7 As 115/2025 – Nejvyšší správní soud

7 As 115/2025- 30 - text  7 As 115/2025 - 32 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudce Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: JUDr. K. P., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2025, č. j. 21 A 43/202441, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 27. 7. 2023 bylo v parkovacím úseku P51370 (Vodní, Praha 5) lokalizováno a zadokumentováno monitorovacím zařízením, které dohlíží na dodržování pravidel parkování v zónách placeného stání, stání motorového vozidla Audi, registrační značky X bez uhrazeného poplatku či platného parkovacího oprávnění, jehož neztotožněný řidič tím porušil § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), čímž se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Úřad městské části Praha 5 (správní orgán I. stupně) žalobce jakožto provozovatele uvedeného vozidla vyzval k úhradě částky 500 Kč, popř. ke sdělení údajů o totožnosti řidiče vozidla. Jelikož určená částka nebyla uhrazena a správní orgán I. stupně nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, věc odložil. [2] Správní orgán I. stupně následně zahájil se žalobcem řízení o přestupku podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit tím, že jako provozovatel vozidla porušil § 10 odst. 3 tohoto zákona. Oznámení o zahájení řízení doručil žalobci spolu s předvoláním k ústnímu jednání (nařízenému na 4. 12. 2023). Žalobce, který je advokátem, však požádal o zrušení jednání a stanovení nového termínu, a to pro kolizi z dříve nařízeným úkonem v trestním řízení, u nějž je vyloučena substituce. Tuto omluvu, kterou žalobce doložil vyrozuměním příslušného policejního orgánu, správní orgán I. stupně akceptoval a nařídil jednání na 8. 1. 2024. Žalobce nicméně opět požádal o zrušení nařízeného jednání, v tomto případě ze zdravotních důvodů (k žádosti připojil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti). I tuto omluvu správní orgán I. stupně přijal a dne 22. 1. 2024 doručil žalobci předvolání k ústnímu jednání nařízenému na 26. 2. 2024 ve 14.00 hod. Dne 12. 2. 2024 nicméně obdržel další omluvu žalobce z nařízeného ústního jednání, a to z důvodu kolize s dříve nařízeným soudním jednáním u Obvodního soudu pro Prahu 3 (k omluvě žalobce přiložil výtisk z aplikace InfoSoud s tím, že je v uvedené věci zástupcem žalované a substituce je vyloučena). Tuto omluvu nicméně již vyhodnotil správní orgán I. stupně jako nedostatečnou a ústní jednání uskutečnil bez přítomnosti žalobce. [3] Správní orgán I. stupně pak žalobce rozhodnutím ze dne 3. 4. 2024, č. j. MC05 78721/ 2024, uznal vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, za což mu uložil pokutu ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 7. 2024, č. j. MHMP 1204755/2024/Črv, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Mimo jiné se ztotožnil s neuznáním omluvy žalobce z ústního jednání (nebyla včasná ani řádně doložená). [4] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Dospěl k závěru, že správní rozhodnutí obou stupňů netrpí žádnou vadou, která by měla za následek nesrozumitelnost či nepřezkoumatelnost, a jejich odůvodnění je ve shodě s obsahem správního spisu. Podmínky k uplatnění objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla dle § 125f zákona o silničním provozu zde byly naplněny a skutečnost, že se neznámý řidič dopustil neoprávněného stání, považoval krajský soud za jednoznačně prokázanou. V konání ústního jednání v nepřítomnosti žalobce neshledal porušení jeho práv a ten nebyl zkrácen ani na právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Městský soud se neztotožnil ani s námitkou ohledně společenské škodlivosti skutku. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Rozhodnutí městského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, a to s odkazem na důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Kasační stížnost je podle něj přijatelná, neboť městský soud nerespektoval ustálenou judikaturu a toto pochybení mělo dopad do jeho hmotněprávního postavení. [6] Zásadní pochybení spatřuje v nedostatečném vypořádání námitek k řádnosti omluvy z ústního jednání. Stěžovatel svou omluvu považuje za bezodkladnou. Omluvil se ihned, jakmile mu to okolnosti dovolily, dokonce 14 dnů před plánovaným jednáním. Učinil tak v momentu, kdy si byl jist, že není možné kolizi zabránit. Omluvu náležitě odůvodnil a důvod také doložil. Podle judikatury i omluva s určitým časovým odstupem může naplňovat znaky omluvy bezodkladné. Substituce v kolizním soudním jednání byla výslovně vyloučena plnou mocí. Ačkoli z výpisu z aplikace InfoSoud, který byl přiložen k omluvě, není zřejmé, jak dlouho potrvá dané jednání, stěžovatel věděl, že se bude konat rozsáhlé dokazování, a proto předpokládal, že by jednání mohlo trvat do odpoledních hodin. V případě pochybností o skutkových okolnostech měl soud v souladu se zásadou materiální pravdy vyzvat stěžovatele k jejich objasnění. Soud však rozhodl v jeho neprospěch, aniž by mu dal možnost se k těmto pochybnostem vyjádřit. K tomu stěžovatel poukázal na judikaturu (rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2009, č. j. 7 As 9/200966). Podle té jde o vadu řízení, která má za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, pokud správní orgán nebere při svém rozhodování v úvahu pochybnosti o tom, zda se obviněný z přestupku nedostavil k projednání věci bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. [7] Jelikož stěžovatel nesouhlasil s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti a náležitě se z jednání omluvil, nebyly dány podmínky ke konání jednání bez jeho přítomnosti dle § 80 odst. 4 zákona č. zákona č. 251/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Tím bylo porušeno také jeho právo seznámit se s podklady řízení, právo na vyjádření se k nim a právo na spravedlivý proces. Argumentaci krajského soudu, že z průběhu řízení nevyplynulo, jakou zásadní argumentaci nemohl stěžovatel uplatnit, považuje za nepřípustnou. Je podle něj výhradní odpovědností správního orgánu, poskytnout účastníkům všechny záruky spravedlivého procesu, a to bez ohledu na hmatatelný dopad na výsledek věci. [8] Žalovaný v reakci na kasační stížnost pouze odkázal na své vyjádření k žalobě s tím, že stěžovatel uvádí totožné důvody jako v žalobě. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [9] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud věcně hodnotit námitky uplatněné v kasační stížnosti, musel posoudit otázku její přijatelnosti ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s., jelikož v předcházejícím soudním řízení rozhodoval specializovaný samosoudce. Pokud kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji odmítne pro nepřijatelnost. [10] Kasační stížnost je nepřijatelná. [11] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS. Kasační stížnost je přijatelná, pokud (i) se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny jeho judikaturou, (ii) se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, (iii) je třeba učinit judikaturní odklon, a (iv) by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Ani jednu z těchto situací Nejvyšší správní soud v nyní projednávané věci neshledal. Pro úplnost lze dodat, že uvedená judikatorně ustálená kritéria přijatelnosti kasační stížnosti, vycházející z citovaného usnesení, jsou použitelná i po novele § 104a odst. 1 s. ř. s., která s účinností od 1. 4. 2021 rozšířila okruh případů, při jejichž přezkumu zdejší soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128). [12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel v kasační stížnosti nevznáší žádné právní otázky, které by nebyly judikaturou řešeny, byly řešeny rozdílně či by měly být vyřešeny jinak. Pochybení krajského soudu, které by mohlo mít vliv na stěžovatelovo hmotněprávní postavení, Nejvyšší správní soud neshledal. [13] Stěžovatel v kasační stížnosti předně poukazuje (byť jen v obecnější rovině) na nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. V tomto směru podle ustálené judikatury platí, že máli být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje