5 Azs 198/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Azs 198/2025- 37 - text  5 Azs 198/2025 - 39 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jakuba Camrdy a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: A. K., zastoupený Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem sídlem náměstí Svobody 50, Sušice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, č. j. 4 Az 6/202537, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce („stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým Městský soud v Praze zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2025, č. j. OAM1624/ZAZA11HA102023. Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil stěžovateli mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v relevantním znění. [2] Stěžovatel podal dne 28. 11. 2023 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Při poskytnutí údajů k žádosti dne 8. 12. 2023 jako důvod jejího podání uvedl, že v oblasti, kde coby rolník žije (G., stát Harijána), chce vláda postavit elektrárnu a rodinný pozemek má být její součástí. Stěžovatel je proti tomu, proto na něj někdo útočil. Při pohovoru konaném téhož dne stěžovatel dále popsal jednotlivé incidenty a dodal, že ostatní členové rodiny napadeni nebyli. Na policii se obrátil jak kvůli zabrání pozemku, tak ohledně vyhrožování, ta však nic neřešila a trestní oznámení nesepsala. Na jiné instituce se neobracel kvůli strachu. Poté, co zemi původu opustil, nemá rodina žádné problémy. Ani stěžovatel neměl problémy při vycestování. V případě návratu do vlasti je jeho život v ohrožení. Rodina mu při řešení situace sdělila, ať odejde do zahraničí. Přestěhování v rámci Indie by nepomohlo, „vládní lidé“ by jej určitě našli. Při vycestování se jim to nepodařilo, protože jednal tajně. Sdělené důvody stěžovatel dále upřesňoval při doplňujících pohovorech konaných ve dnech 18. 4. a 23. 4. 2024. [3] Žalovaný, který v odůvodnění rozhodnutí ze dne 16. 1. 2025 vycházel kromě výpovědí stěžovatele též z informace australské vlády ze dne 5. 2. 2024 (správně 29. 9. 2023 – pozn. NSS) Zpráva o zemi Ministerstva zahraničních věcí a obchodu – Indie, a z vlastní informace (OAMP) ze dne 11. 7. 2024 Vyvlastňování půdy pro výstavbu jaderné elektrárny G., shledal nesrovnalosti v azylovém příběhu stěžovatele. Žalovaný dále zdůraznil, že se stěžovatel obrátil na policii s žádostí o pomoc pouze jednou. A přestože policie nekonala, neobrátil se na její nadřízené složky s žádostí o pomoc proti nečinnosti, dále již své problémy neřešil a raději vycestoval z vlasti. Dle žalovaného stěžovatel účelově nadsadil závažnost svých problémů s dotyčnými osobami. Žádost tak podal s cílem vyvolat zdání existence azylově relevantních důvodů. Ze země přitom vycestoval bez jakýchkoli problémů. Žalovaný dále konstatoval, že účelem podané žádosti je legalizace pobytu v České republice. Před nelegálním příjezdem stěžovatel pobýval dvacet dní v Srbsku. Jednalo se tak spíše o součást dlouhodobějšího plánu zaměřeného na Evropskou unii. Stěžovatel tedy dle žalovaného neuvedl žádné skutečnosti, které by svědčily o hrozbě pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu anebo nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a téhož zákona. [4] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, tu však městský soud zamítl rozsudkem ze dne 27. 8. 2025. V odůvodnění shledal, že žalovaný důsledně a v souladu s judikaturou posoudil, zda je azylový příběh stěžovatele věrohodný. Při doplňujících pohovorech se zaměřil na jeho problematické aspekty a na zjištěné rozpory. Pokud jde o zásadní rozpory, stěžovatel nejprve tvrdil, že rodinný pozemek spadal do projektu elektrárny a stěžovatel byl napaden právě kvůli tomu, že útočníci jej chtěli pro stavbu získat. Poté ale uvedl, že pozemek v projektu elektrárny dříve nebyl a útočníci byli první, kdo o něj projevil zájem. Žalovaný přitom zjistil, že v době vzniku údajných problémů již byly všechny pozemky určené pro stavbu elektrárny a souvisejících budov vykoupeny a stavba probíhala. Zásadní nelogičnost pak spočívá v tom, že útočníci hrozí smrtí stěžovateli, který není vlastníkem pozemku a nepobývá v zemi původu, nijak se však nezaměřují na jeho otce, který je vlastníkem pozemku a také nesouhlasí s jeho prodejem. Městský soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že výpověď stěžovatele byla