6 As 141/2025 – Nejvyšší správní soud

6 As 141/2025- 39 - text  6 As 141/2025 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Václava Štencla v právní věci žalobce: Mgr. J. B., zastoupený Mgr. Ing. Petrem Kociánem, advokátem, sídlem Revoluční 1047/14, Nový Jičín, proti žalovanému: Úřad městské části Praha 12, sídlem Generála Šišky 2375/6, Praha 12, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2025, č. j. P12 141117/2025 OVY, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2025, č. j. 18 A 11/202545, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobce požádal dne 25. 9. 2024 žalovaného, který je povinným subjektem dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), o „sdělení všech spisových značek a kopií výzev stavebního úřadu k bezodkladnému zastavení stavebních prací“ vydaných žalovaným od roku 2020 do dne podání žádosti (pozn. soudu: žalobce v dalších částech žádosti požadoval rovněž poskytnutí dalších informací; vyřízení žádosti ve vztahu k těmto dalším částem v řízení nerozporoval). [2] Žalovaný sdělením ze dne 10. 10. 2024, č. j. P12 107431/2024 OVY, žalobci písemně oznámil (§ 17 odst. 3 informačního zákona) požadavek na úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací (§ 17 odst. 1 informačního. zákona) ve výši 750 Kč. Rozsáhlost vyhledání odůvodnil zejména tím, že žalobce nepožadoval kopie konkrétních a přesně označených dokumentů, nýbrž dokumentů obecně vymezených, které musí povinný subjekt identifikovat, shromáždit a utřídit (data nejsou zpracována v žádné statistice). V informačním systému žalovaného nelze požadované informace vyhledat zadáním určitého hesla či kódu. Vedle spisů vedených ve věcech povolování staveb bude třeba projít rovněž spisy ve věcech odstraňování staveb. Konkrétní výši úhrady žalovaný odůvodnil tím, že pro vyhledání požadovaných informací je potřeba projít celkem 72 správních řízení (správních spisů), což zabere odhadem tři hodiny práce, neboť při zkušebním vzorku pověřený pracovník za hodinu práce vyhledal, identifikoval a roztřídil dokumenty ve 24 spisech. Podle sazebníku úhrad činí hodinová sazba za mimořádně rozsáhlé vyhledávání 250 Kč, výše úhrady proto byla stanovena na částku 750 Kč (3 x 250 Kč). [3] Žalobce podal proti sdělení požadavku na stanovení úhrady stížnost. Magistrát hlavního města Prahy jako nadřízený orgán výši úhrady potvrdil rozhodnutím ze dne 4. 11. 2024, č. j. MHMP 1906370/2024 (§ 16a odst. 7 informačního zákona). Ztotožnil se s tím, že v případě vyřízení žalobcovy žádosti se jedná o mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. [4] Žalobce požadovanou úhradu nezaplatil a žalovaný žádost v dotčené části odložil (§ 17 odst. 5 informačního zákona). Způsob vyřízení žádosti žalovaný poznamenal do spisu (písemností ze dne 16. 1. 2025, č. j. P12 141117/2025 OVY) a vyrozuměl žalobce o odložení sdělením označeným v záhlaví tohoto rozsudku. [5] Žalobce se proti odložení dotčené části žádosti bránil žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Městský soud s odkazem na dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu posoudil odložení žádosti povinným subjektem pro nezaplacení požadované úhrady jako rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), při jehož přezkumu se soud zabývá také oprávněností a přiměřeností výše požadované úhrady. Samo oznámení povinného subjektu o výši úhrady (§ 17 odst. 3 informačního zákona) a rozhodnutí nadřízeného orgánu o stížnosti (§ 16a odst. 7 informačního zákona) nejsou rozhodnutími přezkoumatelnými soudem. [6] Dle městského soudu žalovaný náležitě odůvodnil, proč se v daném případě jednalo o mimořádně rozsáhlé vyhledání. Dle soudu žalovaný správně vyhodnotil, že žádost žalobce byla formulována typově (vymezena toliko typovým označením požadovaných dokumentů), bez bližší specifikace konkrétních řízení, v nichž byly jednotlivé dokumenty vydány. Žalovaný by takovou požadovanou souhrnnou informaci musel poskládat z dostupných dílčích informací v jednotlivých správních spisech, neboť informační systém mu neumožňuje vyhledávat ve všech spisech pouhým zadáním jednoho hesla v podobě typového názvu dokumentu nebo ustanovení dotčeného právního předpisu. Informační systém žalovaného mu umožnil, a sice při zadání kombinace vícero parametrů (klíčových slov), identifikovat celkem 72 správních