I.ÚS 1400/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1400/10 ze dne 31. 10. 2012   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného JUDr. Koljou Kubíčkem, advokátem se sídlem Urbánkova 3360, 143 00 Praha 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2010, č. j. 5 Afs 37/2009-74, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008, č. j. 10 Ca 71/2007-42, proti rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 9. 1. 2007, č. j. 16/117465/2006/1470, a proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 8. 11. 2006, č. j. MHMP-99498/2006/DOP-T/Ho, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravy (dále jen "MHMP") rozhodnutím ze dne 8. 11. 2006, č. j. MHMP-99498/2006/DOP-T/Ho, stěžovateli uložil pokutu ve výši 100.000 Kč, neboť jako provozovatel taxislužby porušil cenové předpisy podle § 15 odst. 1 písm. f) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o cenách"), tím, že dne 20. 3. 2006 bylo při kontrole vozidla taxislužby s SPZ: xxx, evid. č. xy (dále "vozidlo", "vozidlo taxislužby") zjištěno, že vozidlo bylo označeno v rozporu s § 13 odst. 2 zákona o cenách a v návaznosti na § 5 odst. 2 a odst. 3 vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška"). Stěžovatel umístil na dveřích vozidla taxislužby ceník ve formě: nástupní sazba - 99 Kč, cena za 1 km - 97,50 Kč, čekání za 1 min. - 6,50 Kč. Tímto jednáním byla naplněna skutková podstata správního deliktu uvedeného v § 17 odst. 1 písm. b) zákona o cenách. Ministerstvo financí ČR rozhodnutím ze dne 9. 1. 2007, č. j. 16/117465/2006/1470, odvoláním napadené rozhodnutí MHMP změnilo tak, že uloženou pokutu ve výši 100.000 Kč změnilo na pokutu ve výši 50.000 Kč. Odvolací orgán zjistil, že dne 20. 3. 2006 tři pracovníci MHMP provedli kontrolní jízdu na trase Staroměstské nám. - hotel Belvedere, ul. Milady Horákové, Praha 7. Cílem jízdy bylo zjištění, zda řidiči taxislužby dodržují cenové předpisy. Stěžovatel za provedenou jízdu nepožadoval žádnou úhradu. Z příslušného protokolu ze dne 22. 3. 206, č. 20/03/06-1/Dr (včetně fotodokumentace), plyne, že vozidlo stěžovatele mělo na dveřích (i uvnitř) vyznačenu informaci o ceně hodnotami: nástupní sazba 99 Kč, cena za 1 km 97,50 Kč a čekání za 1 min. 6,50 Kč, čímž stěžovatel porušil ustanovení § 15 odst. 1 písm. f) zákona o cenách. Uvedený protokol stěžovatel na místě nepřevzal, a proto mu byl zaslán. Dne 10. 4. 2006 zaslal stěžovatel MHMP svoje vyjádření, na které reagoval MHMP dodatkem k protokolu č. 1 ze dne 26. 4. 2006; na stěžovatelovo vyjádření k dodatku ze dne 23. 5. 2006 již MHMP nereagoval, neboť neobsahovalo žádné nové skutečnosti. Oznámením ze dne 11. 8. 2006 MHMP se stěžovatelem zahájil správní řízení. Dne 8. 11. 2006 MHMP vydal citované rozhodnutí, kterým stěžovateli uložil za porušení §15 odst. 1 písm. f) zákona o cenách pokutu ve výši 100 000 Kč. Ministerstvo financí ČR pokutu uloženou MHMP snížilo na 50.000 Kč, neboť přihlédlo k tomu, že při této konkrétně zjištěné kontrolní jízdě nebylo prokázáno poškození zákazníka na ceně a pokuta byla uložena na základě porušení § 13 odst. 2 zákona o cenách, a to za vědomě chybné označení zboží cenami (míra zavinění byla tedy relativně vysoká); v této souvislosti došlo také k poškozování dobrého jména hlavního města Prahy. K jednotlivým námitkám stěžovatele ministerstvo uvedlo, že stěžovatel nebyl znevýhodněn nedodržením lhůty pro vydání rozhodnutí a nemělo to ani vliv na věcné posouzení případu ani na výši pokuty; stěžovatel při kontrolované jízdě vědomě poskytoval službu výhradně na území s regulovanou maximální cenou, která platí pro všechny provozovatele a cena požadovaná za poskytnutou službu nemůže být vyšší. Odvolací orgán považoval porušení cenových předpisů podle § 15 odst. 1 písm. f) zákona o cenách za prokázané a postup MHMP za správný. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 11. 2008, č. j. 10 Ca 71/2007-42, správní žalobu stěžovatele (proti citovanému rozhodnutí Ministerstva financí ČR) zamítl (výroková část I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výroková část II.). Správní soud vycházel v prvé řadě z právní úpravy uvedené v ustanovení § 14 o dst. 1, § 15 odst. 1, § 16 odst 1 a § 17 zákona o cenách. Následné - ke stěžovatelově argumentaci o nedostatečné určitosti rozhodnutí obou správních orgánů - uvedl, že z obou výroků a z jejich odůvodnění je dostatečně zřejmé konkrétní porušení právního předpisu, i skutek, jehož se rozhodnutí týká. Správní soud poznamenal, že MHMP zachoval pořádkovou lhůtu k vypracování dodatku k obsahu předmětného protokolu ze dne 22. 