7 As 242/2025 – Nejvyšší správní soud

7 As 242/2025- 13 - text  7 As 242/2025 - 15 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 13. 11. 2025, č. j. 60 A 18/202554, takto: Kasační stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. [1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2025, č. j. SO/P/704/2025/Va/ 22PŘODV02, kterým žalovaný částečně změnil prvostupňové rozhodnutí Magistrátu města Liberec, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku narušení občanského soužití. Za přestupek byla žalobci uložena pokuta 500 Kč. Současně žalobce požádal krajský soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. [2] Krajský soud usnesením ze dne 13. 11. 2025, č. j. 60 A 18/202554, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce. Krajský soud konstatoval, že žalobce soudu neposkytl natolik ucelené informace a důkazy, aby byl soud schopen určit, jaká částka vlastně zůstává žalobci k dispozici k úhradě výhradně jeho potřeb a závazků. Z listin, které soudu žalobce předložil, pak vyplývá, že celková majetková situace žalobce je taková, že svoje závazky, stejně jako nikoli běžné náklady na zdravotní péči (zubní implantace) je žalobce schopen v současné době hradit. Tvrzení žalobce jsou tak neúplná a nekompletní, v důsledku čehož žalobce ve vztahu k podané žádosti neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Jelikož žalobce nesplňuje předpoklady osvobození od soudních poplatků, není možné ani ustanovit mu zástupce v řízení o žalobě. II. [3] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž se domáhal jeho zrušení. Podle názoru stěžovatele se krajský soud nevypořádal s náklady na právní zastoupení advokátem, které jsou nedílnou součástí posuzování osvobození od soudního poplatku, i s hypotézou možného rozporu s dobrými mravy. Krajský soud dospěl k závěru, že nebyly předloženy dostatečně ucelené informace a důkazy umožňující určit částku, která stěžovateli zbývá k úhradě jeho potřeb a závazků, aniž by reflektoval skutečnost, že doložené výdaje odpovídají této částce. Krajský soud tedy pochybil, když nijak nereflektoval v důkazním řízení prokázanou výši výdajů (rovnající se částce, která stěžovateli zůstává k dispozici k úhradě výhradně jeho potřeb a závazků) a bezdůvodně trval na doložení dalších výdajů, které však nejsou součástí „Prohlášení, o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“, jako například běžné výdaje za potraviny, dopravu, zdravotní péči, volný čas, oblečení a další věci. V tomto rozsahu není rozhodnutí krajského soudu řádně odůvodněno. [4] Stěžovatel dále namítal, že krajský soud ve skutkově podobné věci rozhodl odlišně, aniž by v odůvodnění řádně a přesvědčivě vysvětlil důvody takového rozhodnutí, zejména pokud stěžovateli v jiných řízeních bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a zároveň nenastala zásadní změna v jeho majetkových poměrech, které lze navíc označit za dlouhodobě konstantní. Pokud stěžovatel v obdobných řízení bylo pravomocně přiznáno osvobození od soudních poplatků a jeho majetkové poměry zůstaly dlouhodobě neměnné, měl by mu být tento benefit přiznán i nyní. III. [5] Pokud jde o podmínku zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, Nejvyšší správní soud již v usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/201419, č. 3271/2015 Sb. NSS, dospěl k následujícímu závěru: „Stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].“ V této věci však nebylo napadeným usnesením rozhodováno o návrhu ve věci samé, jelikož se jedná o procesní rozhodnutí učiněné v řízení o žalobě, jímž se toto řízení nekončí, stěžovateli tedy povinnost zaplatit soudní poplatek nevznikla. [6] Pokud jde o podmínku spočívající v obligatorním zastoupení stěžovatele bez příslušného právního vzdělání advokátem v řízení o kasační stížnosti, své závěry učiněné v citovaném rozhodnutí ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený senát i do následující úvahy: „Jeli podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Z citovaného usnesení rozšířeného senátu tedy plyne, že ani povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právního vzdělání advokátem není vyžadováno v těch případech, kdy kasační stížnost směřuje, tak jako v nyní posuzované věci, proti procesnímu rozhodnutí, jímž se řízení o žalobě nekončí. [7] Nejvyšší správní soud poté posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Stěžovatel kasační stížností brojil proti zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce v řízení před krajským soudem. Vzhledem k tomu, že jednou z podmínek pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce pro řízení (§ 35 odst. 10 ve spojení s § 36 odst. 3 s. ř. s.) je splnění zákonných předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval právě posouzením této otázky ze strany krajského soudu. [10] Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. platí, že „Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsouli pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospějeli však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti“. [11] Z dikce § 36 odst. 3 s. ř. s. především vyplývá, že účastník může být osvobozen od soudních poplatků při současném splnění těchto tří předpokladů: a) podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, c) doložení nedostatku prostředků. [12] Rozhodnutí o tom, zda lze přiznat účastníku osvobození od soudních poplatků, je vázáno na prokázání okolnosti, že účastník nemá dostatečné prostředky k úhradě poplatku. Je výlučně na účastníku, aby svoji finanční a majetkovou situaci soudu dostatečně konkrétně popsal a předložil doklady prokazující nedostatek finančních prostředků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/200450, č. 537/2005 Sb. NSS) a žádost zamítne. Stejně tak ji zamítne, jsouli údaje sdělené účastníkem neúplné nebo nepravdivé (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/200988, č. 1962/2010 Sb. NSS, a ze dne 4. 7. 2017, č. j. 6 As 180/201710). [13] Stěžovatel v žalobě požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu soud ustanovil zástupce pro řízení o žalobě. Tuto žádost však nijak neodůvodnil. Krajský soud ho proto usnesením ze dne 9. 10. 2025, č. j. 60 A 18/202510, vyzval, aby ve lhůtě 1 týdne doplnil svoji žádost o připojený vyplněný a potvrzený formulář „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ (dále jen „prohlášení“) a současně vyzval stěžovatele, aby přeložil listiny požadované ve formuláři a další důkazy na podporu svých tvrzení o osobních a majetkových poměrech a aby uvedl tvrzení, proč je ustanovení advokáta nezbytně nutné k ochraně jeho práv. Dne 19. 10. 2025 stěžovatel požádal krajský soud, aby mu o 20 dnů prodloužil lhůtu k doložení majetku a dokladů. Krajský soud žádosti stěžovatele vyhověl a usnesením ze dne 22. 10. 2025, č. j. 60 A 18/202518, lhůtu k doložení osobních a majetkových poměrů prodloužil. Dne 23. 10. 2025 stěžovatel krajskému soudu zaslal vyplněné prohlášení. Následně dne 3