5 Afs 28/2003 — Nejvyšší správní soud

63 Af 1/2024- 110 - text  15 63 Af 1/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: LESNÍ ŠKOLKA DOBEŠOV s. r. o., IČ 281 57 435 sídlem Dívčí Kopy 29, 378 42 Dívčí Kopy zastoupena Mgr. Danou Lasákovou, advokátkou sídlem Vejrostova 953/6, 635 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze 15. 12. 2023, č. j. 41792/23/5200-11432-711778, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 15. 2. 2024 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2023, č. j. 41792/23/5200-11432-711778 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla dle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zamítnuta odvolání žalobkyně a potvrzeny dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále též „správce daně“) ze dne 22. 11. 2021, č. j. 2174654/21/2205-50522-301249 a č. j. 2174348/21/2205-50522-301249, kterými byla žalobkyni za zdaňovací období roku 2014 doměřena daň z příjmů právnických osob nižší o částku 347 320 Kč a za zdaňovací období roku 2015 nižší o částku 181 640 Kč. 2. Ve vztahu ke zdaňovacím obdobím let 2014 a 2015 proběhly u žalobkyně dvě daňové kontroly. První z nich proběhla v letech 2017 a 2018 a na jejím základě byl žalobkyni za zdaňovací období roku 2014 stanoven základ daně ve výši 3 826 984 Kč a daň z příjmů právnických osob ve výši 726 940 Kč, za zdaňovací období roku 2015 byl žalobkyni stanoven základ daně ve výši 6 075 513 Kč a daň z příjmů právnických osob ve výši 1 154 250 Kč. Vady odvolání směřující proti těmto dodatečným platebním výměrům nebyly ve stanovené lhůtě tehdejším zástupcem žalobkyně, Ing. O. M., odstraněny a odvolací řízení o odvoláních žalobkyně byla zastavena. V roce 2019 převzala zastupování žalobkyně spol. DATASOFT CZ s. r. o. a dne 23. 6. 2019 bylo touto společností za žalobkyni podáno dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2014 (základ daně 352 657 Kč a daň ve výši 66 880 Kč) a 2015 (základ daně 242 674 Kč a daň ve výši 45 980 Kč). Dne 22. 10. 2019 podala žalobkyně za předmětná zdaňovací období další dodatečná daňová tvrzení, za rok 2014 – základ daně ve výši 355 842 Kč a daň ve výši 67 450 Kč a za rok 2015 – základ daně 138 009 Kč a daň ve výši 26 220 Kč. Správce daně na základě opakované daňové kontroly zdaňovacích období let 2014 a 2015 dospěl k závěru, že žalobkyně nepředložila důkazní prostředky, které by prokazovaly rozdíly plynoucí z přepracovaného účetnictví předloženého žalobkyní v rámci této opakované daňové kontroly. Z tohoto důvodu při opakované daňové kontrole správce daně vycházel ze základů daně stanovených na základě dodatečných platebních výměrů z roku 2018. II. Procesní postoj žalobkyně 3. Žalobkyně předně shrnula skutkový stav věci. Uvedla, že vedením účetnictví včetně sestavení účetních závěrek byla pověřena spol. Daně Máca s.r.o. Zpracováním a podáním daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob byl na základě speciálních plných mocí žalobkyní pověřen Ing. O.M.. Ten podal za žalobkyni přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2014 a 2015 pouze formálně, když do příslušných formulářů vyplnil nulové hodnoty a nepřiložil povinné přílohy. Až na základě opakovaných výzev podal Ing. O. M. v roce 2017 dodatečná daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za uvedená zdaňovací období, a to již s vyplněnými formulářovými hodnotami i přílohami, které však nebyly statutárním zástupcem žalobkyně podepsány ani autorizovány. Podepsány nemohly být ani předkládajícím Ing. O. M., který sestavením účetních závěrek nebyl pověřen. Žalobkyně má za to, že účetní závěrky k těmto dodatečným přiznáním připojené byly vyhotoveny dodatečně až v roce 2017 a vzhledem k absenci podstatných náležitostí nebyly způsobilými přílohami dodatečných daňových přiznání žalobkyně. V této souvislosti žalobkyně doplnila, že byla rozhodnutím správcem daně ze dne 21. 9. 2020 uznána vinnou z přestupku, kterého se dopustila tím, že v pozdějším účetním období neoprávněně otevřela účetní knihy účetního období let 2014 a 2015 a provedla opravu účetních zápisů a některé z nich doplnila. Vzhledem k nečinnosti Ing. O. M. v průběhu daňového řízení a s ohledem na daňovou exekuci, vypověděla žalobkyně tomuto plnou moc, stejně jako spol. Daně Máca s.r.o., od které však zpracované účetnictví neobdržela. K vedení účetnictví byla následně pověřena spol. DATASOFT CZ s.r.o., která provedla rekonstrukci celého účetnictví žalobkyně od roku 2012 do roku 2018 a dne 23. 