I.ÚS 1110/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1110/16 ze dne 7. 8. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 28, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2016 č. j. 25 Cdo 4187/2015-367, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. března 2015 č. j. 25 Co 1/2015-305 a proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 25. srpna 2014 č. j. 12 C 284/2013-215, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze, Okresního soudu v Měníku a společnosti ČEZ Distribuce, a.s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatel s odkazem na údajné porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatel sice ve svém návrhu výslovně napadá pouze usnesení Nejvyššího soudu, z obsahu celé ústavní stížnosti ale vyplývá, že protestuje rovněž proti předchozím rozsudkům obecných soudů, které zjevně také požaduje zrušit. Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 25. 8. 2014 č. j. 12 C 284/2013-215 uložil stěžovateli výrokem I. povinnost zaplatit společnosti ČEZ Distribuce, a. s. 479 364 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Výrokem II. žalobu v části, týkající se částky 43 594 Kč zamítl a výrokem III. stěžovateli uložil povinnost zaplatit společnosti ČEZ Distribuce, a. s. k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 107 734 Kč. Soud dospěl k závěru, že společnost ČEZ Distribuce, a. s. dodávala stěžovateli elektrickou energii a ke dni 30. 1. 2012 byl pak u stěžovatele zjištěn neoprávněný odběr elektřiny. Společnosti ČEZ Distribuce, a. s. byla na základě provedeného dokazování přiznána požadovaná škoda dle vyhlášky č. 82/2011 Sb. Vznik neoprávněného odběru byl určen k datu 17. 5. 2010, kdy byla provedena předposlední kontrola měřícího zařízení u stěžovatele. Pokud jde o náklady zjištění černého odběru ve výši 43 594 Kč s příslušenstvím, soud prvního stupně uzavřel, že v tomto rozsahu společnost ČEZ Distribuce, a. s. neunesla důkazní břemeno. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto v poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. 2. O odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 3. 2015 č.j. 25 Co 1/2015-305, že rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. mění tak, že se žaloba zamítá, pokud se společnost ČEZ Distribuce, a. s. domáhala zaplacení částky 234 672 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně z této částky od 31. 8. 2012 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky 244 692 Kč od 31. 8. 2012 do 14. 9. 2012. Jinak se rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku potvrzuje. Nejvyšší soud poté usnesením ze dne 26. 1. 2016 č. j. 25 Cdo 4187/2015-367 odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné. 3. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl, že orgány činné v trestním řízení prováděly vůči němu úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu krádeže, kterého se měl dopustit tím, že skrze neměřenou odbočku elektrického vedení neoprávněně odebíral elektřinu a společnosti ČEZ Distribuce, a. s. tím způsobil škodu. Na pozemku ve vlastnictví stěžovatele proto byla jako neodkladný a neopakovatelný úkon provedena prohlídka jiných prostor a pozemků. Proti příkazu k provedení prohlídky podal stěžovatel ústavní stížnost, o které Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 4183/12, jenž příkaz k provedení prohlídky jiných prostor zrušil pro porušení základního práva stěžovatele zakotveného v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel zdůraznil, že policie jako jediná fyzicky odhalila místo, kde se nacházela jakási T-odbočka, a kde tedy teoreticky mohlo být neměřené kabelové vedení, avšak žádné kabelové vedení nalezeno nebylo. Z tohoto závěru se podle stěžovatele jednoznačně podává, že ani po fyzickém odhalení kabelového vedení nebylo prokázáno, že u domu stěžovatele existuje či existovala neměřená odbočka, kterou by docházelo k neoprávněnému odběru elektřiny. Celý případ je podle stěžovatele založen na anonymním a smyšleném udání třetí osoby, dle které se dopustil neoprávněného odběru elektřiny. Na tomto základě se rozběhl proces proti stěžovateli, kdy nejprve bylo proti němu vedeno trestní řízení a následně civilní řízení, ve kterém je prý hodnocen jako někdo, kdo se dopustil neoprávněného odběru elektřiny, a jakákoli argumentace obecné soudy ani Nejvyšší soud nezajímá. 