1 Ads 139/2015 – Nejvyšší správní soud

61 A 6/2025- 39 - text  5 61 A 6/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: T. V., narozený dne bytem proti žalovanému: Městský úřad Horní Planá se sídlem Náměstí 54, 382 26 Horní Planá o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení o žádosti žalobce o informace ze dne 8. 1. 2025, zn. i-2116, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Žalobce podal dne 8. 1. 2025 k žalovanému žádost o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v níž požadoval „informace ve spojitosti se stavbami na pozemcích městyse Frymburk u nichž zjistil stav. úřad jakýkoli rozpor se stavebním zákonem za posledních 8 let.“ Žalobce požadoval seznam těchto staveb s uvedením 1) označením stavby, 2) čísla pozemku, na němž se stavba nachází, 3) dne, kdy se žalovaný o skutečnosti dozvěděl, 4) informace, zda je stavba k dnešnímu datu řádně zkolaudována, a 5) informace, v jakém stádiu je řešení této stavby. 2. Na tuto žádost žalovaný nereagoval. Dne 4. 2. 2025 podal žalobce proti jeho postupu stížnost ve smyslu § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím. 3. Žalovaný dne 3. 3. 2025 zaslal žalobci informaci, v níž označil jednu stavbu a k odpovědi přiložil též rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a kolaudační souhlas. 4. Jelikož žalobce považoval tuto odpověď za nedostatečnou, podal další stížnost doručenou žalovaném dne 10. 3. 2025. V té uvedl, že je mu známa existence řady dalších neohlášených a nezkolaudovaných staveb (tyto dále specifikoval). 5. Ve spisu je dále založena e-mailová komunikace mezi žalovaným a Krajským úřadem Jihočeského kraje coby nadřízeným správním orgánem, dle které žalovaný předal stížnost ze dne 10. 3. 2025 spolu se spisem dne 26. 3. 2025. 6. Ve spisu je dále založena odpověď městyse Frymburk ze dne 17. 2. 2025 na obdobnou žádost Spolku Frymburk, z. s., o poskytnutí informací o stavbách, u nichž městys na svých pozemcích zjistil za posledních pět let nesoulad se stavebním zákonem. Městys v odpovědi označil celkem sedm staveb. II. Shrnutí žaloby 7. Žalobce dne 6. 5. 2025 podal ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. 8. Žalobce shrnul procesní vývoj věci a dále uvedl, že žalovaný zůstává nečinný. Žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (především rozsudek ze dne 28. 2. 2011, čj. 2 Ans 9/201056, a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2018, čj. 5 As 18/2017-40, č. 3847/2019 Sb. NSS), dle které nebylo žalobcovou povinností bránit se nejprve nečinnostní žalobou proti nečinnosti při vyřizování jeho stížnosti. 9. Žalobce uvedl, že „jeho žádost o informace ze dne 8.1. 2025 nebyla řádně vyřízena a žalobce se nedomohl ochrany před touto nečinností povinného subjektu (spočívající v tom, že nebyla v úplnosti vyřízena žádost o informace a žalobci nebyly poskytnuty všechny požadované informace v požadované podobě) ani cestou stížnosti podle § 16a InfZ.“ 10. Žalobce navrhl, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost řádně vyřídit žalobcovu žádost o informace v soudem stanovené lhůtě. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že vykonává ve správním obvodu městyse Frymburk, města Horní Planá a obce Černá v Pošumaví správní činnosti týkající se stavebních řízení. Žalobce, případně jím zřízené právnické osoby, se na žalovaného často obrací se žádostmi týkajícími se poměrně rozsáhlého a časově náročného pořizování kopií ze správních stavebních spisů, které jsou díky projektovým dokumentacím objemné. Z důvodu zaneprázdnění žalovaný žalobci sdělil, je připraven poskytovat informace nahlédnutím do spisu, který by se týkal konkrétní stavby. 12. K žalobcově žádosti ze dne 8. 1. 2025 žalovaný konstatoval, že ve své evidenci eviduje porušení stavebního zákona dle pravomocných rozhodnutí, ve kterých je stavebník uznán vinným z porušení konkrétní povinnosti stavebníka a je mu za toto porušení ukládána sankce. V tomto pojetí byla žadateli poskytnuta požadovaná informace. 