I.ÚS 1506/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1506/23 ze dne 18. 10. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky X, zastoupené Mgr. Vojtěchem Vyhnalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská tř. 464/103, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 411/2021-51 ze dne 6. 4. 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ("NSS"), neboť je přesvědčena, že jím byla porušena její základní práva zaručená v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"); stěžovatelka dále namítá porušení čl. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny. 2. V roce 2008 stěžovatelka uzavřela s poskytovatelem dotace (Regionální radou regionu soudržnosti Jihozápad) smlouvu o dotaci, jejímž účelem bylo vybudování relaxačního a regeneračního centra v Hluboké nad Vltavou; projekt byl rozdělen do tří etap. V souladu s dotační smlouvou byla v roce 2009 stěžovatelce vyplacena dotace za první etapu projektu ve výši 50 429 654, 26 Kč. Stěžovatelka následně požádala o vyplacení dotace k provedení dalších dvou etap, avšak těm již poskytovatel dotace nevyhověl s ohledem na zjištěné nesrovnalosti v projektu [stěžovatelka se domáhala vyplacení zbývající části dotace ve sporném řízení; k této větvi viz řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 1987/23]. 3. Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad v roce 2014 na základě provedeného auditu uložil stěžovatelce povinnost zaplatit odvod ve výši 100 % z poskytnuté dotace za první etapu (tj. 50 429 655 Kč), a to z důvodu porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 22 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Podstatou zjištěných nesrovnalostí byla změna projektu, provedené stavby a porušení pravidel pro výběrové řízení. Vedlejší účastník (v pořadí druhým) rozhodnutím č. j. MF-12109/2018/1203-11 ze dne 25. 2. 2019 zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil původní prvostupňové rozhodnutí z roku 2014; dospěl k závěru, že byl stěžovatelce odvod dotace ve výši 100 % uložen oprávněně, protože stěžovatelka celý projekt realizovala od počátku jinak, než jak byl schválen a následně z její strany fakturován. Krajský soud v Českých Budějovicích ("krajský soud") rozsudkem č. j. 50 Af 9/2019-141 ze dne 15. 12. 2021 žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí vedlejšího účastníka zamítl. 4. NSS následně ústavní stížností napadeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl stěžovatelčinu kasační stížnost. Předně dospěl k závěru, že rozhodnutí krajského soudu není nepřezkoumatelné, neboť krajský soud adekvátně reagoval na všechny stěžovatelkou vymezené žalobní body. Vedlejší účastník podle NSS vedl řádně správní spis a dostatečně podložil svá skutková zjištění. Základem pro zjištění skutkového stavu byly znalecké posudky - především ty, jejichž objednatelem byla Policie České republiky v souvislosti s trestním řízení vedeným proti dvěma bývalým členům statutárního orgánu stěžovatelky, kteří byli pravomocně odsouzeni za spáchání zločinu dotačního podvodu a zločinu poškození finančních zájmů EU. Vedlejší účastník podle NSS dostál své zákonné povinnosti seznámit stěžovatelku ve smyslu § 115 odst. 2 daňového řádu nejen s tím, jaké důkazy provedl, ale také s tím, jaké závěry z nich vyvozuje (ve vztahu k projektové dokumentaci, položkovým rozpočtům a prováděné fakturaci). Ohledně porušení rozpočtové kázně NSS dospěl k závěru, že stěžovatelkou tvrzené výdaje nebylo možné považovat za způsobilé výdaje projektu, jelikož stavbu neprovedla v souladu s původním projektem a jeho rozpočtem. Z provedených znaleckých posudků i dalšího dokazování podle NSS vyplývá, že na projektu byly oproti původní dotační dokumentaci provedeny zásadní změny spočívající především ve změně založení stavby a vnitřního uspořádání projektu; uvedené změny přitom nebyly nepředvídatelné, nýbrž byly požadované stěžovatelkou od počátku projektu. Ohledně stanovené 100 % výše odvodu NSS dospěl k závěru, že neoprávněně použité prostředky se kryjí s výdaji za celou první etapu projektu; tzn., že zasahují celý objem poskytnuté dotace. Podle NSS je při stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně třeba vycházet ze zásady přiměřenosti, tedy rozumného poměru mezi závažností porušení rozpočtové kázně a výší za ně předepsaného odvodu. Stěžovatelčino porušení rozpočtové kázně bylo velmi závažné, a velmi závažný (vysoký) proto musí být i stanovený odvod. 