5 Afs 237/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Afs 237/2025- 46 - text  5 Afs 237/2025 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci navrhovatelky: Elektrárny Opatovice, a.s., IČO 275 67 320, se sídlem Opatovice nad Labem 478, proti odpůrkyni: obec Opatovice nad Labem, se sídlem Pardubická 160, Opatovice nad Labem, zast. advokátem Mgr. Robinem Mlynářem, se sídlem Teplého 2786, Pardubice, o kasační stížnosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. 9. 2025, č. j. 52 A 33/202597, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 11. 2025, č. j. 52 A 33/2025107, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6 135 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Robina Mlynáře, advokáta se sídlem Teplého 2786, Pardubice. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se navrhovatelka (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) zamítl návrh na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2024 o stanovení místního koeficientu pro vymezené nemovité věci na území obce Opatovice nad Labem, které vydalo zastupitelstvo obce usnesením č. 9/23Z/2024 (dále jen „OOP Opatovice nad Labem“). [2] Dne 28. 3. 2024 v návaznosti na novelizaci zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí provedenou zákonem č. 349/2023 Sb. (dále jen „zákon o dani z nemovitých věcí“) zveřejnilo zastupitelstvo obce návrh OOP Opatovice nad Labem, v němž pro vymezené nemovité věci stanovilo místní koeficient pro výpočet daně ve výši 5,0 s odůvodněním, že jde o průmyslové areály, které se svými dopady – provoz, emise, doprava, pohoda bydlení aj. – dotýkají území a občanů obce, a proto zvýšený koeficient slouží jako jistá kompenzace těchto externalit. Stěžovatelka jako dotčený vlastník některých nemovitých věcí podala proti návrhu OOP Opatovice nad Labem námitky; regulaci měla za nedostatečně zdůvodněnou, diskriminační a požadovala, aby od ní bylo upuštěno, příp. byla upravena. Námitkám stěžovatelky zastupitelstvo obce částečně vyhovělo, když snížilo navrženou výši místního koeficientu. Ve zbytku zastupitelstvo obce námitkám nevyhovělo a vysvětlilo, že podnikatelská činnost stěžovatelky je spojena s provozem elektrárny, jenž klade zvýšené nároky na infrastrukturu obce a má negativní dopady na občany obce i další zákonem chráněné zájmy (krajinný ráz, kvalita ovzduší); k namítané diskriminaci a nezahrnutí některých jiných podnikatelských subjektů zastupitelstvo uvedlo, že důvodem byla nižší hodnota externalit, které vznikají vlivem činností těchto subjektů podnikajících primárně v oblasti obchodu a služeb. [3] Dne 26. 6. 2024 zastupitelstvo obce schválilo OOP Opatovice nad Labem, vč. zmíněného odůvodnění a rozhodnutí o námitkách stěžovatelky, přičemž podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí ve spojení s § 171 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, stanovilo místní koeficient ve výši 4,0, kterým se pro zdaňovací období roku 2025 násobí daň poplatníka pro vymezené nemovité věci (pozemky a zdanitelné stavby na pozemcích označených parc. číslem v kat. území Opatovice nad Labem). 2. Rozhodnutí krajského soudu [4] Dne 26. 6. 2025 podala stěžovatelka návrh na zrušení OOP Opatovice nad Labem, který krajský soud s odkazem na § 101d odst. 2 větu druhou zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. Krajský soud neshledal důvodným žádný z návrhových bodů týkajících se jednak pravomoci vydat napadené opatření obecné povahy, jednak jeho přezkoumatelnosti a zákonnosti, vč. výše místního koeficientu. [5] K nedostatku pravomoci, který stěžovatelka dovozovala z toho, že v době vydání OOP Opatovice nad Labem nebylo zmocnění obce v § 12 odst. 1 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí ještě účinné, poukázal krajský soud na rozsudek ze dne 24. 7. 2025, č. j. 1 Afs 82/202533, č. 4701/2025 Sb. NSS, Lovochemie, v němž Nejvyšší správní soud dospěl následujícímu závěru. Obec mohla již v roce 2024 přijmout opatření obecné povahy, kterým od roku 2025 stanovila místní koeficient daně z nemovitých věcí dle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném od 1. 1. 