I.ÚS 125/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 125/10 ze dne 1. 9. 2010 N 180/58 SbNU 579 Postup Pozemkového fondu České republiky při převádění náhradních pozemků na oprávněné osoby   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů - ze dne 1. září 2010 sp. zn. I. ÚS 125/10 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Z. H. a Ing. J. H. proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2009 sp. zn. 28 Cdo 2385/2008 a proti výrokům II a III rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. listopadu 2007 sp. zn. 17 Co 142/2007, jimiž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů na převod náhradních pozemků, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení a Pozemkového fondu České republiky jako vedlejšího účastníka řízení. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2009 sp. zn. 28 Cdo 2385/2008 a výroky II a III rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. listopadu 2007 sp. zn. 17 Co 142/2007 se zrušují. Odůvodnění I. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2009 sp. zn. 28 Cdo 2385/2008 a výroků II a III rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. listopadu 2007 sp. zn. 17 Co 142/2007. Ve výroku II citovaného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové byl změněn rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 14. prosince 2006 sp. zn. 3 C 69/2004 tak, že se zamítá žaloba stěžovatelů, kterou se domáhali, aby žalovanému Pozemkovému fondu České republiky (dále jen "Pozemkový fond") bylo uloženo uzavřít s nimi smlouvu o převodu konkrétně označených nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Havlíčkův Brod. Ve výroku III bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení před okresním a krajským soudem. Nejvyšší soud poté rozsudkem ze dne 29. října 2009 sp. zn. 28 Cdo 2385/2008 dovolání stěžovatelů zamítl. II. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že stížnost směřuje proti výroku i odůvodnění označeného rozsudku Nejvyššího soudu v plném rozsahu i proti výrokům II a III rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, neboť tento rozsudek vychází ze stejného skutkového základu a z obdobné právní argumentace jako rozsudek Nejvyššího soudu. Stěžovatelé konstatovali, že oba jsou oprávněnými osobami a mají právní nárok na převod náhradních pozemků podle příslušných ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále též "zákon o půdě"). V tomto smyslu jsou nositeli hmotného zájmu, který je ústavně chráněn. Ochrana tohoto hmotného zájmu je dána zejména čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a tento hmotný zájem je chráněn i českým ústavním pořádkem. Stěžovatelé se pokoušeli dosáhnout uspokojení svého restitučního nároku a tím i uspokojení svého legitimního hmotného zájmu úředním postupem, disciplinovaně respektovali požadavky Pozemkového fondu a vstupovali do výběrových řízení. Konkrétně se účastnili výběrových řízení a žádali o převod náhradních pozemků dne 1. září 1993, 9. února 1994, 6. února 1995, 13. března 1996, 30. srpna 1996, 6. září 2000, 29. prosince 2000, 4. července 2001, 19. dubna 2003, 10. prosince 2003 a 16. června 2005. Dále se ucházeli o převod náhradních pozemků ve výběrovém řízení i v roce 2009, leč jejich restituční nároky uspokojeny nebyly. Hlavním důvodem neuspokojení restitučních nároků je podle stěžovatelů skutečnost, že Pozemkový fond postupuje svévolně a do výběrových řízení nezařazuje dostatek vhodných pozemků tak, aby mohlo dojít k jejich snadnému a rychlému uspokojení. Oba stěžovatelé - teprve po marných pokusech uspět ve výběrovém řízení - použili jako subsidiární prostředek žalobu na převod konkrétních pozemků do svého vlastnictví k uspokojení svých restitučních nároků. I při vedení soudního sporu si (prý) stěžovatelé počínali konformně se zákonem a snažili se nabídnout žalovanému Pozemkovému fondu více pozemků k uspokojení svých nároků tak, aby bylo možné alternativní řešení, tj. aby Pozemkový fond mohl z více vhodných pozemků vybrat pouze některé k uspokojení restitučních nároků stěžovatelů. Za výše popsané skutkové situace rozhodl Okresní soud v Havlíčkově Brodě tak, že žalobě stěžovatelů vyhověl a