5. Rozsáhlou argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatelka namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Vedlejší účastník a správní soudy dosud stěžovatelce nesdělili, jaké konkrétní výdaje projektu byly nezpůsobilé, ačkoliv je postihována odvodem ve výši 100 % dotace. Byť určité změny v projektu provedeny byly, nevedly k vybudování jiné stavby s odlišným účelem. Stěžovatelka rozporuje, že by jiné založení stavby a jiná vnitřní dispozice mohly mít vliv na původní účel projektu - rozvoj cestovního ruchu v místě stavby. Odchylky oproti původní projektové dokumentaci nebyly hodnoceny na základě metodických pokynů poskytovatele dotace ani původních rozpočtů, a proto není zřejmé, jak konkrétně měla stěžovatelka dotační podmínky porušit; relevantní dokumenty ani nebyly řádně vedeny ve správním spisu. Z příslušných dokumentů vyplývá, že změny v projektu jsou možné (určité nerealizované práce lze kupříkladu nahradit pracemi jinými). Vedlejší účastník podle stěžovatelky postupoval v rozporu s § 115 odst. 2 daňového řádu; stěžovatelku měl řádně seznámit s konkrétními závěry, které z provedeného dokazování stran porušení rozpočtové kázně dovodil. Jediný závazný rozpočet tvořil přílohu č. 1 dotační smlouvy a počítal pouze s agregovanou (celkovou) částkou asi 260 milionů korun. Byť dotační žádost na začátku roku 2008 byla podložena projektovou dokumentací z roku 2004 určenou pro stavební povolení, je podle stěžovatelky logické, že se dále pracovalo na zpřesnění projektu (s ohledem na konkrétní znění dotační výzvy, změnu standardů pro pětihvězdičkové zařízení atd.). Obecné podmínky způsobilosti výdajů určovala kapitola č. 3 Metodického pokynu ke způsobilým výdajům, podle které se výdaj musel týkat realizace projektu, být způsobilý pro danou oblast podpory, hospodárný, přiměřený a spadat do určeného časového období. Podle Metodického oznámení č. 14 byl za nepodstatnou změnu, která nevyžadovala speciální schválení, považován také přesun způsobilých výdajů projektu mezi jednotlivými položkami rozpočtu do 15 % v rámci jedné kapitoly. Na stěžovatelku kladené nároky byly nenaplnitelné, protože nemohla řadu aspektů stavby předvídat. 6. Stěžovatelka dále namítá i nepřiměřenost výše odvodu. Formální pochybení podle ní nemůže vést k odebrání celé dotace, splňuje-li projekt základní účel. Postup správních soudů je v rozporu s ustálenou judikaturou NSS, podle které má být stanovený odvod přiměřený závažnosti porušení rozpočtové kázně, která nebyla ve věci stěžovatelky řádně odůvodněna. Znalecké posudky nezpůsobilost výdajů dovodily pouze ve vztahu k přibližně 10 % výdajů projektu. 7. Stěžovatelka konečně rozporuje další "právní aspekty věci". Příjemce dotace, který uzavřel smlouvu o poskytnutí dotace v roce 2009, se nemohl dopustit "porušení rozpočtové kázně" ve smyslu § 22 zákona o územních rozpočtech, protože citované ustanovení nedopadá na fyzické a právnické osoby a nestanoví, že by za porušení rozpočtové kázně mohlo být považováno nedodržení dotační smlouvy. Z napadených rozhodnutí nevyplývá, jaký právní předpis byl ve věci aplikován, tj. aplikoval-li se § 22 zákona o územních rozpočtech, ve znění účinném do 31. 3. 2009, či ve znění účinném od 1. 4. 2009, který obsahuje odlišnou úpravu. Neaplikovaly-li správní soudy dříve zmíněnou úpravu, jsou jejich rozhodnutí nezákonná. Ustanovení čl. IX. 7 smlouvy o dotaci, které stanoví, že poskytovatel dotace může uplatňovat nárok na vrácení dotace či její části postupem podle § 22 zákona o územních rozpočtech, je v rozporu s právními předpisy. Poskytovatel dotace měl uplatnit smluvní nárok na vrácení dotace ve sporném řízení podle § 141 správního řádu. Konečně, poskytovatel dotace i vedlejší účastník již obdržely jako náhradu škody veškeré finanční prostředky, které poskytly stěžovatelce; nárok na vrácení dotace tedy zanikl. 8. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu")]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost podal advokát, který byl