4 Azs 81/2026 – Nejvyšší správní soud

4 Azs 81/2026- 37 - text 4 Azs 81/2026-40 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: H. T. K. S., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, za účasti osoby zúčastněné na řízení: V. H., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2025, č. j. OAM-3495-63/PP-2024, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2026, č. j. 29 A 1/2026-81, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto: I. Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá. II. Žalobkyni se ukládá zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1.000 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: [1] Žalovaný výše nadepsaným rozhodnutím zamítl dle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky rodinného příslušníka občana Evropské unie (dále jen „EU“), který sám není občanem EU. Důvodem zamítnutí žádosti bylo důvodné nebezpečí, že by žalobkyně mohla závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Současně s tím žalovaný stanovil žalobkyni dle § 87e odst. 4 téhož zákona lhůtu k vycestování z území České republiky v délce 35 dnů od právní moci rozhodnutí. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) výše nadepsaným rozsudkem zamítl. [2] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, s níž spojila návrh na přiznání odkladného účinku. V odůvodnění návrhu uvádí, že nepřiznáním odkladného účinku by jí, jakož i jejím rodinným příslušníkům vznikla nenahraditelná závažná újma, která by zároveň znamenala nepřiměřený zásah do práva na respektování soukromého a rodinného života. Stěžovatelka je matkou dvou nezletilých dcer a jednoho zletilého syna, přičemž všechny její děti jsou státními občany České republiky. Se svým zletilým synem sdílí společnou domácnost. V době, kdy byla stěžovatelka ve výkonu trestu odnětí svobody, byly všechny její děti umístěny do pěstounské péče, přičemž dvě doposud nezletilé dcery jsou v pěstounské péči i nadále. Stěžovatelka však přesto neztratila kontakt se svými dětmi, má s nimi dobrý vztah, každodenně je kontaktuje, pravidelně navštěvuje, tráví s nimi volný čas a příležitostně zasílá pěstounům peníze na jejich výživu, případně zasílá dětem dárky. Přestože jsou její dcery v pěstounské péči, považují stěžovatelku za svoji matku. Ani ve správním řízení nebylo zpochybněno, že stěžovatelka je rodinným příslušníkem občana EU. Z hlediska podpory, péče a výchovy nezletilých dcer a nezaopatřeného zletilého syna je přítomnost stěžovatelky na území České republiky zcela nezbytná. [3] Stěžovatelka dále uvádí, že momentálně nemá jinou možnost úpravy svého pobytového statusu na území České republiky. Nemůže úspěšně žádat o dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny či za účelem investování, o vízum k pobytu nad 90 dní za účelem podnikání ani o zaměstnaneckou kartu. Jakmile všechny její děti dosáhnou věku 21 let, pozbyde i status rodinného příslušníka občana EU, tedy možnost získat povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka EU. Již bylo vůči ní zahájeno řízení o správním vyhoštění, které doposud nebylo skončeno, neboť správní orgán vyčkával konce řízení před městským soudem. Nebude-li tedy kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, hrozí stěžovatelce bezprostředně správní vyhoštění, s nímž bude spojena nemožnost vrátit se po blíže neurčenou dobu na území České republiky. V důsledku toho by došlo ke zpřetrhání jejích rodinných vazeb. Navíc nelze akceptovat závěr, že by byla nucena opustit území České republiky až v důsledku správního vyhoštění, neboť povinnost opustit území jí byla stanovena již v napadeném rozhodnutí. [4] Stěžovatelka konečně uvádí, že přiznáním odkladného účinku nevznikne žádná újma jiným osobám, neboť dopady napadeného rozhodnutí se týkají pouze stěžovatelky a její rodiny. Dle názoru stěžovatelky je splněna i podmínka, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nedojde k narušení důležitého veřejného zájmu. Pro zamítnutí návrhu totiž nepostačí pouhá existence kolidujícího veřejného zájmu, nýbrž je zapotřebí provést test proporcionality hrozícího zásahu do