2025; takové opatření není nezákonné z důvodu, že bylo přijato na základě v té době pouze platného zmocňujícího ustanovení zákona. [6] Krajský soud dále odmítl, že by odpůrkyně napadeným opatřením obecné povahy zatížila nemovitosti stěžovatelky, ale i jiných subjektů, aniž to blíže odůvodnila. Vlastní odůvodnění OOP Opatovice nad Labem obsahuje cíl, který vedl k odpůrkyni k jeho přijetí, a sice zajištění většího objemu finančních prostředků pro zajištění základních úkolů obce. Kritérium, na které navázala vyšší zdanění, odpůrkyně vymezila jako pozemky a zdanitelné stavby tvořící „průmyslové – výrobní areály“, které generují negativní externality; právě je má kompenzovat vyšší daňové zatížení, což akceptovala též judikatura – viz zmíněný rozsudek Lovochemie a nález Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 24/23, č. 238/2023 Sb. Pokud jde o odůvodnění rozhodnutí o námitkách, i to považoval krajský soud za dostatečné. Odpůrkyně v něm přiměřeně reagovala na námitky stěžovatelky a vysvětlila, že do režimu OOP Opatovice nad Labem zahrnula její nemovité věci tvořící průmyslový areál, jenž slouží k provozování její podnikatelské činnosti. [7] Ohledně negativních externalit krajský soud nepochyboval, že s provozem kogenerační uhelné elektrárny je spojena ekologická zátěž pro její okolí, tedy i pro území obce Opatovice nad Labem nacházející se v její blízkosti. Již z povahy provozu stěžovatelky je zřejmé, že je zdrojem emisí, což je skutečností obecně známou a mezi účastníky v zásadě nespornou. Podobně je tomu i v případě zásahu do krajinného rázu. Je neoddiskutovatelné, že stavba elektrárny vzhledem ke své velikosti přestavuje dominantní stavbu, která krajinu narušuje. Nic na tom nemění ani skutečnost, že mezi elektrárnou a zastavěnou částí obce se nachází mimoúrovňová křižovatka. I když je elektrárna umístěna mimo zastavěné území obce, určitou dopravní zátěž vzhledem k blízkosti obce a areálu stěžovatelky krajský soud nevyloučil, vyzdvihl však externality jiné, zejména spojené s emisemi v podobě prašnosti a dalších látek snižujících kvalitu ovzduší. Diskriminaci stěžovatelky krajský soud odmítl už jen proto, že subjekt produkující srovnatelné negativní externality se v daném místě nenachází. Diskriminaci dle krajského soudu nedokládá ani zařazení dalších nemovitých věcí podnikatelských subjektů do návrhu nového opatření obecné povahy. Pokud jde o stěžovatelkou tvrzené nedůvodné zařazení nemovitých věcí jiných vlastníků, nebyla jím stěžovatelka nijak zkrácena na svých právech. Proporcionalitou se krajský soud blíže nezabýval, neboť ji stěžovatelka v procesu přijímání OOP Opatovice nad Labem neuplatnila; připomněl též zásadu zdrženlivosti při přezkumu opatření obecné povahy s tím, že zásah soudu se omezuje na případy extrémního vybočení z proporcionality, o což by se v daném případě stěží mohlo jednat. [8] Na závěr ve vztahu k výši místního koeficientu krajský soud odkázal na zákonné rozpětí od 0,5 do 5,0, z něhož odpůrkyně nevykročila, a připomněl, že odůvodnění, proč odpůrkyně zvolila zrovna výši 4,0, nemuselo opatření obecné povahy obsahovat – jde o výsledek politické úvahy, za kterou nesou odpovědnost zastupitelé, jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku Lovochemie. Limitem je případné zavedení rdousící výše koeficientu, tu však krajský soud neshledal (stěžovatelka ji ostatně ani nenamítala). 3. Kasační stížnost a vyjádření odpůrkyně [9] V kasační stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soud k dalšímu řízení, přičemž konkrétně argumentovala následujícím způsobem. [10] Podle stěžovatelky se krajský soud dostatečně nevypořádal s žalobní námitkou, že napadené OOP Opatovice nad Labem je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, resp. že kritérium pro zařazení nemovitých věcí je obtížně rozpoznatelné a nepřezkoumatelné – krajský soud v podstatě jen bez dalšího přebírá vyjádření odpůrkyně a opakuje jej, aniž by přidal vlastní úvahy a vypořádal se s námitkou, že nemovitosti spadající do působnosti OOP Opatovice nad Labem netvoří pouze průmyslové areály, ale např. i pozemky fyzických osob, na nichž žádný areál nestojí. Na základě toho stěžovatelka dovozuje, že průmyslový areál nemůže být oním určujícím kritériem pro výběr nemovitostí zahrnutých do OOP Opatovice nad Labem. [11] Dále se stěžovatelka věnovala negativním externalitám, kdy otázku životního prostřední podle jejího názoru odpůrkyně ponechala na posledním místě a teprve ve svém vyjádřen