Z rozhodnutí: 1. V této věci je spornou otázka, zda je žalobkyně osobou závislou na péči jiné fyzické osoby v I. či II. stupni závislosti.…
64 Ad 1/2026- 34 - text
9 64 Ad 1/2026
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci
žalobkyně: H. B., narozena dne
trvale bytem
zastoupené advokátkou JUDr. Anitou Pešulovou
sídlem Rumunská 1798/1, 120 00 Praha
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2025, č. j. MPSV-2024/261252-911,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. V této věci je spornou otázka, zda je žalobkyně osobou závislou na péči jiné fyzické osoby v I. či II. stupni závislosti.
2. Úřad práce ČR – Krajská pobočka pro hlavní město Praha („Úřad práce“), rozhodnutím ze dne 22. 7. 2024, č. j. 284279/2024/AAD zamítl návrh žalobkyně na změnu výše příspěvku na péči. Úřad práce vycházel z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu („Institut“) ze dne 20. 5. 2024. Posudkový lékař Institutu dospěl k závěru o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně, v důsledku kterého není schopna zvládat 4 základní životní potřeby – a) mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena a j) péče o domácnost. Žalobkyně proto byla i nadále označena za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost).
3. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
II. Shrnutí žaloby
4. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2025, č. j. 21 Ad 21/2025-24, byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích („krajský soud“) postoupena žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného.
5. Žalobkyně nesouhlasí s uznáním následně uvedených základních životních potřeb za zvládané – tělesná hygiena, stravování a výkon fyziologické potřeby. Dle svého vyjádření není schopna sama každodenně a bez pomoci jiné osoby tyto potřeby zvládnout.
6. V případě výkonu tělesné hygieny žalobkyně uvádí, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, z jakého důvodu se Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí („posudková komise“) odchýlila od svého dřívějšího rozhodnutí ze dne 18. 6. 2018, ve kterém tuto potřebu vyhodnotila od 25. 9. 2017 jako trvale nezvládanou.
7. Ve vztahu k životní potřebě stravování žalobkyně poukázala na záznam ze sociálního šetření ze dne 8. 2. 2024, ze kterého neplyne, že by byla schopna si připravit stravu ani že by zvládla její přemístění. Uvedenou potřebu zvládne pouze za pomoci svého partnera. Aktuální lékařská zpráva ze dne 13. 8. 2025 navíc dokládá těžké omezení hybnosti v oblasti ramen. Posudková komise se v této souvislosti nevyjádřila ani k omezení zapříčiněném přetržením úponů palců, v důsledku kterého neudrží nic v rukách. Z důvodu těžké artrózy v ramenních kloubech žalobkyně zvedne ruce pouze do vodorovné polohy.
8. Jde-li o výkon fiziologické potřeby, k tomu žalobkyně uvádí, že není schopna včas použít WC, používá absorpční pomůcky, s jejichž navlékáním jí musí pomoci parter. Po použití WC a těchto pomůcek není schopna bez pomoci jiné osoby provést očistu. Posudková komise přesvědčivě nezdůvodnila, z jakého důvodu označila uvedenou životní potřebu za zvládanou v situaci, kdy zmíněné dílčí aktivity žalobkyně samostatně není schopna provést.
9. Dále namítá, že se žalovaný nijak nevyjádřil k tomu, co považuje za přijatelný standard pro zvládání základní životní potřeby. V té souvislosti žalobkyně zmínila zhoršující se potíže s inkontinencí moči a stolice, které v rámci své věkové kategorie nepovažuje za přijatelný standard. S popsaným lékaři objektivizovaným zhoršením zdravotních obtíží se posudková komise nijak nevypořádala.
10. Závěrem žalobkyně uvádí, že v řízení nebyly řádně objasněny všechny rozhodné skutečnosti, posouzení závislosti neproběhlo v souladu se zákonem a výsledný posudek nemá náležitosti stěžejního důkazu. Žádá proto soud, aby napadené rozhodnutí zrušil.
III. Shrnutí vyjádření žalovaného
11. Žalovaný v návaznosti na závěry posudkové komise navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
IV. Podstatný obsah spisu
12. Rozhodnutí Úřadu práce ze dne 22. 7. 2024, kterým byla zamítanuta žalobkynina žádost o navýšení příspěvku na péči, resp. stupně závislosti na pomoci jiné osoby, vychází z posudku o posouzení stupně závislosti ze dne 20. 5. 2024. Posudkový lékař Institutu dospěl k závěru o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně, následkem kterého není schopna zvládat 4 základní životní potřeby – a) mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena a j) péče o domácnost. Žalobkyně proto byla označena za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni (lehká závislost).
