I.ÚS 1/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1/25 ze dne 28. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky B. H., právně zastoupené JUDr. Lucií Strakovou, advokátkou, sídlem Babická 2379/1a, Praha 4, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. října 2024 č. j. 101 Co 199/2024-377, a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. května 2024 č. j. 30 P 397/2021-227, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ jako účastníků řízení a nezletilých D. H. a V. H., zastoupených opatrovníkem městem Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatelky 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích práv chráněných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. V posuzované věci rozhodovaly obecné soudy o svěření nezletilých vedlejších účastníků (dětí stěžovatelky) do péče, o určení výživného a úpravě styku. Vzhledem ke znění ústavní stížnosti (shrnuta níže) je pro posuzovanou věc relevantní především to, jak obecné soudy rozhodly o styku nezletilých s otcem. Okresní soud Praha-východ (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem určil, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým D. a nezletilou V. každý první víkend v měsíci od pátku od 13:00 hodin do pondělí do 8:00 hodin [výrok IV. a)]; o letních prázdninách 10 po sobě jdoucích dnů v měsíci červenci a 10 po sobě jsoucích dnů v měsíci srpnu [výrok IV. b)]; o vánočních prázdninách 5 dnů vyjma 24. 12. [výrok IV. c)]. Dále okresní soud určil, že otec je oprávněn se stýkat s nezletilým D. každý druhý víkend v měsíci od pátku od 13:00 hodin do pondělí do 8:00 hodin (výrok V.) a s nezletilou V. každý třetí víkend v měsíci od pátku od 13:00 hodin do pondělí do 8:00 hodin (výrok VI.). V odůvodnění okresní soud odkázal na skutečnost, že v situaci, kdy je dítě svěřeno do péče jednoho rodiče (děti jsou svěřeny do péče stěžovatelky), má druhý rodič právo na styk s nezletilým dítětem vyplývající jak ze samotné existence jeho rodičovství, tak z institutu rodičovské odpovědnosti. Nic by nebránilo úpravě rozšířeného styku nezletilých s otcem, neboť vyšší podíl otce na péči o nezletilé je jistě v jejich zájmu. Otec však o rozšíření styku zájem nemá. Zákonná úprava styku dítěte s nerezidentním rodičem je založena na dobrovolnosti, tedy nerezidentního rodiče nelze ke styku s dítětem donutit. Proto okresní soud ponechal na otci, aby projevil opravdový zájem o nezletilé a v dostatečném rozsahu se jim věnoval a jeho styk s dětmi upravil pouze tak, jak je výše uvedeno. 3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil některé výroky rozsudku okresního soudu, nicméně pokud jde o úpravu styku nezletilých s otcem, rozsudek okresního soudu ve výrocích IV. a), V. a VI., potvrdil. Krajský soud nesdílel názor stěžovatelky, že je možné otce přimět k širšímu rozsahu péče o nezletilé (myšlen byl širší rozsah styku s nezletilými - pozn. Ústavního soudu) soudním rozhodnutím. Pokud nepečující rodič nemá zájem o četnější kontakt se svým dítětem, nejsou splněny podmínky stanovené v § 887 občanského zákoníku, dle kterého udržovat osobní styk s dítětem je výkonem práva rodiče, nikoliv výkonem jeho povinnosti, kterou lze vymáhat soudním rozhodnutím. Nelze donutit druhého rodiče k péči o dítě, pokud o ni nemá zájem. V takovém okamžiku by se nezletilé dítě mohlo ocitnout bez řádné péče a jeho život by mohl být ohrožen. 4. V ústavní stížnosti stěžovatelka upozorňuje na skutečnost, že péče obou rodičů je nejenom základním právem dítěte, ale také jeho životní potřebou. Je přesvědčena o tom, že obecné soudy měly přihlédnout k tomu, že je v zájmu nezletilých, aby byla zajištěna péče o ně v situaci, kdy je matka zcela vyčerpaná náročnou péčí a otec odmítá pomoci. Je spravedlivé, aby se otec jako druhý rodič se stejnou rodičovskou zodpovědností jako matka do péče zapojoval. Nerespektování těchto skutečností a nenařízení vyššího podílu otce na péči (styku) z pohledu stěžovatelky představuje porušení jejích základních práv. Kromě toho stěžovatelka namítá, že není v zájmu nezletilých, aby byli v době styku s otcem oddělováni od sebe; tj. aby jedno z dětí zůstávalo u stěžovatelky. II. