I.ÚS 1602/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1602/13 ze dne 1. 10. 2013   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Kabourka, zastoupeného Mgr. Lenkou Špinarovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Samohelova 2050/6, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2013, sp. zn. UL 11/2013, a proti postupu (nečinnosti) Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 52 K 92/97, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 5. 2013, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a dále uložení povinnosti Městskému soudu v Praze nepokračovat v průtazích v konkurzním řízení vedeném na majetek stěžovatele pod sp. zn. 52 K 92/97, to vše s tvrzením, že uvedeným rozhodnutím vrchního soudu, jakož i postupem (nečinností) konkurzního soudu, došlo k porušení práva stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů garantovaného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a dále práva na projednání věci v přiměřené lhůtě zaručeného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. 2. V rámci konkurzního řízení vedeného na majetek stěžovatele bylo Městským soudem v Praze vydáno rozhodnutí, jímž bylo vyhověno návrhu dosavadního konkurzního věřitele Banka Bohemia a.s., v likvidaci, aby do konkurzního řízení vstoupil na jeho místo jako konkurzní věřitel JUDr. Oktavián Kocián, a to v rozsahu postoupené pohledávky ve výši 23.475.637,- Kč. Toto rozhodnutí pak bylo potvrzeno rovněž usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 2010, č.j. 1 Ko 36/2010-6184. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dne 1. 8. 2011 dovolání. Dovolání stěžovatele bylo spolu s příslušnými svazky spisu předloženo dovolacímu soudu dne 22. 11. 2011 a zaevidováno pod sp. zn. 29 Cdo 4310/2011. Nejvyšší soud však toto dovolání dne 14. 12. 2011 vrátil zpět Městskému soudu v Praze k odstranění vad, doplnění spisu a novému předložení. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že dovolání stěžovatele spolu s doplněným spisovým materiálem nebylo dosud dovolacímu soudu opětovně předloženo, podal stěžovatel dne 27. 2. 2013 opakovaný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudech a soudcích"). 4. O tomto návrhu rozhodl Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 11. 3. 2013, sp. zn. UL 11/2013, tak, že návrh stěžovatele zamítl. Vrchní soud v odůvodnění právě uvedeného rozhodnutí uvedl, že jednotlivé svazky konkurzního spisu se toho času nacházejí dílem u Městského soudu v Praze, dílem u Vrchního soudu v Praze a dílem u Nejvyššího soudu ČR, přičemž předmětnou část spisu obsahující pokyn dovolacího soudu nemá konkurzní soud k dispozici, neboť ta se nalézá u dovolacího soudu, kam byla předložena spolu s jiným dovoláním stěžovatele. Za popsaného stavu tak dle vrchního soudu nelze soudu konkurznímu důvodně vytýkat jakékoliv průtahy v řízení spočívající v tom, že stěžovatelovo dovolání dosud znovu nepředložil soudu dovolacímu, neboť tak z objektivních důvodů učinit ani nemohl. Vrchní soud v odůvodnění svého usnesení dále poznamenal, že je zcela na vůli stěžovatele, jaké procesní návrhy k uplatnění svých práv zvolí a pokud je těchto návrhů více a tyto spolu kolidují, musí nést následky s tím spojené, tj. vyčkat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR nebo Vrchního soudu v Praze a vrácení příslušné části spisu Městskému soudu v Praze k dalším úkonům. V této souvislosti vrchní soud odkázal na závěry obsažené v usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2206/09, kterým bylo rozhodnuto o ústavní stížnosti téhož stěžovatele, jíž stěžovatel rovněž brojil proti průtahům v předmětném konkurzním řízení. III. 5. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze a dále proti postupu (nečinnosti) Městského soudu v Praze ve věci konkurzu vedeném na majetek stěžovatele podal stěžovatel dne 18. 5. 2013 ústavní stížnost. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje zejména na to, že návrhy, jež v řízení podal, mu nemohou být na újmu, zejména natolik, aby jeho dovolání, které bylo podáno dne 1. 8. 