základního práva stěžovatelky a veřejného zájmu. Stěžovatelka sice byla opakovaně odsouzena za páchání trestné činnosti, od poslední trestné činnosti však uplynulo již 9 let. K podmíněnému propuštění stěžovatelky z výkonu posledního trestu došlo s ohledem na vzorné chování, v čemž pokračuje i po propuštění na svobodu. Předchozí trestná činnost nemůže za daných okolností převážit nad zájmem na ochraně jejího soukromého a rodinného života. [5] Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí návrhu. Dle jeho názoru není v případě stěžovatelčina návrhu splněna ani jedna ze tří podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovatelka se na území České republiky dopouštěla zvlášť závažné drogové trestné činnosti. V roce 2016 byla podmíněně propuštěna z výkonu trestu, v rámci zkušební doby však byla opětovně odsouzena. Kromě opakovaného odsouzení za trestnou činnost páchala stěžovatelka na území České republiky rovněž přestupky a bylo s ní zahájeno řízení o správním vyhoštění, neboť na území České republiky pobývá neoprávněně. Nezletilé děti stěžovatelky jsou momentálně svěřeny do pěstounské péče, přičemž z šetření odboru sociálních věcí Městského úřadu H. vyplynulo, že je o ně dobře postaráno. Stěžovatelčin syn je zletilý, dosáhl již věku 21 let, a je tudíž schopen se o sebe postarat sám. Podporu ve formě peněz a dárků může stěžovatelka svým dětem zasílat i ze zahraničí. [6] Osoba zúčastněná na řízení se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila. [7] Kasační stížnost v této věci nemá ze zákona odkladný účinek. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) jej však může na návrh stěžovatele přiznat, jsouli splněny tři podmínky plynoucí z § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“): 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro navrhovatele znamenat újmu; 2) újma musí být pro navrhovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně. [8] Skutečnosti nasvědčující vzniku nepoměrně větší újmy navrhovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, tedy závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat hrozbu vzniku újmy má stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje, a uvést její intenzitu. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní. [9] NSS předně uvádí, že újma, která může cizinci vzniknout v důsledku vycestování do země původu, nemusí být nutně spojena s rozhodnutím o vyhoštění, neboť povinnost vycestování může vyplývat již z rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pobytové oprávnění. K tomu je však třeba dodat, že povinnost opustit území má a priori každý cizinec, který není držitelem platného pobytového oprávnění, bez ohledu na to, zda byla cizinci autoritativně uložena rozhodnutím správního orgánu na úseku pobytu cizinců. V opačném případě by porušoval povinnost, kterou mu stanoví § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců, čímž by se dopustil přestupku dle § 156 odst. 1 písm. f) téhož zákona a vystavoval se nebezpečí vydání rozhodnutí o navrácení (např. v podobě uložení správního vyhoštění). V této souvislosti je třeba připomenout, že institut odkladného účinku kasační stížnosti slouží k tomu, aby byly prozatímně odvráceny účinky správního rozhodnutí, které by pro stěžovatele mohly představovat závažnou újmu. Jak již přitom NSS naznačil výše, v situaci, kdy správní rozhodnutí cizinci ukládá povinnost opustit území České republiky, avšak tato povinnost mu vyplývá již ze samotného faktu, že není držitelem platného pobytového oprávnění, nemůže odklad účinků správního rozhodnutí na povinnosti cizince vycestovat z území České republiky nic změnit. Jak již NSS uvedl v usneseních ze dne 16. 12. 2020, č. j. 8 Azs 196/2020-36, ze dne 21. 12. 2021, č. j. 8 Azs 367/2021-33, či ze dne 1. 10. 2020, č. j. 8 Azs 125/2020-34, je třeba se zabývat otázkou, zda by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vůbec bylo způsobilé odvrátit stěžovatelkou tvrzenou újmu spočívající v povinnosti vycestovat z území ČR zpět do Vietnamu. Tak by tomu nebylo například tehdy, pokud by stěžovatelka již v průběhu správního