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Dříve než lze přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání splněny podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. 6. Dále se Ústavní soud zabýval přípustností stížnosti. Podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Ústavní stížnost je založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. To znamená, že ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany. 7. Z napadených rozsudků Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se návrhem u okresního soudu domáhala mimo jiné i změny péče o nezletilé. Tento návrh ovšem vzala v celém rozsahu zpět a okresní soud proto řízení o něm zastavil (výrok I. napadeného rozsudku okresního soudu). Stěžovatelka následně odvoláním napadla rozsudek okresního soudu v celém rozsahu kromě části výroku IV. b) a c). V této části proto výrok IV. rozsudku okresního soudu nabyl samostatně právní moci. Odvolání proti výroku I. rozsudku okresního soudu pak vzala stěžovatelka v průběhu odvolacího řízení zpět. 8. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že pokud jde o výrok I. napadeného rozsudku krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o odvolání proti výroku I. rozsudku okresního soudu pro zpětvzetí odvolání stěžovatelkou, nevyčerpala stěžovatelka všechny zákonné procesní prostředky obrany, které měla k dispozici. Totéž platí o částech výroku IV. b) a c) rozsudku okresního soudu, které stěžovatelka nenapadla odvoláním. Ústavní stížnost je proto v části, kterou je napadán výrok I. rozsudku krajského soudu a výrok IV. b) a c) rozsudku okresního soudu nepřípustná. Ve zbytku (tedy ve vztahu k výrokům II. - V. rozsudku krajského soudu) je ústavní stížnost přípustná. 9. Dále Ústavní soud konstatuje, že usnesením ze dne 4. 2. 2026 č. j. I. ÚS 1/25-53 ustanovil opatrovníkem nezletilých město Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, neboť ústavní stížností byla napadena rozhodnutí, která se dotýkají zájmů nezletilých, kteří mají v řízení postavení vedlejších účastníků. III. Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení a replika stěžovatelky 10. Okresní soud se ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, zejména na bod 67. Dále uvedl, že při rozhodování vycházel z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze, a že zákonná úprava styku s nerezidentním rodičem je založena na dobrovolnosti. Nerezidentního rodiče nelze ke styku s dítětem donutit. 11. Krajský soud ve vyjádření sdělil, že posuzoval otázku styku otce s nezletilými v kontextu celkové situace obou rodičů a především nejlepšího zájmu nezletilých dětí, jak to vyžaduje čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 32 odst. 4 Listiny. Rozhodnutí o úpravě styku nebylo rezignací na soudní ochranu práv dětí, ale bylo výrazem snahy o minimalizaci zásahů do emocionální rovnováhy nezletilých a o stabilitu jejich výchovného prostředí. Krajský soud vycházel z premisy, že udržovat styk s dítětem je výkonem práva rodiče. Pokud o ni nemá zájem, nelze ho k širšímu rozsahu styku donutit, protože by se dítě mohlo ocitnout bez řádné péče a jeho život by mohl být ohrožen. Pokud otec z důvodů spočívajících v jeho pracovním vytížení a zejména v jeho zdravotním stavu není širšího rozsahu péče o nezletilé schopen, a nemá proto o něj zájem, bylo by jen projevem formalismu povinnost k širšímu styku mu ukládat. Právě s ohledem na nejlepší zájem nezletilých zvolil krajský soud shodně s okresním soudem stěžovatelkou napadené řešení úpravy styku. 12. Otec byl jako vedlejší účastník vyzván k tomu, aby se vyjádřil k ústavní stížnosti. Neučinil tak, a proto má Ústavní soud za to, že se svého postavení vedlejšího účastníka vzd