci. Podle krajského soudu se jednalo o ojedinělou situaci, která se neodehrála v zemi původu a žalobkyně byla schopná tuto situaci sama vyřešit odchodem do Spolkové republiky Německo, tudíž nelze ani zdánlivě usuzovat na to, že by žalobkyně mohla spadat do kategorie zranitelných osob podle § 2 písm. i) zákona o azylu. III. [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. (ve znění účinném do 31. 12. 2025; shodně dále). Navrhuje zrušit napadený rozsudek i napadené rozhodnutí a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. [5] K přijatelnosti kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že podstatný přesah vlastních zájmů spatřuje v tom, že se krajský soud při posouzení věci dopustil zásadního pochybení, které má důsledek do jejího hmotněprávního postavení. [6] Stěžovatelka v kasační stížnosti vytýká krajskému soudu, že napadený rozsudek odůvodnil stručně, z velké části pouze rekapituloval závěry napadeného rozhodnutí a nezabýval se podrobně jejími žalobními námitkami. [7] Stěžovatelka je přesvědčená o tom, že jí žalovaný měl udělit azyl podle § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť její bývalý manžel jí i její dceři opakovaně vyhrožoval ublížením na zdraví provedením [obsahuje citlivé údaje]. Má za to, že jí ve smyslu citovaného ustanovení hrozí pronásledování z důvodu pohlaví (obává se [obsahuje citlivé údaje]) nebo z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině ([obsahuje citlivé údaje], příslušnic kmene Edo). Na podporu svých tvrzení stěžovatelka poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2011, č. j. 6 Azs 22/2011-108, podle něhož lze [obsahuje citlivé údaje] považovat za takovou újmu, která je pronásledováním z důvodu pohlaví podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Neudělil-li jí žalovaný azyl, měl jí podle jejího mínění udělit doplňkovou ochranu, neboť [obsahuje citlivé údaje] hrozící v zemi původu je vážnou újmou ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Krajský soud tuto otázku posoudil nesprávně. [8] Nesouhlasně se stěžovatelka vyjadřuje také k závěru krajského soudu, podle nějž žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, zejména si obstaral dostatek podkladů k otázce nebezpečí [obsahuje citlivé údaje] v Nigérii, a podrobně se zabýval jejím azylovým příběhem. Podle stěžovatelky se naopak žalovaný rizikem [obsahuje citlivé údaje] nezabýval dostatečně, bagatelizoval její obavy a nevzal v potaz tvrzení, která se lišila od informací uvedených v obstaraných zdrojích. Žalovaný přehlédl fakt, že je stěžovatelka coby [obsahuje citlivé údaje] žena ve společnosti, kde se [obsahuje citlivé údaje] vyžaduje, součástí pronásledované skupiny ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, a tudíž jí náleží mezinárodní ochrana ve smyslu citovaného ustanovení. Krajský soud sice uvedl, že se žalovaný touto skutečností zabýval v části napadeného rozhodnutí posuzující naplnění podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, ale dílem „implicitně“, čemuž stěžovatelka nerozumí. Je přesvědčená o tom, že posuzoval-li krajský soud v tomto ohledu namítanou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, měl se otázkou znovu detailně zabývat a blíže popsat, kde a jak přesně se žalovaný s otázkou udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu pro příslušnost k sociální skupině vypořádal. [9] Stěžovatelka nakonec v kasační stížnosti uznává, že ve správním řízení neměla k dispozici mnoho důkazů pro svá tvrzení, ale rovněž připomíná závěry ustálené judikatury kasačního soudu ohledně rozdělení břemene tvrzení a břemene důkazního mezi žadatele a žalovaného v řízení o udělení mezinárodní ochrany, ohledně zásady tzv. materiální pravdy v řízení o udělení azylu a ohledně důkazního standardu „přiměřené pravděpodobnosti“ tvrzení žadatele o mezinárodní ochranu. Pokud tedy stěžovatelka ve správním řízení tvrdila, že jí v zemi původu hrozí nebezpečí pronásledování ze strany bývalého manžela včetně nebezpečí donucení k podstoupení [obsahuje citlivé údaje] a žalovaný toto tvrzení shledal nepodloženým a její obavy nepravděpodobnými, bylo třeba, aby stěžovatelčin azylový příběh náležitě posoudil a tvrzení stěžovatelky případně vyvrátil. To však žalovaný neučinil. IV. [10] Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje kasační stížnost buď odmítnout pro nepřijatelnost podle § 104a odst. 1 s. ř. s., nebo zamítnout jako nedůvodnou podle § 110 odst. 1 s. ř. s. Má za to, že napadené rozhodnutí i napadený rozsudek jsou v souladu s právními předpisy. [11] Žalovaný zdůrazňuje, že stěžovatelka se i za jejího pobytu v Nigérii vyhnula provedení [obsahuje citlivé údaje] „pouze“ jejím odmítnutím, aniž by zmínila jakékoliv (závažné) následky tohoto činu pro svou osobu, a že z Nigérie odjížděla už v době, kdy jí její exmanžel již několik let nevyhrožoval. Jediným zdrojem výhrůžek, a to aniž by tyto za několik let vyhrožování její osobě přerostly do jakéhokoliv jednání, které by naznačovalo možnost je uskutečnit, byl tudíž její bývalý manžel, se kterým se však stěžovatelka neviděla od roku 2017. Změnou svého telefonního čísla přitom stěžovatelka bývalému manželovi znemožnila jakýkoliv kontakt. Obavy, že by ji mohl bývalý manžel najít na celém území země původu, popřípadě v Gambii, kam se stěžovatelka přesídlila, žalovaný nepovažuje za podložené, neboť jde o soukromou osobu bez možnosti vyhledávat či kontrolovat jiné osoby a jejich pohyb. Žalovaný poukazuje na to, že stěžovatelka je dospělá, práceschopná a vzdělaná žena, která si je dobře vědoma svých práv, a lze u ní proto očekávat vyšší míru vymáhání jejich dodržování. Nelze rovněž pominout velké množství státních i nestátních organizací a spolků, které ženám v popsané situaci v zemi původu pomáhají, což lze logicky očekávat i od rodičů stěžovatelky žijících v Nigérii. [12] Žalovaný má za to, že velmi detailně hodnotil stěžovatelčin azylový příběh a že v napadeném rozhodnutí dostatečně vysvětlil, z jakého důvodu tento neshledal azylově relevantním. Rovněž krajský soud podle žalovaného nepochybil, napadený rozsudek je srozumitelný, opřen o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud stěžovatelčinu žalobu zamítl. Krajský soud vypořádal všechny žalobní námitky a případ rozhodl v souladu se zákonem i závěry ustálené judikatury správních soudů. Dospěl-li přitom krajský soud ke shodným závěrům jako žalovaný a poukázal-li na ně, nejedná se o nezákonný postup a nelze z něho dovozovat, že se krajsk