6 As 15/2026 – Nejvyšší správní soud

6 As 15/2026- 35 - text  6 As 15/2026 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Filipa Dienstbiera a soudců Štěpána Výborného a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Share Car!, z.s., sídlem Příbramská 67, Verneřice, zastoupený Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou, sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2025, č. j. 008531/2025/KUSK/OSŽPS/RAU, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 12. 2025, č. j. 52 A 9/202526, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad Český Brod (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 5. 1. 2024, č. j. MUCB 72485/2023, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o silničním provozu“). Toto rozhodnutí správní orgán I. stupně doručil k rukám J. O., kterého považoval za zástupce žalobce na základě písemnosti nadepsané jako „Presidiální plná moc“ založené do správního spisu dne 19. 12. 2023. [2] Dne 14. 11. 2024 podal žalobce u žalovaného žádost o učinění opatření proti nečinnosti správního orgánu I. stupně. Žalovaný jí nevyhověl, neboť věc měl za vyřízenou vydáním výše uvedeného rozhodnutí, které bylo doručeno zástupci žalobce. [3] Žalobce dne 19. 12. 2024 podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, které žalovaný v záhlavím označeným rozhodnutím zamítl jako opožděné. Žalovaný vyšel ze závěru poradního sboru ministerstva vnitra ke správnímu řádu č. 141/2014, dle něhož tzv. prezidiální plná moc předložená v rámci již probíhajícího správního řízení má být posouzena jako procesní plná moc pro celé řízení dle § 33 odst. 2 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a až následně pro budoucno jako prezidiální plná moc ve smyslu § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. Prvostupňové rozhodnutí bylo proto doručováno zmocněnci žalobce. Od doručení prvostupňového rozhodnutí zmocněnci běžela lhůta pro podání odvolání. [4] Krajský soud v Praze kasační stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud považoval za klíčový text plné moci, dle něhož je udělena „pro všechna řízení, která budou zahájena bez omezení v budoucnu.“ Zmocněnec v řízení neučinil žádný úkon a po předložení plné moci jednal žalobce se správním orgánem I. stupně nadále sám. Krajský soud tak vyšel ze skutečně vyjádřené vůle stran a přisvědčil tvrzení žalobce, že sporná plná moc nebyla procesní plnou mocí podle § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu. Žalovaný proto nebyl oprávněn jednat se zmocněncem žalobce a doručovat mu rozhodnutí. Lhůtu k podání odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí nebylo možno počítat ode dne jeho doručení zástupci. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce [5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podává proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítá zásadní pochybení krajského soudu při výkladu hmotného práva a odklon krajského soudu od stávající judikatury. Krajský soud fakticky upřednostnil následná tvrzení žalobce před objektivním obsahem plné moci. Sporná plná moc výslovně obsahuje ustanovení, že „v případě pochybností, nechť je vykládán (rozsah zastoupení) ve prospěch zastoupení“. Vyvolá-li účastník svým jednáním u správního orgánu důvodnou domněnku existence zastoupení, nemůže se následně dovolávat jeho absence, byla-li třetí osoba v dobré víře. Krajský soud pominul širší kontext věci, a to opakované využívání obdobných plných mocí v řízeních o přestupcích žalobce jakožto provozovatele vozidel nesoucí znaky programově obstrukční strategie. Krajský soud se odchýlil od judikaturních východisek týkajících se zákazu zneužití práva a aproboval jednání, jehož cílem bylo vytvořit procesní past. Stěžovatel opakuje, že faktickým úmyslem stran byla realizace zastoupení v nejširším slova smyslu. Správní orgány byly povinny vyložit právní jednání podle jeho skutečného obsahu a úmyslu jednajícího, nikoli formalisticky pouze podle izolovaného označení plné moci. [6] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že časový rozsah plné moci byl omezen výlučně na řízení, která budou zahájena v budoucnu. Doložku plné moci žalovaný vykládá zcela vytrženě z kontextu a v rozporu s její funkcí. Uvedená formulace sloužila k odstranění případných pochybností o rozsahu jednotlivých oprávnění zmocněnce v rámci již vymezeného typu řízení. Žalobce svým postupem nevyvolal důvodnou domněnku existence zastoupení, protože text plné moci byl jasný. Tvrzení o programově obstrukčním jednání žalobce je nepodložené a spekulativní. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2025, č. j. 22 As 152/2025-28, který řešil obdobnou otázku a který je v souladu s napadeným rozsudkem krajského soudu. Žalobce navrhuje kasační stížnost odmítnout jako nepřijatelnou, eventuálně ji navrhuje zamítnout. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2 s. ř. s. [8] Podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu zmocnění může být uděleno pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez omezení v budoucnu; podpis na plné moci musí být v tomto případě vždy úředně ověřen a plná moc musí být do zahájení řízení uložena u věcně příslušného správního orgánu, popřípadě udělena do protokolu. [9] Podle § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu zmocnění může být uděleno pro celé řízení. [10] Nejvyšší správní soud se obdobnou procesní situací téhož žalobce zabýval ve výše citovaném rozsudku č. j. 22 As 152/2025-28. V odkazované věci Krajský soud v Brně žalobu téhož žalobce odmítl pro opožděnost, neboť dospěl k závěru, že prezidiální plnou moc, předloženou v průběhu odvolacího řízení, bylo možné pro účely odvolacího řízení považovat za procesní plnou moc podle § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu. Žalovaný proto dle krajského soudu nepochybil, doručoval-li odvolací rozhodnutí zmocněnci žalobce. Nejvyšší správní soud však přisvědčil žalobci, že hodnocená prezidiální plná moc nezaložila zmocnění podle § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu. Žalobce předložil bezvadnou prezidiální plnou moc podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, přičemž nelze stírat rozdíly mezi jednotlivými druhy plných mocí, které zákon rozlišuje. Opačný výklad by popíral výslovně projevenou vůli zmocnitele být zastoupen v konkrétním rozsahu. Proto Nejvyšší správní soud v odkazované věci neshledal správným názor krajského soudu, že prezidiální plnou moc předloženou v průběhu probíhajícího správního řízení lze považovat automaticky pro toto řízení za procesní plnou moc podle § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu. [11] Citované závěry rozsudku č. j. 22 As 152/2025-28 plně odpovídají důvodům nyní napadeného rozsudku krajského soudu, přičemž Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro jejich přehodnocení. Také v tomto řízení byla žalobcem předložená plná moc výslovně udělena „pro všechna řízení, která budou zahájena bez omezení v budoucnu“, takže splňovala náležitosti prezidiální plné moci, čemuž odpovídalo rovněž její označení. Správní orgán I. stupně i stěžovatel pochybili tím, že ji považovali za procesní plnou moc a v řízení dále jednali s určeným zmocněncem. Nejvyšší správní soud nepřehlíží, že v řízení sp. zn. 22 As 152/2025 nebyla posuzována procesně naprosto totožná situace, obdobně v ní však byly posuzovány důsledky prezidiální plné moci předložené v průběhu správního řízení ve vztahu k doručování zmocněnci účastníka správního řízení. V tehdejší věci vyslovené závěry, zda se předložená prezidiální plná moc vztahovala i na řízení již probíhající, jsou plně přenositelné i na nyní posuzovaný případ. [12] Nejvyšší správní soud nepomíjí, že v rozsudku č. j. 22 As 152/2025-28 v posledku neshledal nezákonnost postupu žalovaného správního orgánu, protože považoval odvolací řízení za řízení zahájené v budoucnu ve smyslu § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, na které se již prezidiální plná moci vztahovala. V nyní projednávané věci jsou však posuzovány důsledky doručení prvostupňového rozhodnutí zmocněnci ve vztahu k uplynutí lhůty pro podání odvolání. Druhotné závěry rozsudku č. j. 22 As 152/2025-28 proto nelze uplatnit, neboť zastoupení žalobce v odvolacím řízení není sporným. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 22 As 152/2025-28 zároveň považoval za významné, zda předložená plná moc splňuje podmínky kladené jak na procesní plnou moc, t