13. Proti výše popsaným závěrům lékařského posudku, převzatým do rozhodnutí Úřadu práce, žalobkyně podala dne 30. 8. 2024 odvolání. Tímto se vymezila proti výčtu zvládaných životních potřeb, které dle jejího názoru neodpovídají jejímu zdravotnímu stavu. Konkrétně zmiňuje, že kromě posudkem uznaných nezvládaných potřeb dále nezvládá základní životní potřebu stravování, výkon fyziologické potřeby a osobní aktivity.
14. V řízení o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí nechal žalovaný vyhotovit posudek o stupni závislosti na pomoci jiné fyzické osoby. Ten byl posudkovou komisí vyhotoven dne
9. 4. 2025. Posudková komise, jejíž členkou byla odborná lékařka z oboru neurologie, jednala v nepřítomnosti žalobkyně. Vycházela z dostupné lékařské dokumentace, včetně aktuálních zpráv předložených žalobkyní a dále z výstupů ze sociálního šetření ze dne 8. 2. 2024. Posudková komise označila jako nezvládané základní životní potřeby – a) mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena a j) péče o domácnost. Oproti prvoinstančnímu posouzení komise nově jako zvádanou označila základní životní potřebu tělesná hygiena. K té uvedla, že z objektivních vyšetření neplyne potřeba dopomoci v této oblasti. Žalobkyně je schopna provádět celkovou tělesnou hygienu ve vhodném hygienickém zařízení, tj. bezbariérovém sprchovém koutu a vsedě na sedačce nebo koupací židli. Pro usnadnění může používat protiskluzovou podložku, madla a mycí houbu s rukojetí.
15. Posudková komise rovněž nezjistila zdravotní důvod pro nezvládání stravování. V té souvislosti uvedla, že žalobkyně má zachovanou dostatatečnou funkci horních končetin, včetně úchopu rukou, dobré zrakové i duševní funkce. Stravu je schopna si přemístit na místo konzumace buď posunutím nebo jeho převezením v chodítku. Většinu činností v oblasti stravování je schopna vykonávat vsedě.
16. K výkonu fyziologické potřeby posudková komise uvedla, že žalobkyniny funkční schopnosti jí umožňují veškeré související úkony provádět samostatně. Zvládání výměny inkontinenční pomůcky a očistu po výkonu této potřeby žalobkyně sama uvedla v rámci sociálního šetření. Inkontinence moči neschopnost zvládat výkon této potřeby nezakládá.
17. V návaznosti na vyjádření žalobkyně k uvedenému posudku nechal žalovaný vyhotovit jeho doplnění ze dne 15. 7. 2025. Z něj vyplývá, že posudková komise setrvala na svých předchozích závěrech. Podrobně popsala zdravotní stav žalobkyně a vysvětlila, že její obtíže pramení zejména z degenerativního postižení páteře a omezení chůze, nikoli z funkční poruchy horních končetin či smyslových nebo duševních funkcí. Zdravotní dokumentace žalobkyně tedy neobjektivizuje zdravotní důvod, pro který by žalobkyně nebyla schopna zvládat základní životní potřebu stravování, tělesnou hygienu a fyziologickou potřebu. Zdůraznila, že uvedené potřeby lze označit za zvládané, pokud žalobkyně je schopna je v přijatelném standardu (i vsedě) zvládnout, a to i za pomocí facilitátorů.
18. Žalobou napadené rozhodnutí žalovaného z výše popsaných posudků posudkové komise vychází. K odvolacím námitkám žalovaný uvedl, že přítomnost inkontinence sama o sobě neznamená nezvládnutí výkonu fyziologické potřeby – nezvládnutí by přicházelo v úvahu pouze tehdy, pokud by osoba nebyla schopna hygienické pomůcky používat nebo se očistit, což podle sociálního šetření žalobkyně zvládá.
19. Pokud jde o námitku týkající se tělesné hygieny, odvolací orgán uvedl, že komise změnila dřívější závěr na základě aktuálního zdravotního stavu, nového sociálního šetření a doplněných lékařských zpráv. Konstatoval, že současné podklady neprokazují těžkou poruchu funkčních schopností, která by vedla k nezvládání hygieny. Žalobkyně je schopna hygienu provést vsedě a s pomocí dostupných pomůcek.
20. K namítaným rozporům mezi posudky žalovaný uvedl, že rozdílné závěry odrážejí rozdílné podklady v době jejich vypracování. Doplňující posudek z července 2025 reagoval na nové sociální šetření i námitky žalobkyně a nově uznal nezvládání péče o zdraví, avšak nezměnil celkový stupeň závislosti. Posudek označil za úplný, individualizovaný a dostatečně odůvodněný.
21. Žalovaný uzavřel, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro vyšší stupeň závislosti, protože z aktuálních podkladů vyplývá zvládání většiny základních životních potř