2011, nebylo ještě v době podání ústavní stížnosti, tj. v květnu 2013, předloženo dovolacímu soudu. Stěžovatel dále uvedl, že pokud byl důvodem pro nepředložení jeho dovolání chybějící svazek spisu obsahující pokyn dovolacího soudu, pak si tento svazek měl konkurzní soud vyžádat a následně vrátit zpět dovolacímu soudu, stejně jako tak učinil např. ve věci návrhu stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 22. 1. 2013. 6. Vrchní soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na skutkové a právní závěry vyjádřené v napadeném usnesení. Dále k věci uvedl, že předmětné konkurzní řízení trvá tak dlouho především proto, že stěžovatel enormní aktivitou nadužívá svých procesních práv, když svými častokrát opakovanými a nedůvodnými návrhy řadu let vytrvale zatěžuje soudy všech stupňů tak, že tyto nejsou s to v řízení dostatečně efektivně postupovat a spis čítající více než 20 svazků musí být rozdělen a jednotlivé jeho součásti rotují a dílem pobývají u Městského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze nebo Nejvyššího soudu ČR, event. u Ústavního soudu. Toho pak dle názoru vrchního soudu stěžovatel účelově využívá k podávání neopodstatněných návrhů na určení lhůty pro provedení procesních úkonů, když např. v roce 2013 šlo dosud o 5 návrhů, v roce 2012 o 9 návrhů, v roce 2011 o 13 návrhů, v roce 2010 o 15 návrhů nebo v roce 2009 o 16 návrhů. 7. Městský soud v Praze pak ve svém vyjádření uvedl, že se plně ztotožňuje s názorem Vrchního soudu v Praze vysloveným v ústavní stížností napadeném rozhodnutí a trvá na důvodech, pro něž nebylo dovolání stěžovatele dosud dovolacímu soudu opětovně předloženo. Městský soud dále uvedl, že k průtahům v konkurzním řízení vedeném na majetek úpadce nedochází, neboť v rámci tohoto řízení soud rozhoduje o četných, vesměs opakujících se návrzích úpadce. Z důvodu podávání opravných prostředků (řádných i mimořádných) proti všem rozhodnutím soudu, proti kterým to zákon umožňuje, v případě dovolání i v případech, kdy je úpadce poučen, že tento opravný prostředek není přípustný, je v současné době podstatná část konkurzního spisu předložena dovolacímu soudu s dovoláními úpadce a odvolacímu soudu s jeho odvoláními. Městský soud ve svém vyjádření dále uvedl, že si skutečně v konkrétním případě zmíněném stěžovatelem v ústavní stížnosti vyžádal k zapůjčení u dovolacího soudu svazky spisu, které potřeboval k rozhodnutí o návrhu stěžovatele dle § 174a zákona o soudech a soudcích. Poté, co soud zapůjčené svazky po vyřízení návrhu stěžovatele odeslal zpět dovolacímu soudu, však stěžovatel podal další návrh ve smyslu § 174a zákona o soudech a soudcích, týkající se v ústavní stížnosti zmíněného dovolání, k jehož vyřízení opět potřeboval totožné svazky spisu předložené dovolacímu soudu. Tytéž svazky pak potřebuje rovněž k odstranění vad předmětného dovolání, ke kterému byl vyzván dovolacím soudem. V této souvislosti pak konkurzní soud uvedl, že stěžovatel velmi často podává tzv. blanketní opravné prostředky, dovolání pak podává sám, aniž by byl zastoupen advokátem. Ačkoli konkurzní soud dle svého názoru odstraňuje vady podání stěžovatele v co nejkratší době (zahlcen dalšími novými podáními stěžovatele, které musí rovněž průběžně řešit), jednotlivé úkony soudu a podání stěžovatele se ve spise nacházejí v odstupu desítek, ne-li stovek stran. Z tohoto důvodu se podání stěžovatele a rozhodnutí soudu týkající se jednoho návrhu nacházejí ve více částech spisu, které soud potřebuje k jeho vyřízení. Z tohoto důvodu tak dochází k situacím, kdy určité podání stěžovatele není soudem zcela vyřešeno, neboť část spisu, ve kterém se podání nachází, je předložena k rozhodnutí o odvolání nebo dovolání stěžovatele proti jinému rozhodnutí soudu. Takové podání je pak řešeno až po vyřízení opravného prostředku a vrácení příslušné části spisu. Konkurzní soud v závěru svého vyjádření uvedl, že v případě, že by skutečně požádal dovolací soud o zapůjčení potřebných svazků spisu k odstranění vad dovolání úpadce a jeho novému předložení, vedl by tento postup soudu k dalším průtahům při rozhodování dovolacího soudu o dřívějších, již předložených dovoláních, na což by stěžovatel dle názoru konkurzního soudu reagoval novými návrhy dle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, v důsledku čehož by tak nemohlo být rozhodnuto o žádném opravném prostředku podaném stěžovatelem. Vzhledem k výše uvedenému pak Městský soud v Praze