3 As 123/2025 — Nejvyšší správní soud

61 A 3/2024- 127 - text  16 61 A 3/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobců: a) Ing. J. P. b) Ing. M. P. c) L. J. d) F. K. společně zastoupeni advokátkou Mgr. Marcelou Trnkovou se sídlem Mendlovo náměstí 419/2, 603 00 Brno proti žalovanému: Státní pozemkový úřad se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 za účasti: I) EG.D, s. r. o., IČO 21055050 se sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno II) K. Z. III) M. Z. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2023, sp. zn. SP9338/2023-202001, čj. SPU 467323/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský soud se v nynější věci zabýval žalobou napadající podobu a proces schválení komplexních pozemkových úprav v katastrálním území Xa. Neshledal přitom žádná pochybení, která by mohla mít dopad do právní sféry žalobců. 2. Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Jihočeský kraj, pobočka Jindřichův Hradec (dále jen „pozemkový úřad“), rozhodnutím ze dne 14. 4. 2023, sp. zn. 2RP19524/2015-505203, čj. SPU 133433/2023/KRI, schválil návrh komplexních pozemkových úprav v katastrálním území X v řízení zahájeném veřejnou vyhláškou ze dne 6. 1. 2016. 3. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobců a), c) a d) a společnosti KROW, s. r. o., a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. II. Shrnutí žaloby 4. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci dne 14. 2. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích. 5. Žalobci nejprve popsali průběh dosavadního správního řízení. 6. Žalobci namítli, že v rámci komplexních pozemkových úprav v katastrálním území Xa nebyl naplněn účel stanovený v § 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“). Podle tohoto ustanovení mají pozemkové úpravy ve veřejném zájmu zajistit prostorové a funkční uspořádání pozemků, jejich scelování, přístupnost a využitelnost, a tím vytvořit podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. Žalobci však tvrdí, že jejich pozemky byly v návrhu rozmístěny po celém katastrálním území, zejména na jeho okrajích, což je z hlediska současné zemědělské praxe z hlediska ekonomiky a mechanizace nevyhovující a odporuje cílům pozemkových úprav, jakými jsou ekologie a konkurenceschopnost. 7. Žalobce c) například požadoval, aby jeho pozemek p. č. XA sousedil s pozemky, které vlastní společně s dalšími žalobci. Ačkoliv bylo jeho námitce částečně vyhověno, výsledné uspořádání (připojení kratší stranou) znemožňuje efektivní obdělávání. Podobně žalobce a) namítá, že jeho původní pozemek p. č. XB byl přesunut na okraj území, zatímco jeho původní lokalitu získal jiný účastník řízení, Ing. Z. H., jehož pozemky byly navrženy jako nejvíce scelené a vzájemně sousedící. 8. Žalobci mají za to, že tímto postupem správních orgánů došlo k zásahu do jejich vlastnického práva chráněného čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) nad rámec zákona. Dle žalobců nemůže veřejný zájem nad jejich vlastnickými právy převážit. 9. Zpracovatel návrhu podle žalobců upřednostnil dosažení konsenzu a schválení návrhu před ochranou vlastnických práv žalobců, čímž došlo k porušení zásady rovnosti. Tento přístup byl dle žalobců motivován osobním zájmem zpracovatele na dokončení pozemkových úprav a získání smluvní odměny. 10. Žalobci namítají, že v rámci komplexních pozemkových úprav v katastrálním území Xa došlo k nezákonnému zatížení jejich pozemků prvky územního systému ekologické stability (dále jen „prvky ÚSES“), konkrétně lokálními a regionálními biokoridory [lokální biokoridor LKB II. Chvaletínský potok na pozemku pracovní č. 113/11 (parc. č. XC), dále regionální biokoridor RBK19 Přes Čtrnáctku na pozemku pracovní č. 80/6 (parc. č. XD) a lokální biokoridor LKB I. Mutišovský potok na pozemku pracovní č. 73/5 (parc. č. XE)], které jsou uvedeny jako společná zařízení v plánu společných zařízení ve smyslu § 9 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách. 11. Dle pozemkových úprav mezi společná zařízení patří: a) Opatření ke zpřístupnění pozemků – výstavba nové cestní sítě a rekonstrukce stávající cestní sítě – zahrnuje 24 komunikací o celkové délce 10 668 m, potřebná výměra pro navrhovanou cestní síť je 6,6086 ha. b) Protierozní opatření – jedná se především o