nekonzistentní, nelogická a odporovala informacím zjištěným o zemi původu. To nasvědčuje nevěrohodnosti stěžovatelovy výpovědi. V žalobě pak stěžovatel neuvedl žádnou věcnou námitku, která by závěry o smyšlenosti jeho azylového příběhu zpochybnila. Žalovaný si obstaral dostatečné informace o zemi původu, v rámci doplňujícího pohovoru pak dal stěžovateli příležitost vysvětlit popsané rozpory. Hodnotil jak vnitřní, tak vnější konzistentnost jeho výpovědi, ani v jednom testu však neobstála, nejednalo se o pouhé drobné nesrovnalosti. Žalobní tvrzení, že pozemek měl být určen pro stavby související s elektrárnou (ubytování pro zaměstnance, obchody), a proto o něj byl projeven zájem až v roce 2023, stěžovatel ve správním řízení neuváděl. Navíc bylo vyvráceno shromážděnými informacemi o zemi původu. Vzhledem k závěru o nevěrohodnosti hlavních aspektů stěžovatelovy výpovědi bylo nadbytečné, aby se žalovaný dále zabýval meritorním posouzením stěžovatelova azylového příběhu z hlediska důvodů pro udělení azylu. Nebylo tudíž opodstatněné, aby se žalovaný nad rámec zabýval možnostmi vnitrostátní ochrany stěžovatele v zemi původu, a to i ohledně případného poskytnutí doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Vzhledem k tomu se ostatně ani soud blíže nezabýval námitkami ohledně dostupnosti vnitrostátní ochrany v zemi původu. Z těchto důvodů pak ani pro nadbytečnost neprováděl dokazování zprávami ke stavu lidských práv a dostupnosti vnitrostátní ochrany v Indii, na které odkazoval stěžovatel. Městský soud se ztotožnil i se závěrem o účelovosti podané žádosti o mezinárodní ochranu, nicméně bylo podstatné, že žalovaný řádně odůvodnil, proč ve věci neshledal žádné azylově relevantní důvody. II. Kasační stížnost [5] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce („stěžovatel“) kasační stížnost. V jejím doplnění navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel totiž splnil podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. [6] Dle stěžovatele se městský soud dopustil zásadního pochybení, které způsobilo zásah do hmotněprávního postavení stěžovatele. Při hodnocení věrohodnosti výpovědi stěžovatele soud převzal závěry žalovaného a stěžovateli vytýkal drobné rozpory ve skutečnostech, které mu z podstaty věci nemusely být přesně známy. Stěžovatel se o stavbu elektrárny až do počátku potíží nezajímal, pročež je zřejmé, že neměl přehled o dřívějším či pozdějším zařazení jednotlivých pozemků do projektu. Jakkoli byly v roce 2016 vykoupeny všechny pozemky pro tehdy plánovaný rozsah elektrárny a s ním související budovy, nelze vyloučit, že došlo k potřebě staveniště rozšířit kvůli dalším souvisejícím stavbám. První pohovor navíc žalovaný vedl velmi zkratkovitě. Neptal se na větší podrobnosti, na obecné otázky stěžovatel obecně odpovídal. V doplňujícím pohovoru se žalovaný dotazoval výrazně podrobněji a v odpovědích stěžovatele tak mohly vzniknout drobné nekonzistentnosti, které však nemohly mít vliv na celkovou věrohodnost stěžovatele. Současně nelze pominout, že mezi prvním a druhým pohovorem uplynulo více než čtvrt roku. Stěžovatel během doplňujícího pohovoru vysvětlil i údajnou nesrovnalost spočívající v tom, že se jeho otci dosud nic vážného nestalo. Útočníci za rodinou opakovaně docházejí a vyhrožují jim zabitím stěžovatele a převzetím pozemku silou. [7] Je třeba zohlednit též minulost stavby elektrárny. I zprávy založené ve správním spisu se totiž zmiňují o násilném vystěhování vlastníků pozemků a o demolici jejich obydlí. Žalovaný si však ani nezjistil, zda došlo k přezkumu těchto násilností stran jejich zákonnosti. V tomto kontextu se azylový příběh stěžovatele jeví být plausibilní. Nelze vyloučit, že k útoku na jeho osobu skutečně došlo, neboť i v minulosti byli lidé nuceni k odchodu násilím. Tomuto násilí sice předcházelo vyjednávání, to však bylo odůvodněno početností protestujících osob. Jakmile se podařilo značnou část odpůrců uspokojit, bylo proti zbylým tvrdě zakročeno. [8] Nesprávný závěr o stěžovatelově nevěrohodnosti výrazně ovlivnil celý soudní přezkum. Městský soud se totiž dále nezabýval námitkou, že žalovaný posuzoval otázku vyčerpání prostředků ochrany v zemi původu, aniž by si k tomu opatřil relevantní podklady. Stěžovatel přitom tvrdil, že se obrátil na policii, která ovšem případ nezaevidovala. To je uvěřitelné, neboť dle spisového materiálu to by