spisů, které by mohly obsahovat žalobcem požadované výzvy k bezodkladnému zastavení prací. Tyto spisy by pracovník žalovaného byl povinen manuálně projít, identifikovat v nich požadované dokumenty a tyto zpracovat pro účely jejich poskytnutí. Na základě prověřeného zkušebního vzorku (24 spisů) vycházelo prohledání a zpracování údajů obsažených v jednom spise průměrně na 2,5 minuty, což městský soud neshledal nepřiměřeným nebo nadhodnoceným. [7] Městský soud neshledal důvodnou žalobcovu námitku, že ve 21. století by měl žalovaný disponovat takovým informačním systémem, který mu umožní jednoduše vyhledat jím požadované informace. Požadované výzvy k zastavení stavebních prací vydává stavební úřad v rámci kontrol probíhajících staveb v jednotlivých stavebních řízeních, případně i mimo tato řízení. Ačkoli žalovaný disponuje nezpracovanými informacemi o těchto jednotlivých úkonech a eviduje je v jednotlivých správních spisech, dle městského soudu mu žádný právní předpis nestanoví povinnost evidovat tyto úkony ve speciálním seznamu. Povaha požadovaných výzev s ohledem na jejich výrazně individuální charakter nezakládá dle soudu potřebu vedení jejich souhrnné evidence pro každodenní činnost žalovaného ani potřebu na jejich rychlé strojové vyhledání. Z hlediska úkolů plynoucích z funkcí zastávaných stavebním úřadem lze jednotlivé výzvy dohledat manuálně, vyvstaneli taková potřeba. [8] Městský soud se dále zabýval možností automatizovaného zpracování dat v informačních systémech žalovaného, přičemž nepokládal za možné, aby žalovaný vyřizoval žádosti o informace a jejich zpracování urychloval za pomocí volně dostupných cloudových nástrojů umělé inteligence (např. ChatGPT). Taková možnost je vyloučena kvůli ochraně dat shromážděných ve správním řízení, které je s výjimkou ústního jednání neveřejné. Tato data proto nelze zasílat na cloudová úložiště mimo dosah a kontrolu správního orgánu. Sekundárně městský soud vyloučil rovněž možnost vyřízení žádosti o informace toliko za pomocí lokálně integrovaných nástrojů umělé inteligence přímo do informačních systémů žalovaného, a to s ohledem na jejich nespolehlivost, kdy nelze zaručit pravdivost výsledku. Z důvodu této nespolehlivosti nelze po správních orgánech požadovat zavedení těchto funkcionalit do vlastních informačních systémů. [9] Důvodnou městský soud neshledal ani žalobní námitku, dle které nelze za náklady na mimořádně rozsáhlé vyhledání považovat náklady na pouhé zjištění skutečnosti, zda povinný subjekt požadovanými dokumenty vůbec disponuje. Z textu § 17 informačního zákona, jakož i z důvodové zprávy, městský soud v napadeném rozsudku dovodil, že zákonodárce v případě mimořádně rozsáhlého vyhledání nevyloučil možnost požadovat úhradu nákladů na zjištění, zda povinný subjekt informací vůbec disponuje. Dle městského soudu má vlastní informační hodnotu i sdělení (učiněné po mimořádně rozsáhlém vyhledání), že povinný subjekt žádným požadovaným, typově vymezeným dokumentem nedisponuje. I v takovém případě by se dle městského soudu jednalo o poskytnutí informace. [10] Žalobcovu argumentaci opírající se o velikost správního obvodu žalovaného (co do počtu v obvodu žijících obyvatel), uplatněnou až u ústního jednání soudu, považoval městský soud za opožděnou, neboť žaloba neobsahovala ani jen předobraz této námitky. Přesto nad rámec podotkl, že podmínky u povinného subjektu nelze hodnotit podle počtu obyvatel správního obvodu současného zohlednění počtu úředníků správního orgánu. [11] Dobu tří hodin městský soud v tomto konkrétním případě hodnotil ve shodě s žalovaným jako mimořádně rozsáhlé vyhledávání. Žalovaný dle soudu dostatečně popsal, jakou zátěž by v jeho konkrétních podmínkách vyřízení žádosti představovalo a v čem by spočívala mimořádná rozsáhlost vyhledání. Městský soud má za to, že činnost zaměstnance žalovaného, který by na dobu tří hodin (tedy téměř na polovinu pracovní doby) byl povinen přerušit svoji obvyklou činnost související s agendou stavebních řízení a vyřizovat žalobcovu žádost, nelze považovat za běžnou a nezatěžující součást obvyklé agendy žalovaného, nýbrž naopak za činnost žalovaného významně zatěžující. Soud také odmítl žalobcovu argumentaci, že mezi běžné úkoly referenta žalovaného spadá i vyhledávání žalobcem požadovaných informací, zde navíc za období delší než čtyři roky