4. Námitky stěžovatele v dovolacím řízení směřovaly především k tomu, že Krajský soud v Praze i Okresní soud v Mělníku se vůbec nezabývaly otázkou příčinné souvislosti, dále že Krajský soud v Praze přejal skutkové závěry Okresního soudu v Mělníku a vůbec nerozpoznal tu skutečnost, že se Okresní soud v Mělníku nezabýval otázkou příčinné souvislosti, a dále, že závěr o existenci příčinné souvislosti (pokud bylo dovozeno, že stěžovatel je odpovědný za vzniklou škodu) nemá oporu v provedeném dokazování. Nejvyšší soud přitom ve své judikatuře považuje za pochybení, když se sice obecné soudy otázkou příčinné souvislosti zabývaly, avšak nedostatečně. Pokud se však obecné soudy otázkou příčinné souvislosti vůbec nezabývaly, tak per argumentum a minore ad maius by závěry Nejvyššího soudu měly platit o to kategoričtěji. Nejvyšší soud dovozuje, že příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž že musí být prokázána a najisto postavena, avšak v případě stěžovatele se svojí konstantní judikaturou neřídil. Společnost ČEZ Distribuce, a. s. v žalobě tvrdila, že stěžovatel na svém pozemku zřídil neměřenou odbočku. Touto protékal elektrický proud, který měl stěžovatel užívat, aniž by docházelo k jeho měření. S tímto tvrzením se obecné soudy ztotožnily, aniž se řádně zabývaly otázkou příčinné souvislosti, ačkoli příčinná souvislost je jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu. 5. Ústavní soud si k posouzení celé věci vyžádal vyjádření účastníků řízení, vedlejšího účastníka řízení a zaslání příslušného spisového materiálu. 6. Ve vyjádření Nejvyššího soudu je uvedeno, že podstatou námitek ve stížnosti i v dovolání je zpochybňování zjištěného skutkového stavu s argumentací, že soudy se jeho případem zabývaly nedostatečně a jeho protiprávní jednání nebylo prokázáno. Odběr byl prováděn odbočkou zřízenou pod pozemkem. Stěžovatel přehlíží, že náhrada je požadována za neoprávněný odběr elektrické energie, nikoliv za samotné zřízení odbočky na vlastním pozemku. Požadovaná náhrada byla po provedeném řízení před soudy přitom snížena na minimum. Soud proto navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta. 7. Okresní soud v Mělníku ve svém vyjádření uvedl, že soudy se zabývaly podrobně právní argumentací žalobce, kdy na základě skutkového zjištění uzavřely vzájemný poměr příčiny i následku jednání žalovaného a vzniklé škody na straně žalobce, avšak ve věci nedospěly k závěrům, které by odůvodnily zamítnutí žalobního návrhu žalovaného. V této souvislosti je třeba odkázat na odůvodnění zmiňovaných rozhodnutí ve věci, a to rozsudku Okresního soud v Mělníku a Krajského soudu v Praze ze dne 18.3.2015 a usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo dovolání odmítnuto. Soud navrhl, aby byla ústavní stížnost zamítnuta. 8. Podle vyjádření vedlejší účastnice řízení, společnosti ČEZ Distribuce, a. s. staví stěžovatel svoji argumentaci na tom, že ani jeden ze soudů se nezabýval otázkou příčinné souvislosti a že závěr o její existenci nemá oporu v provedeném dokazovaní. Předně je třeba konstatovat, že pokud jde o odpovědnost za neoprávněný odběr elektrické energie, jedná se o odpovědnost objektivní (jak plyne z konstantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu). Objektivní odpovědnost se vůči objektivně odpovědné osobě uplatní bez ohledu na její zavinění. V daném připadě byl stěžovatel zákazníkem ve smyslu § 28 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, dle kterého je zákazník povinen udržovat svá odběrná elektrická zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám. V průběhu řízení bylo zcela jednoznačně prokázáno, že stěžovatel tuto svou povinnost porušil. Stejně tak je stěžovatel vlastníkem ve smyslu § 28 odst. 5 energetického zákona a jako takový má dle § 28 odst. 5 písm. b) povinnost udržovat společnou domovní instalaci sloužící pro tuto dodávku ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám. Stejně tak bylo v řízení před obecnými soudy prokázáno, že došlo ke vzniku škody. 9. Krajský soud v Praze se ve stanovené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřil. 10. Vyjádření Nejvyššího soudu, Okresního soudu v Mělníku a společnosti ČEZ Distribuce, a. s. byla zaslána právnímu zástupci stěžovatele na vědomí, s možností repliky. St