5 Azs 176/2024 – Nejvyšší správní soud

60 Az 1/2025- 28 - text  13 60 Az 1/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: J. K., narozený dne státní příslušnost pobytem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2025, čj. OAM-1055/ZA-ZA11-ZA01-R3-2022, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2025, čj. OAM-1055/ZA-ZA11-ZA01-R3-2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 29. 11. 2022 žádost o udělení mezinárodní ochrany. 2. V rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 2. 12. 2022 žalobce uvedl, že je gruzínské národnosti, státní příslušník Gruzie, hovoří rusky a gruzínsky, je pravoslavného vyznání a nikdy nebyl členem žádné politické strany nebo skupiny a politicky se neangažoval. Dále uvedl, že je svobodný, nemá děti a je zdráv. Z vlasti vycestoval poprvé letecky v červenci 2021 přes Istanbul do Polska. Odtud autobusem pokračoval do České republiky. V listopadu 2021 se vrátil do Gruzie. Naposledy z Gruzie vycestoval letecky 2. 5. 2022 přímou linkou do Prahy. Jako důvod pro podání žádosti žalobce uvedl, že je homosexuál a v Gruzii mu bylo vyhrožováno různými osobami. 3. V rámci pohovoru uskutečněného dne 2. 12. 2022 žalobce uvedl, že v Gruzii čelil diskriminaci a útokům kvůli své homosexuální orientaci. Narodil se a žil v Batumi, přičemž posledních šest měsíců před odjezdem pobýval v Tbilisi. Má rodiče a sestru, kteří zůstali v Gruzii. Vystudoval námořní akademii, avšak v oboru nepracoval a živil se příležitostnými pracemi, například jako číšník nebo malíř pokojů. 4. Do České republiky poprvé přicestoval v roce 2021, aby unikl před problémy souvisejícími s jeho sexuální orientací. Po čtyřech měsících pobytu se vrátil zpět do Gruzie, ale situace se nezměnila, nadále čelil urážkám a výhrůžkám, což ho přimělo znovu odcestovat. Rozhodl se pro Českou republiku, protože zde pracovali jeho přátelé a považoval ji za bezpečnou zemi. Po návratu do Gruzie v listopadu 2021 se jeho situace zhoršila. Otec ho vyhodil z domu poté, co se mu přiznal ke své orientaci, a i přes matčinu podporu se stal terčem výhrůžek a posměšků. Lidé mu radili, aby odešel z Gruzie, potýkal se s výsměchem od bývalých přátel a anonymními urážkami na sociálních sítích. Několikrát byl venku slovně napaden, přičemž jednou ho skupina lidí obklíčila a hrubě mu nadávala. Před jeho domem se dokonce objevil nápis, varující ostatní, aby se s ním nestýkali. 5. V lednu 2022 se proto s matkou přestěhoval do Tbilisi, kde však žil v obavách, že by mohl potkat někoho z Batumi, a jeho problémy by se opakovaly. Proto se v květnu 2022 rozhodl znovu odcestovat do České republiky. V Gruzii neměl žádné problémy se státními orgány, až na incident v roce 2018, kdy byl při policejní razii v klubu zadržen na dva dny, aniž by byl obviněn. Domnívá se, že zásah byl namířen proti homosexuálům, protože proběhl souběžně s razií v jiném podniku, kde se scházeli lidé stejné orientace. Událost však nikde nenahlásil, protože se obával odhalení své identity. V Gruzii obecně homosexuálové nemají problémy, pokud svou orientaci skrývají, avšak pokud se o ní veřejně ví, čelí silné diskriminaci. 6. V České republice nejprve pobýval legálně v rámci bezvízového styku. Po jeho uplynutí se snažil najít způsob, jak zde zůstat, ale nenašel legální řešení. Kvůli finanční tísni se dostal do problémů a v říjnu 2022 mu byl vydán výjezdní příkaz s ročním zákazem vstupu do země. Po konzultaci s právníkem se rozhodl požádat o mezinárodní ochranu. 7. Rozhodnutím ze dne 21. 2. 2023 žalovaný rozhodl tak, že se žalobci mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999, o azylu, neuděluje. 8. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, čj. 19 Az 8/2023-26, uvedené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 9. Kasační stížnost proti rozsudku městského soudu odmítl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 6. 5. 2024, čj. 7 Azs 307/2023-34, pro nepřijatelnost. 10. Žalovaný následně dne 26. 8. 2024 provedl s žalobcem doplňující pohovor, při němž žalobce znovu popsal důvody svého odchodu z Gruzie. Opustil vlast 2. 5. 