13. Žalovaný dále popsal postup při vyřizování žalobcovy stížnosti ze dne 10. 3. 2025 a uvedl, že krajský úřad žalobci poskytl nepravdivou informaci, že mu žalovaný stížnost spolu se spisem nepostoupil. K tomu došlo dne 26. 3. 2025. 14. Žalobce dle žalovaného využívá zákona o svobodném přístupu k informacím k direktivnímu úkolování stavebního úřadu výkonem činností zaměřených vůči subjektům (myšleno stavebníkům jakožto vlastníkům nemovitých věcí), které žalobce vnímá určitým nepřátelským způsobem nebo k nimž prezentuje určitý negativní vztah. 15. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že požadované informace žalobci poskytl dne 3. 3. 2025 a není třeba v dané věci rozhodovat o odmítnutí. Žalovaný pro účely poskytnutí informace provedl řádné dohledávání zejména pravomocných listin (rozhodnutí stavebního úřadu) a žalobci informace poskytl v plném rozsahu. 16. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. IV. Právní hodnocení krajského soudu 17. Krajský soud nejprve zkoumal, zda žalobce bezvýsledně vyčerpal příslušné procesní prostředky obrany proti nečinnosti správního orgánu a zda je tedy žaloba přípustná. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak je. Žalobce opakovaně podal proti postupu žalovaného stížnost dle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím. Na stížnost ze dne 7. 2. 2025 žalovaný reagoval poskytnutím informace dne 3. 3. 2025. Ve vztahu ke stížnosti doručené žalovanému dne 10. 3. 2025 pak správní spis neobsahuje žádný záznam o tom, že by jí žalovaný sám vyhověl, popřípadě, že by o ní nadřízený správní orgán ke dni podání žaloby rozhodl. Žalobce tak vyčerpal zákonem předpokládaný prostředek ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterým je v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím stížnost dle § 16a tohoto zákona. Podání druhé stížnosti pak zcela zjevně nebylo coby prostředek ochrany proti nečinnosti účinné. Krajský soud souhlasí s žalobcem v tom, že za této situace nebylo jeho povinností bránit se nejprve proti nečinnosti nadřízeného správního orgánu při vyřizování jeho stížnosti. 18. Krajský soud přezkoumal důvodnost žaloby v mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s. 19. Žaloba není důvodná. 20. Dle § 79 odst. 1 s. ř. s. platí, že „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.“ 21. Dle § 14 odst. 5 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím platí, že povinný subjekt podanou žádost posoudí a nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění. 22. Ustanovení § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím stanoví, že pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží [blíže viz § 14 odst. 5 písm. a) in fine zákona o svobodném přístupu k informacím, § 14 odst. 5 písm. c) či § 17 odst. 5 téhož zákona]. 23. Jelikož žalovaný na žádost žalobce ze dne 8. 1. 2025 po podání žalobcovy první stížnosti reagoval odpovědí ze dne 3. 3. 2025, je zapotřebí posoudit, zda tato odpověď zahrnovala všechny požadované informace (tj. zda žalovaný zcela vyčerpal předmět žádosti) či nikoli (tj. žádosti částečně nevyhověl). 24. Žalobce požadoval „informace ve spojitosti se stavbami na pozemcích městyse Frymburk u nichž zjistil stav. úřad jakýkoli rozpor se stavebním zákonem za posledních 8 let.“ Žalovaný ve své odpovědi označil pouze jedinou stavbu. Tuto odpověď žalobce dává do kontrastu s odpovědí městyse Frymburk ze dne 17. 2. 2025 na žádost Spolku Frymburk, který žádal o „seznam staveb na pozemcích povinného subjektu u nichž povinný subjekt zjistil jakýkoli nesoulad se stavebním zákonem a to za posledních 5 let.“ Městys Frymburk označil celkem sedm staveb. Z toho však nelze dovozovat, že množina takovýchto staveb, u nichž pochybení zjistil městys Frymburk musí být totožná se stavbami, u nichž rozpor se stavebním zákonem zjistil žalovaný. V tomto ohledu se jedná pouze o žalobcovu spekulaci. Uvádí-li žalobce, že „staveb v rozporu se stavebním zákonem je až několik desítek“, neznamená to zároveň, že takováto zjištění evid