2 Aps 1/2005 – Nejvyšší správní soud

57 A 2/2025- 55 - text  6 57 A 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudce Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: P. Č., narozený dne trvale bytem proti žalovanému: Statutární město České Budějovice, se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 1/1, České Budějovice v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Návrh, aby bylo určeno, že dne 10. února 2025 pokyn strážníků Městské policie České Budějovice, aby žalobce okamžitě odešel z Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích, Lidická tř. 1, za hrozby násilného vyvedení, neměl opodstatnění, tedy zásah do svobody pohybu, byl nezákonný, se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Žalobou doručeno Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 3. března 2025 se žalobce dne ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) domáhá určení nezákonnosti pokynu příslušníků Městské Policie ČR v Českých Budějovicích ze dne 10. února 2025, aby žalobce odešel z Jihočeské vědecké knihovny, když tento postup považuje za zásah do jeho osobní svobody. 2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že téměř po dobu 25 let navštěvuje Jihočeskou vědeckou knihovnu, když zejména setrvává ve studovně. Žalobce poukázal na knihovní řád Jihočeské vědecké knihovny, dle něhož se nemá do studovny vnášet svrchník a uzavřené zavazadlo, v níž se nemá konzumovat jídlo a popíjet u stolu, přesto je však zaměstnanci toto tolerováno. Rovněž telefonovat se ve studovně nesmí, ovšem i toto je některým osobám ve studovně tolerováno. Žalobce dával najevo nelibost s porušováním pravidel „mručením“ nikoho nenapomínal obvykle, ovšem dne 10. února 2025 jedna osoba ve studovně vyrušovala popocházením (bosá) po studovně pro vodu, přičemž „chlemtala“ a stále tak obtěžovala žalobce, který seděl 3 m od této osoby. Rovněž tak obtěžovala žalobce, kašláním, smrkáním. Tímto chováním žalobce provokovala, neboť se nikdy neomluvila a předstírala studium, přičemž sledovala žalobce upřeným pohledem u stolu, který jí posílal do pekel tlumeným monologem. Kolem 14:00 hodiny se navrhovatel zvedl, aby tuto osobu „uzemnil“, ovšem tato osoba odešla za knihovnicí a dožadovala se, aby navrhovatel byl napomínám či vykázán. Na základě toho pracovnice Jihočeské vědecké knihovny přivolala městskou policii. Po příjezdu městské policie osoba pokračovala v porušování pravidel, přesto strážníci městské Policie ji poučila, jestliže se cítí poškozena tím, že byla okřiknuta, je možno toto řešit jako přestupek. Strážníky nezajímalo, kdo, jak a nakolik porušoval knihovní řád, naopak osočili žalobce a ten byl vykázán ze studovny. Bylo mu přikázáno, aby opustil veřejný prostor, přestože žalobce nikoho neohrožoval. Tím podle žalobce městská police zneužila svoji pravomoc, jestliže vyslyšela libovůle zaměstnanců knihovny a pod nátlakem a zastrašováním (navlékáním rukavic) byl žalobce nucen opustit knihovnu, což měl i beztak v úmyslu učinit, neboť se ve studovně nemohl soustředit na práci. Nenastala situace pro užití donucovacích prostředků, přesto zastrašováním došlo ke zneužití moci ze strany strážníků městské policie. Žalobce má za to, že zákrok učiněný na jeho osobě byl nezákonný. II. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby nebo aby byla žaloba odmítnuta, neboť žalobce nesprávně označil žalovaného – Městskou policii. 4. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že dne 10. 2. 2025 došlo v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích k incidentu, proto zaměstnankyně knihovny přivolala městskou policii, neboť byl žalobcem narušen veřejný pořádek. Zásah městské policie byl namístě, neboť zde bylo podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Sám žalobce v bodě 9 žaloby uvádí, že se zvedl a chystal se osobu, kterou předtím osobně napadal dle svých slov „uzemnit“. Kdyby tato osoba neodešla do bezpečí, což uvádí i sám žalobce, mohl by konflikt pokračovat či gradovat, proto městská policie byla přivolána a v mezích zákona i zasáhla. V žádném případě nedošlo k vyhrožování a ani k fyzickému kontaktu se žalobcem. Napadená osoba byla ztotožněna a byla poučena dle § 7 odst. 7 zákona o některých přestupcích, že řízení o přestupku lze zahájit a již v řízení pokračovat, pouze s jejím souhlasem. Městská policie postupovala v souladu se zákonem o obecní policii. Dále žalovaný má za to, že dle § 6 zákona o obecní policii je strážník povinen poskytnout pomoc v rozsahu svých oprávněn í a povinností tomu, kdo o ni požádá. Rovněž tak je povinen provést zákrok nebo úkon, jestliže je spáchán trestní čin nebo přestupek. Žalovaný se proto nedopustil nezákonného zásahu. III. Průběh jednání před krajským soudem a právní hodnocení 5. Krajský soud při jednání provedl důkazy předloženými zvukovými a obrazovými záznamy, z nichž bylo zjištěno, jak se incident ve studovně odehrál. Dále byl proveden důkaz i písemnostmi, kterými byla vyřízena stížnost žalobce jako nedůvodná. 6. Krajský soud se zabýval žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žalobce usiloval o deklaratorní určení toho, že zásah byl nezákonný, krajský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 7. Žaloba je důvodná. 8. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 s. ř. s., z něhož vyplývá, že ten, „kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen ‚zásah‘) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“ 9. Při posuzování důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu lze vycházet z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2005, čj. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS, které deklaruje, že ochrana „podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň – splněny podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (‚zásahem‘ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž ‚zásah‘ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování ‚zásahu‘ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ S účinností novely soudního řádu správního č. 303/2011 Sb. a zavedením možnosti správních soudů rozhodovat také o již skončeném zásahu tzv. akademickým výrokem se 6. podmínka stala obsoletní. 10. Pojmy zásah, pokyn nebo donucení správního orgánu, jež obsahuje legislativní zkratka „zásah“, nejsou v právních předpisech blíže definovány. Zásahem tak může být velké množství faktických úkonů správního orgánu. Nejvyšší správní soud se k vymezení pojmu zásah blíže vyjádřil například v rozsudku ze dne 2. 6. 2004, č. j. 2 Afs 17/2003 – 54, tak, že „jde o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla, např. faktické pokyny (typické v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony, atd; tedy obecně úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují, a ty jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického (ústního či jinak vyjádřeného) pokynu či příkazu. Kromě neformálnosti samotného zásahu je neformální i donucení v případě nerespektování pokynu či příkazu (když ovšem i donucení je zahrnuto pod legislativní zkratku ‚zásah‘).“ Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008  98, č. 2206/2011 Sb. NSS, vyplývá, že „zásahová žaloba chrání proti jakýmkoli jiným aktům či úkonům veřejné správy směřujícím proti jednotlivci, které jsou způsobilé zasáhnout sféru jeho práv a povinností a které nejsou pouhými procesními úkony technicky zajišťujícími průběh řízení. Nemusí jít nutně o akty neformální povahy či jen o faktické úkony, nýbrž i o jakékoli jiné konání či opomenutí konat, nelze-li je podřadit pod pojem rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.“. 11. V nyní posuzované věci bylo nutné posoudit, zda úkon strážníků Městské policie České Budějovice, učiněný vůči žalobci dne 10. 2. 2020, měl povahu nezákonného zásahů. Rozhodné pro vyslovení závěru, že v případě žalobcem popsané situace se jednalo o nezákonný