2022 kvůli své homosexuální orientaci, která mu v Gruzii znemožňovala vést důstojný život. Před odjezdem žil krátce v Tbilisi, kam se přesunul z Batumi, protože doufal, že ve větším městě zůstane anonymní a nebude čelit stejné míře diskriminace. I přesto se však musel neustále skrývat a jeho matka mu radila nevycházet ven. 11. V pohovoru uvedl, že po přiznání své sexuální orientace rodičům ho otec vyhodil z domu a přestal s ním komunikovat. Matka a sestra mu projevovaly podporu, ale zejména sestra se obávala reakce otce a dlouho si od něj držela odstup. Ztratil také všechny přátele, kteří se od něj odvrátili a přerušili s ním kontakt. Stal se terčem posměšků a urážek, což vyvrcholilo výhružkami a verbálními útoky. Na vratech jejich domu se objevil hanlivý nápis, který ho veřejně označoval za homosexuála s tím, že v Gruzii nemá místo a měl by odejít. Jeden z jeho bývalých přátel, kterému důvěřoval, jeho tajemství vyzradil a následně ho společně s dalšími lidmi slovně napadl a ponižoval. Žalobce čelil výhružkám i při běžném pohybu na ulici, kde mu kolemjdoucí dávali najevo, že mezi nimi nemá co dělat. Tyto opakované incidenty vedly k jeho rozhodnutí odejít do Tbilisi, kde se snažil být nenápadný, ale stále se cítil ohrožen. 12. Během pohovoru se vrátil i k událostem z roku 2018, kdy byl v nočním klubu Bassiani v Tbilisi zadržen při policejní razii. Přestože záminkou zásahu byla kontrola přítomnosti drog, věří, že hlavním cílem byli homosexuálové. Policie ho spolu s dalšími deseti osobami převezla na stanici, kde byli po dva dny zadržováni. Během této doby policisté žalobci i ostatním zadrženým nadávali a ponižovali je kvůli jejich orientaci. Žalobce se domnívá, že razie nebyla vedena kvůli drogám, ale s cílem zastrašit LGBTQI+ komunitu. 13. Žalobce se neobrátil na policii s žádostí o pomoc kvůli vyhrožování, kterému čelil, protože nechtěl jít proti svým bývalým přátelům a zároveň nevěřil, že by mu státní orgány pomohly. S poukazem na zadržení v roce 2018 žalobce nepovažoval za smysluplné obrátit se na policii. Žalobce připomněl, že jeho otec je policista. 14. Po odchodu z Gruzie se jeho matka stále setkává s podezřelými telefonáty, kde se volající dotazují na jeho pobyt. Některé hovory přicházejí ze skrytých čísel a volající se vydávají za jeho bývalé spolužáky. Žalobce se obává, že by to mohlo souviset s jeho odchodem a jeho orientací, i když si není jistý, kdo za těmito hovory stojí. 15. Matka tyto hovory nenahlásila, protože přicházely ze skrytých čísel a volající se vydávali za jeho bývalé známé. Otec se k žalobci již nehlásí a odmítá o něm mluvit, takže mu matka situaci nechtěla sdělit. Telefonáty začaly v srpnu, což žalobce nechápe, protože je z Gruzie pryč již dva roky, ale domnívá se, že se někdo mohl mylně domnívat, že se vrátil. 16. Svoji homosexuální orientaci si uvědomil přibližně před pěti až sedmi lety, kdy zjistil, že ho přitahují muži. Ve své vlasti ji vždy tajil a měl jen krátký vztah s mužem z Tbilisi, kterého poznal v klubu Bassiani. Dalším místem setkávání LGBTQI+ komunity v Gruzii bylo Caffe Galerie, kde se cítil bezpečně. Nepoužíval seznamovací aplikace jako Grinder, komunikoval hlavně přes Facebook a Instagram. Po příchodu do České republiky udržoval jen příležitostné vztahy, protože nejistota ohledně jeho azylového řízení mu neumožňuje plánovat budoucnost. 17. V České republice se cítí bezpečně a nesetkal se zde s žádnou diskriminací kvůli své orientaci. Netají se jí, ale ani ji veřejně nezdůrazňuje. Do podniků zaměřených na LGBTQI+ komunitu nechodí, protože o nich dříve nevěděl a nyní žije v menším městě, kde taková místa nejsou. Seznámení probíhá výhradně přes aplikace jako WhatsApp, Viber nebo Telegram. S žádnými homosexuály z Gruzie v kontaktu není, komunikace se omezuje pouze na matku a sestru. 18. Českou republiku si jako místo žádosti o mezinárodní ochranu vybral na doporučení známého, který zde žije. Sledoval také informace na internetu, kde získal dojem, že Česká republika je svobodná země. Přestože v Tbilisi nepociťoval přímé ohrožení, věděl, že situace v Gruzii se nezmění a že pokud by tam zůstal, dříve nebo později by mu bylo ubližováno. Vyznává pravoslavné křesťanství, ale církevní pohled na homosexualitu vnímá negativně. Věří v Boha a je přesvědčen, že každý člověk nějakým způsobem hřeší. 19. O existenci neziskových organizací na podporu LGBTQI+ komunity v Gruzii neví a domnívá se, že tamní mentalita by takovým organizacím nedovolila fungovat. Nevidí možnost návratu do vlasti, pokud by se nezměnil celkový postoj společnosti k homosexuálům. 20. Žalovaný dále do spisu založil nově