7 Afs 117/2025 – Nejvyšší správní soud

7 Afs 117/2025- 92 - text  7 Afs 117/2025 - 96 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudce Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: KOLŠTEJN a.s., se sídlem Zborovská 814/19, Praha 5, zast. JUDr. Pavlem Pohorským, advokátem se sídlem Revoluční 767/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 5. 2025, č. j. 65 Af 5/2022147, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně získala dotaci na úhradu způsobilých výdajů vzniklých při realizaci projektu „Rekonstrukce zámku Kolštejn na konferenčněspolečenské centrum se stylovým 4* renesančním hotelem“, a to na základě smlouvy o poskytnutí dotace ze dne 16. 11. 2011. Poskytovatel dotace (Regionální rada regionu soudržnosti Střední Morava) jí přislíbil poskytnout finanční podporu v maximální výši 24 667 102,24 Kč (tedy 48,5 % způsobilých výdajů projektu). Fakticky žalobkyni poskytl 22 147 835,30 Kč. [2] V návaznosti na prověření porušení rozpočtové kázně v rámci uvedeného projektu Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava (dále „správce daně“) žalobkyni uložil odvod za porušení rozpočtové kázně v rozsahu 100 % poskytnuté dotace. Učinil tak platebním výměrem ze dne 3. 2. 2020, č. j. OKNPRK 54/2015, podle § 22 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném od 20. 2. 2015 (dále „malá rozpočtová pravidla“). Výši odvodu určil odkazem na přílohu č. 2 „Provádění finančních oprav v rámci ROP Střední Morava, verze 2.0“ (dále „pravidla pro výši odvodu“). Odvod stanovil za porušení rozpočtové kázně jednáním popsaným v části III. platebního výměru spočívajícím konkrétně: (i) v neoprávněném nárokování nezpůsobilých nákladů (dodávky a stavební práce buď nebyly vůbec provedeny, nebo nebyly provedeny dle smluvního rozpočtu); (ii) v nedokončení projektu ve stanoveném termínu; (iii) ve zřízení zástavního práva k dotované nemovitosti bez souhlasu poskytovatele. Žalobkyně se proti rozhodnutí správce daně odvolala, žalovaný ale její odvolání zamítl a pouze ve výrocích změnil některé dílčí údaje (rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2022, č. j. MF7820/2022/12034). [3] Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci. Ten nejprve žalobě vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil s tím, že výše odvodu nebyla individuálně odůvodněná a pouhý odkaz na kazuistiku v pravidlech pro výši odvodu nestačí (rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 1. 2024, č. j. 65 Af 5/2022107). Tento rozsudek krajského soudu napadl žalovaný kasační stížností. Nejvyšší správní soud jí vyhověl a rozsudek krajského soudu zrušil (rozsudek ze dne 31. 1. 2025, č. j. 8 Afs 76/202440). Zavázal v něm krajský soud, aby znovu posoudil otázku přiměřenosti uloženého odvodu. Správce daně může stanovit odvod za porušení rozpočtové kázně odkazem na pravidla pro výši odvodu, právě k tomu vytvořená kazuistická metodika slouží. Individuální zdůvodnění je namístě v reakci na konkrétnost námitek příjemce dotace v rámci správního řízení. II. Rozhodnutí krajského soudu [4] Druhým, v záhlaví označeným rozsudkem, krajský soud žalobu zamítl. Věnoval se v něm procesním vadám v postupu žalovaného, nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí a přiměřenosti uloženého odvodu. Pro kasační stížnost je stěžejní posledně zmíněná část rozsudku. [5] Správce daně postupoval, a mohl postupovat, podle pravidel pro výši odvodu. Ty obsahují jednotlivé kategorie porušení dotačních podmínek a přiřazují jim odpovídající sazbu odvodu, sazby jsou odstupňované podle závažnosti pochybení. Porušení (i) a (ii) správce daně posoudil jako „realizaci projektu v zásadním rozporu s předloženou žádostí“, za což pravidla pro výši odvodu umožňují stanovit 100% odvod, porušení (iii) podřadil pod položku „neoprávněně či bez souhlasu poskytovatele dotace zřízené zástavní právo a nebylo ani dodatečně požádáno RR SM o souhlas a dodatečně odsouhlaseno“, za které lze také uložit 100% odvod poskytnuté dotace. Správce daně se u všech tří porušení držel pravidel pro výši odvodu a 100% odvod uložil. V odvolání žalobkyně brojila jen proti tomu, zda k porušení rozpočtové kázně vůbec došlo, nevěnovala se otázce přiměřenosti. Pokud by snad v nějaké pasáži odvolání přiměřenost odvodu zmínila, pak jen velmi obecně a bez věcného obsahu. Jelikož tedy žalobkyně nepřednesla žádnou argumentaci o přiměřenosti, byl odkaz žalovaného na položky v pravidlech pro výši odvodu v napadeném rozhodnutí dostatečný. Žalovaný nehodnotil možnost korekce odvodu, nicméně takovou povinnost z vlastní iniciativy neměl. Žalobkyně namítala neoprávněnost odvodu za porušení (iii), protože společně s odvoláním požádala o dodatečné povolení zřízení zástavního práva, nicméně 100% odvod jí mohl být uložený i jen za každé porušení (i) a (ii) samostatně. III. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a dalších podání účastníků [6] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti druhému rozsudku krajského soudu kasační stížnost, kterou vícekrát doplnila. Postupně uplatnila dva okruhy námitek – jednak k otázce přiměřenosti odvodu za porušení rozpočtové kázně, a jednak k prekluzi práva stanovit takový odvod. Kasační stížnost považuje za přípustnou, jelikož vznáší argumenty, které v prvním řízení před Nejvyšším správním soudem přednést nemohla. Také v předchozím řízení nebyla stěžovatelkou, takže se na její kasační stížnost omezení v § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. nevztahuje (k tomu odkázala na usnesení ÚS ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. II. ÚS 808/13). [7] V prvním okruhu námitek stěžovatelka polemizuje se závěry krajského soudu o přiměřenosti uloženého odvodu. Závazný právní názor Nejvyššího správního soudu v dané věci byl nesprávný a předchozí judikaturu vyhodnotil nekomplexním způsobem. Rozsudek NSS ze dne 5. 3. 2024, č. j. 6 Afs 4/202380 a nález ÚS ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. III. ÚS 1344/23 interpretoval nesprávně. Judikát šestého senátu popisoval situaci, ve které správce daně uložil odvod jen 25 % a snížil ho oproti 100% odvodu stanovenému v metodice, právě v souladu se zásadou přiměřenosti. Nejvyšší správní soud v prvním rozsudku zcela vynechal některé body rozsudku šestého senátu a aplikoval jej, stejně jako citovaný nález Ústavního soudu, přesně v opačné situaci, než pro kterou byly určeny. Správní orgány ve svých rozhodnutí neučinily žádné úvahy o přiměřenosti odvodu, pouze odůvodnily, proč se jí vůbec nebudou zabývat. Přiměřeností odvodu se však musí zabývat automaticky, ne pouze v reakci na námitky účastníka řízení. Rozhodnutí žalovaného i správce daně jsou v této části nepřezkoumatelné. [8] Ve druhém okruhu námitek stěžovatelka poukazuje na rozsudek Soudního dvora ze dne 27. 11. 2025, C539/24, Mikroregion Porta Bohemica. Podle něj ve věci odvodů za porušení rozpočtové káně nelze použít § 22 odst. 13 malých rozpočtových pravidel, ale čl. 3 odst. 1 nařízení Rady č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, který stanovuje osmiletou prekluzivní lhůtu. Žalovaný stěžovatelce vytknul tři pochybení a u každého je třeba stanovit počátek běhu prekluzivní lhůty samostatně. Tímto okamžikem má být jedině vznik primárních nesrovnalostí. Účastníci dotační smlouvu uzavřeli 16. 11. 2011, porušení (i) se stěžovatelka měla dopustit žádostmi o platby ze dne 30. 1. 2012, 30. 10. 2012, 31. 5. 2013, 14. 11. 2013 a 30. 4. 2014. K porušení (ii) došlo uplynutím dne, ke kterému měl být projekt dokončen a nebyl, tedy podle smlouvy 30. 6. 2015. V případě pochybení (iii) počala prekluzivní lhůta běžet dnem zřízení zástavního práva, tedy dne 23. 4. 2015. Žalovaný rozhodnutí vydal 5. 5. 2022, prekludovala se tedy všechna porušení spáchaná před 5. 5. 2014. Tím odpadají všechna pochybení pod bodem (i) a odvod mohl být stanovený jen za pochybení (ii) a (iii). Pak je třeba znovu posoudit přiměřenost uloženého odvodu. Jelikož byl stanoven ve výši 100 %, nemůže nyní obstát. [9] Žalovaný považuje první okruh kasačních námitek za nepřípustný. I když stěžovatelka nepodala první kasační stížnost, stejně se v té nynější zabývá stejnou právní otázkou, která už byla kasačním soudem řešená. Stěžovatelka se mohla v prvním řízení před Nejvyšším správním soudem vyjádřit, ale neučinila tak. Námitka je nepřípustná i podle § 104 odst. 4 s. ř. s., jelikož nereaguje na to, co zaznělo v rozsudku krajského soudu. I kdyby ale přípustná byla, není důvodná. Krajský soud respektoval závazný právní názor a svůj rozsudek dostatečně odůvodnil. Žalovaný správně podřadil pochybení pod položky sazebníku a stěžovatel v rámci správního ani soudního řízení netvrdil a neprokázal skutečnosti, kvůli kterým by se měl odvod snížit. [10] Prekluze porušení (i) p