I.ÚS 1596/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1596/20 ze dne 20. 7. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D., advokáta, sídlem Baškirská 1404/1, Praha 10 - Vršovice, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 4. 2020 č. j. 54 EXE 4078/2018-30 a proti příkazu soudního exekutora Mgr. Kamila Košiny ze dne 6. 3. 2020 č. j. 040 EX 3716/18-48, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10 a soudního exekutora Mgr. Kamila Košiny, Exekutorský úřad Prachatice, sídlem Zdíkov 79, Zdíkov, jako účastníků řízení, a České republiky - Městského soudu v Praze, sídlem Spálená 2/6, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Návrh, aby Ústavní soud konstatoval, že činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice ve smyslu čl. 23 Listiny základních práv a svobod znemožněny, se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 6. 2020, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") a soudního exekutora Mgr. Kamila Košiny z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie. Uvedenými rozhodnutími měl být také porušen čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). 2. Stěžovatel také navrhl, aby Ústavní soud o věci rozhodl přednostně podle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). A dále navrhl, aby Ústavní soud konstatoval, že činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice ve smyslu čl. 23 Listiny znemožněny. 3. Obvodní soud pověřením ze dne 5. 12. 2018 č. j. 54 EXE 4078/2018-13 nařídil exekuci na majetek stěžovatele pro vymožení pohledávky oprávněné vedlejší účastnice a vedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr. Košinu. Exekučním titulem byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 7. 2017 č. j. 21 C 330/2014-121 ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 8. 2017 č. j. 21 C 330/2014-126 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 18. 1. 2018 č. j. 29 Co 396,397/2017-151. 4. Soudní exekutor vydal dne 6. 3. 2020 napadený příkaz k úhradě nákladů exekuce, kterým vyčíslil náklady exekuce na základě výše vymáhané částky na částku 18 791,30 Kč. Soudní exekutor v odůvodnění příkazu uvedl, že odměna soudního exekutora podle § 5 odst. 1, § 6 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (dále jen "exekuční tarif") činí 15 % z částky 80 200 Kč, tj. 12 030 Kč. Dále mu náleží náhrada paušálně určených hotových výdajů podle § 13 exekučního tarifu ve výši 3 500 Kč a daň z přidané hodnoty podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve výši 21 % z částky 15 530 Kč, tj. celkem 3 261,30 Kč. Základ pro výpočet daně z přidané hodnoty je součet odměny soudního exekutora a nákladů exekutora. 5. Stěžovatel podal proti příkazu k úhradě nákladů exekuce námitky, v nichž uvedl, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje odůvodnění a nebylo v něm specifikováno, jakou částku nákladů exekuce již stěžovatel uhradil. Stejně tak byla nesprávně specifikována jistina pro výpočet úhrady nákladů exekutora. Náklady exekuce byly podle stěžovatele vyúčtovány neoprávněně, jelikož soudní exekutor činí účelové a nezdůvodněné úkony a účelově prodlužuje exekuci. 6. Obvodní soud napadeným usnesením potvrdil příkaz k úhradě nákladů exekuce, zopakoval pravidla pro výpočet odměny soudního exekutora a uvedl, že neshledal námitky stěžovatele důvodnými. Pro úplnost doplnil, že stěžovatel již před rozhodnutím soudu o podaných námitkách uhradil pohledávku, která byla předmětem exekučního řízení, i náklady exekuce vyčíslené příkazem soudního exekutora. II. Argumentace stěžovatele 7. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl obsáhlou argumentaci směřující proti řízení předcházejícímu vydání původního exekučního titulu. K samotným napadeným rozhodnutím stěžovatel namítl, že jsou nepřezkoumatelná a neobsahují fundovaná odůvodnění. Neuvádějí, jakou částku již na nákladech exekuce stěžovatel uhradil, výpočet nákladů exekuce neodpovídá v ochranné lhůtě dobrovolně uhrazené částce a je nesprávně specifikována jistina pro výpočet odměny exekutora. Soudní exekutor od počátku zneužíval exekučního řízení a páchal trestnou činnost, dopustil se trestného činu podvodu a zneužití pravomoci úřední osoby. Stěžovatel po celou dobu exekučního řízení zpochybňoval výši vymáhané exekuční povinnosti. Napadené rozhodnutí soudního exekutora neobsahuje žádné tvrzení, jak k výši vymáhané částky dospěl, obsahuje pouze tabulku, ve které jsou uvedena čísla, aniž by soudní exekutor uvedl, jakým způsobem k jejich výpočtu dospěl, z čeho vycházel a o jaká zákonná ustanovení své výpočty opírá. Obvodní soud se pak s těmito námitkami stěžovatele v napadeném usnesení opomněl vypořádat. 8. Stěžovatel na přelomu měsíců listopadu a prosince roku 2018 žádal účtárnu městského soudu jako oprávněného o sdělení čísla účtu a variabilního symbolu, pod kterými může vymáhanou částku uhradit. Dne 6. 12. 2018 bylo stěžovateli sděleno, že má dodat příslušné rozsudky, a dne 11. 12. 2018 mu bylo sděleno číslo účtu a variabilní symbol. Dne 13. 12. 2018 uhradil stěžovatel vedlejší účastnici částku 50 000 Kč, a to, aniž by věděl o podaném exekučním návrhu. Ohledně této částky neměl být návrh podáván nebo měl být vzat zpět. Exekuční návrh byl s největší pravděpodobností podán po uhrazení převážné části vymáhané pohledávky, rozhodnutí v exekučním řízení byla antedatována. Náklady exekuce by měl nést oprávněný. 9. Soudní exekutor vyčíslil vymáhanou pohledávku, a to zejména ohledně jejího příslušenství a předpokládané odměny a náhrady hotových výdajů exekutora, v rozporu se zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen "exekuční řád") a exekučním tarifem. Podle sdělení vedlejší účastnice by pověření soudního exekutora mělo být pouze na částku 7 033,52 Kč s příslušenstvím, neboť vedlejší účastnice vzala návrh ohledně zbytku částky zpět. Na základě výzvy k úhradě exekuované částky v ochranné lhůtě stěžovatel uhradil vedlejší účastnici v ochranné lhůtě celou dlužnou částku včetně vyčísleného příslušenství. Přestože poslední platba stěžovatele proběhla v ochranné lhůtě, podle příkazu k úhradě nákladů exekuce požaduje soudní exekutor odměnu tak, jakoby v ochranné lhůtě vymáhaná povinnost uhrazena nebyla. 10. Soudní exekutor nezákonně vyzval stěžovatele k doplnění návrhu na zastavení exekuce. Stěžovatel návrh doplnil, přesto jej soudní exekutor nezaslal k vyjádření oprávněnému, o návrhu sám nerozhodl a nepředložil jej exekučnímu soudu k rozhodnutí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokát, tudíž nemusí být v souladu se stanoviskem pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl.ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.; všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) zastoupen v řízení před Ústavním soudem jiným advokátem podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). 12. Oproti tomu Ústavní soud není příslušný k projednání návrhu, aby konstatoval, že činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice ve smyslu čl. 23 Listiny znemožněny. Ústavní soud je jako každý orgán veřejné moci limitován čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny, dle kterých lze státní (veřejnou) moc vykonávat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ani Ústavní soud nesmí překročit rámec předpisů, které vymezují jeho pravomoc. Pravomoci Ústavního soudu jsou dány jednak čl. 87 odst. 1 a 2 Ústavy (vymezujícím jednotlivé druhy řízení), jednak jeho dílčími oprávněními vázanými k jednotlivým typům řízení a specifikovanými v zákoně o Ústavním soudu. Obecné vyhlášení naplnění podmínek práva na odpor dle čl. 23 Listiny mezi pravomoci Ústavního soudu ovšem nepatří (k