6. 2019 podala dodatečná daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2014 a 2015. 4. Žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které se nevypořádává s odvolacími námitkami, jimiž žalobkyně poukazovala na neprůkaznost účetnictví předloženého v rámci první daňové kontroly a na dodatečnost jeho zpracování v rozporu se zákonem o účetnictví, které toto účetnictví diskvalifikovaly jako podklad pro stanovení základu daně a její výše. Konkrétně žalobkyně zmínila námitku porušení zásady účetní jednoty, porušení zásady pravdivého a věrného zobrazení, porušení zásady bilanční kontinuity a nesprávného účtování změny stavu nedokončené výroby. Popsané vady měly vést k odmítnutí neprůkazného účetnictví jako celku, daňové orgány z něj však vybraly pouze ty položky, které mohly využít pro stanovení co nejvyššího základu daně. 5. Správce daně měl v rámci opakované daňové kontroly vycházet z účetnictví, které bylo žalobkyní pro účely této opakované kontroly předloženo. Jako nesprávný hodnotí žalobkyně závěr daňových orgánů o neprůkaznosti a dodatečnosti jeho vyhotovení, které jsou naopak dány vůči účetnictví předloženému Ing. M. během první daňové kontroly. Toto účetnictví bylo neprůkazné jako celek, neboť dotčené účetní záznamy nebyly autorizovány jako účetnictví žalobkyně, účetní sestavy byly vyhotoveny dodatečně, nebyly předloženy kompletní účetní záznamy, nebyla evidována řada příjmů, byla nesprávně evidována řada nákladů a výdajů a nebyly doloženy inventarizace majetku a závazků. Prvně předložené účetnictví tak nebylo správné, úplné, průkazné, srozumitelné a přehledné, pročež nebylo použitelné pro stanovení daně dokazováním. Použito naopak mělo být účetnictví předložené žalobkyní v rámci opakované daňové kontroly. 6. Závěrem žalobkyně poukázala na nesprávný postup správce daně, který vycházel ze základu daně zjištěného na základě první daňové kontroly, aniž by provedl korekci s ohledem na evidentně nepodložené (smyšlené) položky v tomto účetnictví. Zmíněno bylo zanesení nákladů v částce 3 338 000 Kč na nákup dřeva podle neexistujícího daňového dokladu č. 10140128, o něž byl zvýšen základ daně v roce 2014. V rámci opakované daňové kontroly však žalobkyně prokázala nákup dřeva za částku 1 460 850 Kč, o tuto částku tak byl správcem daně snížen základ daně, který však přesto zůstal uměle navýšen o částku 1 877 150 Kč. V roce 2014 dále byla do výnosů zaevidována částka 1 103 350 Kč jako změna stavu výrobků, a to bez jakéhokoli dokladu v podobě inventarizace. V rámci opakované daňové kontroly byly předloženy účetní sestavy a inventarizace prokazující výnosy v souvislosti se změnou stavu nedokončené výroby v částce 160 250 Kč, základ daně však již adekvátně snížen nebyl. V roce 2015 pak byl uveden konečný stav účtu 379100 v hodnotě 7 037 216 Kč, aniž byla doložena inventarizace majetku a závazků. Správce daně posoudil tyto závazky jako neexistující a zvýšil základ daně o částku 7 037 216 Kč. V rámci opakované daňové kontroly byla prokázána hodnota závazků evidovaných na účtu 379100 ve výši 1 626 Kč, avšak základ daně již adekvátně snížen nebyl. 7. Podáním doručeným krajskému soudu dne 19. 2. 2024 žalobkyně doplnila svou žalobu o námitku prekluze lhůty pro stanovení daně. K tomuto žalobkyně uvedla, že opakovaná daňová kontrola byla správcem daně zahájena dne 22. 10. 2019, k pravomocnému doměření daně žalobkyni mohlo dojít ve lhůtě 4 let od zahájení opakované daňové kontroly [§ 148 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 3 daňového řádu], tedy do 22. 10. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný vydal své rozhodnutí téměř 2 měsíce po uplynutí lhůty pro stanovení daně - dne 15. 12. 2023, a to nenabylo právní moci do 22. 10. 2023, došlo k prekluzi lhůty pro její stanovení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný v rámci svého vyjádření poukázal na shodu žalobních námitek s námitkami odvolacími, pročež odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Námitku nepřezkoumatelnosti žalovaný neshledal důvodnou. Napadené rozhodnutí odpovídá judika