Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 436 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 436 občanského zákoníku definuje zastoupení jako jednání jménem jiného, kdy práva a povinnosti vznikají přímo zastoupenému, a řeší vliv dobré víry zástupce na zastoupeného.
§ 436 Všeobecná ustanovení
(1) Kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.
(2) Je-li zástupce v dobré víře nebo musel-li vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zastoupeného; to neplatí, jedná-li se o okolnost, o které se zástupce dozvěděl před vznikem zastoupení. Není-li zastoupený v dobré víře, nemůže se dovolat dobré víry zástupce.
Paragraf 436 občanského zákoníku definuje zastoupení jako jednání jménem jiného, kdy práva a povinnosti vznikají přímo zastoupenému, a řeší vliv dobré víry zástupce na zastoupeného.
Co to znamená v praxi
Pokud někdo jedná za vás, práva a povinnosti z takového jednání vznikají přímo vám, nikoli jemu.
Pokud není jasné, že někdo jedná za jiného, považuje se to za jeho vlastní jednání.
Pokud je váš zástupce v dobré víře (například neví o nějaké skutečnosti), přihlíží se k tomu i u vás.
Pokud vy sami nejste v dobré víře, nemůžete se odvolávat na dobrou víru vašeho zástupce.
Příklad
Pan Novák pověří paní Dvořákovou, aby za něj koupila auto. Paní Dvořáková auto koupí. Kupní smlouva vzniká mezi panem Novákem a prodávajícím, pan Novák je vlastníkem auta a má povinnost zaplatit kupní cenu.
Na co si dát pozor
Pokud se zástupce dozvěděl o nějaké okolnosti předtím, než se stal vaším zástupcem, jeho dobrá víra v této věci se na vás nevztahuje.