3. 2006, č. 20/03/06-1/Dr; důvodem zrušení prvostupňového rozhodnutí MHMP není ani nedodržení třicetidenní lhůty k vydání rozhodnutí, neboť se jedná o lhůtu pořádkovou, která má vést k zajištění především rychlosti a hospodárnosti řízení, avšak ani obecně ani v tomto konkrétním případě není bez dalšího důvodem vyslovení nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Z hlediska dodržování cenových předpisů nelze považovat za důvodnou ani námitku stěžovatele, že průkaz o způsobilosti k provozování taxislužby byl vydán dopravním orgánem mimopražským. Městský soud za nedůvodnou a účelovou označil také stěžovatelovu námitku, podle níž vlastně službu neposkytoval. V této souvislosti zdůraznil, že stěžovatel uskutečnění kontrolní jízdy nepopíral; závěr, že poskytoval taxi službu, jednoznačně vyplývá z protokolu ze dne 20. 3. 2006, z jeho dodatku a z pořízených fotografií. Z obsahu protokolu je zcela zřejmé, že do vozidla stěžovatele na území Prahy nastoupily osoby, které požádaly o přepravu na konkrétní místo, a stěžovatel tuto přepravu uskutečnil; z fotografií dále vyplývá, že vozidlo stěžovatele bylo v době uskutečnění přepravy označeno podle § 14 vyhlášky č. 478/2000 Sb. Správní soud poukázal na to, že správní orgán právem spatřoval porušení zákona v tom, že stěžovatel jako provozovatel taxislužby porušil cenové předpisy podle § 15 odst. 1 písm. f) zákona o cenách tím, že vozidlo bylo označeno v rozporu s § 13 odst. 2 zákona o cenách a v návaznosti s tím v rozporu s § 5 odst. 2 a odst. 3 vyhlášky č. 580/1990 Sb.; stěžovatel tak nesplnil své evidenční nebo informační povinnosti nebo povinnosti v označování zboží cenami podle § 11 až § 13 zákona o cenách. Městský soud mu proto nemohl přisvědčit, že k dodržení § 13 odst. 2 zákona o cenách postačuje v podstatě jakkoliv (byť i uvedením jiných než správných maximálních cen) informovat zákazníka o ceně služby, a tím splnit informační povinnost. Městský soud za účelovou považoval i argumentaci stěžovatele, že kontrolory přepravil zdarma a že v daném případě taxi služby nenabízel a neuskutečnil; z obsahu protokolu je totiž zřejmé, že osoby do vozidla nastoupily, požádaly o přepravu na konkrétní místo a stěžovatel tuto přepravu uskutečnil). Správní soud konečně poukázal na řádné zdůvodnění uložené náhrady nákladů řízení, neboť v souzené věci správní orgán ani jinou možnost neměl (srov. § 79 odst. 5 správního řádu). Obdobně - v případě samotné výše pokuty - dovodil, že podmínkou možnosti soudu moderovat výši uloženého trestu je jeho zjevně nepřiměřená výše; protože uloženou pokutu takovou neshledal (a současně vyslovil souhlas s argumentací odvolacího správního orgánu) nemohl stěžovatelovi přisvědčit ani v tomto směru; ten navíc v průběhu správního řízení proti její výši formou řádných opravných prostředků ani nebrojil. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem ze dne 29. 1. 2010, č. j. 5 Afs 37/2009-74, kasační stížnost stěžovatele zamítl (výroková část I.), rozhodl, že žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (výroková část II.). Kasační soud se plně ztotožnil se závěry odvolacího soudu; zdůraznil, že skutečnost, že stěžovatel nepožadoval za provedení služby úhradu, je pro posouzení naplnění podmínek pro aplikaci § 13 odst. 2 zákona o cenách bez významu. Povinnost označit zboží cenou platnou v okamžiku nabídky stěžovatele stíhala i před započetím kontrolní jízdy. V této souvislosti kasační soud odkázal závěry svého rozsudku ze dne 30. 10. 2009, č. j. 2 Afs 90/2009-68, kde stěžovatel v kasační stížnosti mimo jiné namítal, že v době kontroly žádnou přepravu nenabízel (šlo o "statickou" kontrolu). Kasační soud tehdy neshledal námitku důvodnou a konstatoval, že "v době provádění namátkové kontroly bylo vozidlo zaparkováno v centru Prahy na vyhrazeném místě vedle ostatních vozidel taxislužby, mělo na sobě umístěno shora popsaný ceník, a již z této skutečnosti je zcela nepochybné, že se o nabídku služby ve smyslu citovaných ustanovení zákona o cenách jednalo. Jinak řečeno, již z povahy provozování této činnosti je zřejmé, že stěžovatel čekal na zákazníka a po jeho příchodu by nepochybně došlo k poskytnutí předmě