nahradil projev vůle žalovaného Pozemkového fondu dohodou o převodu konkrétních pozemků. Tento rozsudek však byl k odvolání žalovaného Pozemkového fondu odvolacím soudem zrušen; stalo se tak vzhledem k novele zákona o půdě provedené zákonem č. 131/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (§ 11a zákona o půdě). Rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v době, kdy nebylo dostatek zkušeností s aplikací tohoto nového zákonného ustanovení; podle stěžovatelů se však v praxi nic nezměnilo a jejich restituční nárok nebyl uspokojen dodnes. Za tohoto stavu podali stěžovatelé dovolání k Nejvyššímu soudu. Toto dovolání však Nejvyšší soud zamítl s odůvodněním, že oprávněné osoby nemají právo na převod konkrétního pozemku jimi určeného, pokud se nejedná o pozemek, který již byl nabídnut ve veřejné nabídce, avšak nikdo si jej nevybral. Stěžovatelé s tímto názorem Nejvyššího soudu nesouhlasili. Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 495/02 ze dne 4. března 2004 (N 33/32 SbNU 303) konstatoval, že Pozemkový fond neplní úkoly státu, které mu byly svěřeny zákonem, tj. neuspokojuje dostatečně rychle a v dostatečné kvalitě restituční nároky oprávněných osob. Tento stav platí dodnes. Názor Nejvyššího soudu, že restituční nárok na převod náhradního pozemku lze žalobou uplatnit pouze ohledně pozemků, které zbyly z veřejné nabídky a o které nikdo neprojevil zájem, nemůže podle stěžovatelů obstát, neboť je zcela v rozporu s reálnou situací a poskytuje vlastně ochranu protiprávnímu postupu Pozemkového fondu. Stěžovatelé tvrdí, že praxe Pozemkového fondu při uspokojování restitučních nároků na převod náhradních pozemků restituentů je "katastrofální" a v podstatě znamená odepření přístupu restituentům k uspokojení jejich nároků. Skutečnost, že žalobě stěžovatelů nebylo vyhověno, považují stěžovatelé nejenom za porušení jejich hmotného zájmu (substantive interest), ale i za porušení principů právního státu, práva na spravedlivý proces a za diskriminaci oproti pozemkovým spekulantům. Prohlašují, že rozsudky obou soudů jsou v rozporu i s konstantní judikaturou Ústavního soudu, kterou konkrétně citují. III. Ve vyjádření Nejvyššího soudu k ústavní stížnosti je uvedeno, že z porovnání obsahu ústavní stížnosti a dovolání, které podali stěžovatelé proti rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, se nabízí závěr, že stěžovatelé v podstatě jen reprodukují argumentaci uplatněnou již v řízení před obecnými soudy. Ústavní soud však opakovaně judikoval, že vzhledem k okolnosti, že není součástí soustavy obecného soudnictví, neatrahuje na sebe pravomoc k přezkumu správního rozhodnutí obecných soudů, ledaže by došlo k zřejmému zásahu do ústavněprávně chráněných práv, případně práv chráněných Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z obsahu ústavní stížnosti se však podle Nejvyššího soudu nepodává zřetelný přesvědčivý závěr, v čem mělo dojít ke zkrácení uvedených práv stěžovatele, a uvedené okolnosti relativizují přípustnost ústavní stížnosti. Ve věci samé odkázal Nejvyšší soud na odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku a požádal, aby bylo považováno za součást tohoto vyjádření. Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření rovněž uvedl, že ústavní stížnost neobsahuje jiné námitky než ty, kterými se v rámci odvolacího řízení již zabýval, a odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku. Pozemkový fond jako vedlejší účastník řízení uvedl, že v průběhu celého řízení před soudy hájil zásadu, aby žalobci při převodu náhradních pozemků postupovali stejně jako ostatní oprávněné osoby, tj. procesem veřejných nabídek pozemků, které zaručují všem oprávněným osobám stejný přístup. Zákonem č. 131/2006 Sb. byl s účinností od 14. dubna 2006 novelizován zákon č. 229/1991 Sb., a to vložením ustanovení § 11a, které závazně stanoví postup Pozemkového fondu při převodu zemědělských pozemků oprávněným osobám pouze na základě veřejných nabídek pozemků a zároveň stanoví, které pozemky lze jako náhradní smlouvou o bezúplatném převodu převést. Stávající úprava převodu pozemků prý již ve svých důsledcích vylučuje možnost svévole žalovaného při naplňování účelu zákona o pů