opatření organizačního charakteru jako protierozní osevní postupy a protierozní agrotechnická opatření s tím, že nejvíce ohrožené plochy jsou navrženy k zatravnění. Cílem těchto opatření je snížení erozního smyvu tak, aby nepřesáhl přípustnou hodnotu 4 t/ha/rok. Dle pozemkového úřadu nekladou tato opatření nárok na zábor půdy. c) Vodohospodářská opatření – jedná se o dvě nové nádrže, rybníky Obecní Horní a Obecní Dolní a rekonstrukci dvou stávajících nádrží, rybníků Nadvesní Horní a Nadvesní Dolní. Celková výměra navrhovaných nádrží je 2,2492 ha. d) Opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí (prvky ÚSES) byly převzaty z územního plánu obce a jedná se o 1 regionální biokoridor, 5 lokálních biokoridorů a 4 lokální biocentra o celkové výměře 25,31 ha. 12. Pozemkový úřad se nikterak nevyjádřil k bodu d), přičemž toto pochybení nenapravil ani žalovaný. 13. Žalobci poukazují na to, že ačkoli zákon o pozemkových úpravách v § 9 odst. 17 stanoví, že pro společná zařízení mají být prioritně použity pozemky ve vlastnictví státu a obce, v daném případě byly použity pozemky žalobců bez úměrného snížení nároků jednotlivých vlastníků, jak vyžaduje i § 15 odst. 4 vyhlášky č. 13/2014 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav (dále jen „vyhláška o pozemkových úpravách“). Podle žalobců nebyla provedena aktualizace nároků vlastníků pomocí opravného koeficientu s přesností na šest desetinných míst, ačkoli některá společná zařízení byla umístěna na jejich pozemcích. Nedošlo k žádnému úměrnému snížení nároků všech vlastníků. 14. Plán společných zařízení navíc neobsahuje přehled konkrétních pozemků dotčených opatřeními k ochraně a tvorbě životního prostředí, přestože tato zařízení zabírají plochu 25,31 ha. Žalovaný se s těmito námitkami vypořádal pouze stručně a lakonicky. Žalobci nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že prvky ÚSES nejsou navrhovanými společnými zařízeními, neboť byly převzaty z územního plánu obce. Podle žalobců zákon ani vyhláška nerozlišují mezi společnými zařízeními navrženými v plánu společných zařízení a těmi převzatými z územního plánu, a proto i v případě prvků ÚSES musí být postupováno dle § 9 odst. 17 zákona o pozemkových úpravách a § 15 odst. 4 vyhlášky o pozemkových úpravách. 15. Žalobci dodali, že pokud je návrh pozemkových úprav v rozporu s plánem společných zařízení nebo v rozporu s § 9 odst. 17 zákona o pozemkových úpravách, pak je třeba takový návrh pozemkových úprav považovat za nezákonný a rozhodnutí o jeho schválení, jakož i následné rozhodnutí zrušit. 16. Žalobci považují celý postup za nezákonný a zasahující do jejich vlastnického práva, přičemž odkazují na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2019, čj. 30 A 214/2017-362, který konstatoval, že nedodržení postupu dle § 9 odst. 17 zákona o pozemkových úpravách a § 15 odst. 4 vyhlášky o pozemkových úpravách je důvodem ke zrušení rozhodnutí žalovaného. 17. Žalobci dále namítli, že komplexní pozemkové úpravy v katastrálním území Xa byly zahájeny dne 23. 1. 2016 na základě žádosti šesti vlastníků, kteří v té době drželi 180,5 ha zemědělské půdy. Žalobci poukazují na to, že hlavním iniciátorem žádosti byl Ing. Z. H., který sám vlastní 109,2 ha, tedy téměř třetinu řešeného území, a ostatní navrhovatelé neměli na úpravách skutečný zájem. Podle žalobců byl skutečným motivem Ing. H. zánik nájemních vztahů dle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách, neboť většinu svých pozemků pronajímal společnosti CIZ-AGRO, a. s., jejímž předsedou správní rady je žalobce a). Ing. H. měl opakovaně uvádět, že cílem pozemkových úprav je ukončení těchto nájmů a možnost pozemky užívat sám, nebo je pronajmout za vyšší cenu. 18. Žalobci mají za to, že pozemkové úpravy nebyly v daném území nezbytné, neboť pozemky byly již před jejich zahájením dobře uspořádány, přístupné a vhodné pro racionální hospodaření. V důsledku úprav však dojde ke zrušení stávajících nájemních a uživatelských vztahů, čímž se podmínky pro hospodaření zhorší. Nesouhlasí s tvrzením pozemkového úřadu, že cílem úprav je narovnání vztahů mezi vlastníky a nájemci, neboť v tomto případě došlo k opačnému efektu, a to zejména stran racionálního hospodaření na daných pozemcích a stran vztahů mezi vlastníky a nájemci, které se tímto nen