9 As 24/2026 — Nejvyšší správní soud

9 As 24/2026- 33 - text  9 As 24/2026 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobkyně: YUSUFELI s.r.o., se sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava, zast. Mgr. Denisou Mokřížovou, advokátkou se sídlem Bozděchova 1840/7, Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2025, č. j. 096710/2025/KUSK, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) MUDr. J. J., II) Mgr. V. J., v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2026, č. j. 41 A 71/202546, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení I) a II) nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad Říčany (správní orgán prvního stupně) povolil svým rozhodnutím osobám zúčastněným na řízení (dále „OZNŘ“) výjimku z § 24a odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, účinné do 31. 12. 2023, zároveň jim vydal povolení k nakládání s podzemními vodami a schválil stavební záměr vrtané studny. Odvolání podané žalobkyní žalovaný zamítl. Proti tomuto rozhodnutí (dále „napadené rozhodnutí“) brojila žalobkyně žalobou, kterou Krajský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem zamítl. Žalobkyně (dále „stěžovatelka“¨) se kasační stížností domáhá zrušení tohoto rozsudku. [2] Předmětem sporu jsou přezkoumatelnost soudního i správního rozhodnutí, dostatečnost zjištění skutkového stavu, možnosti umístění studny na pozemku a souhlas dotčeného orgánu. [3] Krajský soud ve svém odůvodnění shrnul, že jádrem sporu je udělení výjimky z § 24a odst. 2 písm. d) vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území. Dle tohoto ustanovení je v málo prostupném prostředí nejmenší vzdálenost studny od veřejné pozemní komunikace 12 m. Studna OZNŘ má být umístěna jen 4,3 m od komunikace ve vlastnictví stěžovatelky. [4] Krajský soud se nejprve zabýval otázkou přezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí. To spolu s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně, s nímž tvoří jeden celek, obsahovalo dostatečné skutkové i právní závěry. Odvolací námitky byly vypořádány stručně nicméně přezkoumatelně. Žalovaný se dostatečně vypořádal i s otázkou veřejného zájmu a s námitkou chybějícího stanoviska dotčeného orgánu. [5] Pokud jde o výjimku z odstupové vzdálenosti studny, soud uzavřel, že byly splněny zákonné podmínky pro její udělení. Správní orgány vycházely z odborného hydrogeologického posouzení z 4. 4. 2023 a přesvědčivě odůvodnily, že umístění studny neohrozí kvalitu vody ani jiné chráněné zájmy. Stěžovatelka nepředložila žádné konkrétní věcné argumenty, které by tyto závěry zpochybňovaly. Její tvrzení o možném omezení při údržbě komunikace či o riziku jejího poškození byla obecná a nepodložená. Nebylo ani prokázáno, že by rozhodnutí ukládalo stěžovatelce nějaké povinnosti. II. Kasační stížnost [6] Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [7] Stěžovatelka předně namítá, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Nepřezkoumatelné je i rozhodnutí žalovaného. Správní orgány i krajský soud vyšly z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, protože se opřely jen o strohé hydrogeologické posouzení RNDr. Ř. z 4. 4. 2023. Nejde o dostatečný podklad pro rozhodnutí, a navíc je jeho závěr věcně nesprávný. K tomu stěžovatelka odkázala na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem z 22. 10. 2025, č. j. 141 A 25/202385. [8] Správní orgány dostatečně nezkoumaly a neprověřovaly důvod pro povolení výjimky. Nebyly prokázány závažné důvody, které by dokládaly nezbytnost požadované výjimky. Studnu lze navíc umístit i na jiném místě, jak plyne z rozhodnutí vodoprávního úřadu z 24. 3. 2021 a dokumentace z 2. 9. 2020, které se týkají průzkumného vrtu. Ani tuto námitku krajský soud řádně nevypořádal. Ve věci nebyl dán konkrétní souhlas vodoprávního úřadu. Tím byl porušen § 169 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, účinného do 31. 12. 2023, podle nějž může být rozhodnutí o povolení výjimky vydáno jen v dohodě nebo se souhlasem dotčeného orgánu. [9] Stěžovatelka navrhla zrušit napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného. [10] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. [11] Osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti také nevyjádřily. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku krajského soudu, potažmo nepřezkoumatelností správního rozhodnutí. K problematice nepřezkoumatelnosti soudních i správních rozhodnutí se NSS již mnohokrát vyjádřil (např. rozsudky z 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS, z 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/200473, č. 787/2006 Sb. NSS, a z 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/200235, č. 359/2004 Sb. NSS). Máli být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal soud či správní orgán za rozhodný a jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností. Uvedené musí nalézt svůj odraz v odůvodnění rozhodnutí. Nepřezkoumatelné je takové rozhodnutí, které nelze přezkoumat pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody. Nepřezkoumatelnost je třeba vykládat v souladu s jejím skutečným smyslem, neboť jde o jednu z nejzávažnějších vad řízení, kterou lze konstatovat pouze v případě, že skutečně nelze seznat, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku jeho rozhodnutí, resp. proč považoval vznesené námitky za nedůvodné (rozsudek NSS z 4. 3. 2022, č. j. 5 As 158/202136, bod 18). Ani absence přímé reakce na každý jednotlivý argument účastníka řízení nepředstavuje nezákonnost či nepřezkoumatelnost, pokud soud prezentuje odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní, a toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí (rozsudky NSS z 25. 2. 2015, č. j. 6 As 153/2014108, bod 37, či z 4. 3. 2015, č. j. 8 Afs 71/2012161, bod 12). [14] Krajský soud v projednávané věci požadavky přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí naplnil. Z jeho odůvodnění je zjevné, z jakých skutkových okolností vycházel, jak je hodnotil a jak vyložil a aplikoval dotčená zákonná ustanovení. Argumentací týkající se průzkumného vrtu a dokumentace z 2. 9. 2020 se krajský soud zabýval v bodě 44 rozsudku. Zejména v tomto bodě se zabýval i naplněním účelu, respektive důvodu pro udělení výjimky. Není ani pravda, jak tvrdí stěžovatelka, že by přezkoumal nepřezkoumatelné správní rozhodnutí (viz níže). Přezkoumatelná, ačkoliv stručná, je i odpověď na námitku chybějícího souhlasu dotčeného orgánu. [15] Stěžovatelka dále namítla nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Tvrdí, že se správní orgány nemohly spokojit s nepodloženým a věčně nesprávným hydrogeologickým posouzením z 4. 4. 2023. Nedostatečně také posoudily důvody pro udělení výjimky. [16] Rozhodnutí jsou přezkoumatelná. Z jejich odůvodnění je patrné, z jakých skutkových okolností správní orgány vycházely, jak je hodnotily a jak vyložily a aplikovaly příslušná zákonná ustanovení. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí nemůže způsobit námitka, že hydrogeologické posouzení z 4. 4. 2023 je nesprávné. Žalovaný posouzení dostatečnosti důvodu pro udělení výjimky provedl (viz str. 6 napadeného rozhodnutí). Ačkoliv důvod nebyl uveden v žádosti, je dle žalovaného zřejmý, protože na pozemku OZNŘ je jediné místo, kde lze studnu umístit, jak již také ostatně uvedl správní orgán prvního stupně. [17] Žalovaný i správní orgán prvního stupně měly pro rozhodnutí dostatek podkladů a skutkový stav zjistily dostatečně. [18] Sporným podkladem je hydrogeologické posouzení z 4. 4. 2023. Označujeli jej stěžovatelka za nepodložené a nesprávné, zůstává ve zcela obecné rovině. Netvrdí žádný konkrétní důvod, proč by mělo takovým být. NSS k tomu proto ve stejně obecné rovině uvádí, že posouzení bylo aktuální, není vnitřně rozporné, obsahuje obecný a hydrogeologický popis konkrétního území, odkazuje na průzkumný vrt a uvádí, že na pozemcích není jiné vhodné místo pro umístění studny, a že nemůže dojít k žádné interakci mezi kolektorem podzemní vody a ději na povrchu komunikace (viz písemnost na č. 15 spisu správního orgánu prvního stupně). Jako takové je způsobilým podkladem pro rozhodnutí. Zhotoviteli posouzení bylo navíc známo konkrétní technické provedení studny, protože na ni zpracovával i projektovou dokumentaci (viz písemnost č. 14 spisu správního orgánu prvního stupně). Za této situace nemůže být zcela obecná námitka stěžovatelky úspěšná. [19] Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 141 A 25/202385 není pro NSS závazný, a navíc argumentaci stěžovatelky nepodporuje. V tehdejší věci nebyl hydrogeologický posudek dostatečn