I.ÚS 1721/23 – Ústavní soud

I.ÚS 1721/23 ze dne 24. 4. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti P. B., zastoupeného JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 27 Co 141/2023-93 ze dne 26. 5. 2023 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích č. j. 24 PO 13 Nc 855/2022-77 ze dne 5. 5. 2023, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a 1) T. B., 2) nezl. J. B., a 3) nezl. D. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. 1. Stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že porušují jeho práva zaručená čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. K návrhu orgánu sociálně-právní ochrany dětí vydal Okresní soud v Pardubicích dne 10. 11. 2022 usnesení č. j. 24 PO 13 Nc 855/2022-9, kterým podle § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.), nařídil předběžné opatření, jímž byli nezletilí předáni do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále jen ZDVOP), neboť v důsledku konfliktu mezi rodiči byl vážně narušen jejich normální vývoj a bylo ohroženo jejich psychické zdraví. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 23 Co 336/2022-49 ze dne 2. 12. 2022 bylo rozhodnutí okresního soudu potvrzeno. Usnesením okresního soudu č. j. 24 PO 13 Nc 855/2022-61 ze dne 7. 2. 2023 ve spojení s usnesením krajského soudu č. j. 27 Co 57/2023-69 ze dne 1. 3. 2023 byla doba trvání předběžného opatření prodloužena o tři měsíce. 3. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že poměry nezletilých byly v době před jejich vydáním naposledy upraveny rozsudkem okresního soudu č. j. 19 P 121/2014-451 ze dne 8. 9. 2021, kterým byla schválena dohoda rodičů o svěření staršího z nezletilých do péče otce a mladšího z nezletilých do péče matky, s tím, že během lichého víkendu se bude matka stýkat se starším synem a během sudého víkendu se bude otec stýkat s mladším synem. Následně probíhala řízení o změně péče a výživy nezletilých k návrhu matky i otce, řízení o výkon rozhodnutí a řízení ve věci výchovného opatření (nařízení ústavní výchovy). Dle soudů byly vztahy mezi rodiči mimořádně špatné, nebyli schopni se domluvit, rozpory si vyřizovali za využití nezletilých a opakovaně je řešili i za součinnosti policie. Ani jeden nebyl dětem schopný zajistit klid a bezpečí. Předávání nezletilých neprobíhalo řádně, předávání staršího z nezletilých ve škole se vyhrocovalo, nezletilý plakal, rodiče na sebe v jeho přítomnosti křičeli, vzájemně se obviňovali z manipulací a vše si natáčeli. Syn k otci nechtěl, dokonce před ním utekl a věc musela řešit policie (v době, kdy pobýval u otce, však odmítal matku). Zatímco při výslechu soudem v srpnu 2022 se krajně negativním způsobem vyjadřoval o matce a vychvaloval otce, při pohovoru s opatrovníkem v listopadu 2022 naopak výrazně preferoval matku a otce obvinil ze lhaní, manipulace a týrání. Z formulací bylo přitom zřejmé, že vyjádření přejímá od dospělých. Na setrvale patologické vztahy v rodině upozorňoval již znalecký posudek z dubna 2021 z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, dle kterého měli rodiče významně sníženy výchovné schopnosti, děti manipulovali, zatahovali je do svých sporů a využívali je jako zbraň vůči sobě navzájem. Staršího z nezletilých nutili ke lhaní a uváděli jej do konfliktu loajality, což vedlo k rozvoji patologického komunikačního mechanismu a mělo vliv na vývoj jeho osobnosti. Vše se podepisovalo i na mladším z nezletilých, který ale zatím většinu dění dostatečně nechápal a oporou byl pro něj bratr. 4. Dle zprávy ZDVOP byli nezletilí zařazeni na samostatnou domácnost a na pobyt se dobře adaptovali, k čemuž přispělo i zachování původních školských zařízení. Aby nedocházelo k ovlivňování, byly návštěvy rodičů asistované se střídáním ob den. Pravidelnost návštěv nezletilým svědčila, s matkou se loučili bez pláče a z otce neměli obavy. Dle zprávy psycholožky působící v ZDVOP bylo u staršího z nezletilých zjevné zatížení neutěšenou rodinnou situací, tendence k nadměrným obavám a zaobírání se tématy neadekvátními věku. Byla u něj pozorována limitovaná spontaneita a projevy účelového chování obranného charakteru, přičemž relativně bezstarostný život v zařízení byl pro něj odlehčením a prostorem pro spontánní dětský svět. Občas uváděl nepravdivé informace s cílem urychlit návrat domů, ale jinak netesknil. U mladšího z nezletilých proběhl odklad školní docházky a díky návštěvám logopedického centra došlo ke zlepšení jeho opožděného řečového projevu. Obecné soudy shrnuly, že díky odděleným návštěvám v předem známých termínech nebyli nezletilí zatahováni do sporů rodičů a jejich psychický stav se zklidnil, byť u nich byly nadále patrné důsledky dosavadních rozporů. Uzavřely proto, že pokud nebyli k dispozici pěstouni na přechodnou dobu, bylo nařízení předběžného opatření i jeho prodloužení v zájmu obou dětí. 5. Ústavní stížností napadeným usnesením okresního soudu č. j. 24 PO 13 Nc 855/2022 77 ze dne 5. 5. 2023 byla doba trvání předběžného opatření prodloužena o další tři měsíce. Ústavní stížností napadeným usnesením krajského soudu č. j. 27 Co 141/2023-93 ze dne 26. 5. 2023 bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. 6. Při rozhodnutí o prodloužení vycházely soudy ze zpráv opatrovníka, ZDVOP a tamní psycholožky. Dle zjištění z nich vyplývajících provozní možnosti zařízení již neumožňovaly asistovaný kontakt a rodiče od dubna 2023 navzdory doporučením při návštěvách nedodržovali časové omezení a nezletilé odváželi do svých domácností. Rodiče spolu i nadále nekomunikovali. Otec si v ZDVOP stěžoval na manipulaci nezletilých matkou a matka si u opatrovníka stěžovala na manipulaci dětí otcem a prarodiči. Sami nezletilí sdělovali, že se mají dobře, v zařízení mají kamarády a těší se na každodenní návštěvy rodičů, se kterými si starší z nezletilých psal i telefonoval. Na pobyt v ZDVOP se dobře adaptovali, nebyli jím frustrováni, naopak přispíval ke stabilizaci jejich stavu. U staršího z nich se přesto stále projevovalo dlouhodobé psychické zatížení a pohotovost k napětí v souvislosti s tématy týkajícími se rodičů. Opakovaně uváděl nepravdy, vymýšlel si, rodiče záměrně navzájem ponoukal. Bylo mu vysvětleno, že pokud se rodiče nedohodnou, bude muset rozhodnout soud, což chápal. Rodiče se podle něj nikdy nedomluví, nemluví spolu, ani se nepotkávají, to by špatně dopadlo. Umístění nezletilých do ZDVOP bylo motivováno snahou zklidnit především psychický stav dětí vystavených mimořádně vyhroceným vztahům mezi rodiči, a umožnit jim vymanit se z krizového prostředí, které začínalo mít neblahý vliv na jejich vývoj. Ačkoliv stav dětí doznal významného zlepšení, zejména starší nezletilý byl konflikty mezi rodiči poznamenán a dostatečně je nezpracoval. I když byl prostor pro manipulaci dětí omezen, nebylo možné ji zcela vyloučit a rodiče si na ni nadále stěžovali. Návrat nezletilých k rodičům by tak dle soudů vedl pouze k opakování stavu, který zapříčinil jejich umístění do zařízení. Jelikož jedním ze stěžejních podkladů pro rozhodnutí ve věci samé a systémové řešení péče o nezletilé byl znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jehož dodání bylo očekáváno v červnu 2023, a současně stále nebyli pro dvě děti k dispozici žádní vhodní pěstouni na přechodnou dobu, byly dle soudů v souladu s § 460 odst. 1 z. ř. s. naplněny předpoklady pro výjimečné prodloužení nařízeného předběžného opatření. II. 7. Stěžovatel namítá, že soudy nezohlednily pozitivní závazek zakotvený v čl. 8 Úmluvy, tj. jednat tak, aby se mohlo pouto mezi rodiči a dětmi rozvíjet a v případě odnětí dítěte z péče rodičů učinit vhodná opatření pro jejich opětovné sloučení co nejdříve to bude možné. 8. Z odůvodnění napadených rozhodnutí podle stěžovatele neplyne, co je v nejlepším zájmu nezletilých a k jakému řešení mělo dojít. Je přesvědčen, že soudy jen pasivně vyčkávaly na závěry znaleckého posudku, aniž by s rodinou pracovaly ve snaze sanovat jejich vztahy. Neodůvodnily, jak rozhodnutí ve věci samé vyřeší panující konflikty. Nezabývaly se ani podmínkami, za kterých by byl možný návrat nezletilých do péče rodičů. Podle názoru stěžovatele také zcela rezignovaly na hodnocení proporcionality, nezabývaly se méně invazivnějším řešením, např. dočasným svěřením nezletilých do péče prarodičů, prozatímním rozhodnutím o modelu péče, při kterém by nezletilí byli spolu, ani jinými opatřeními. 9. Jevil-li se psychický stav dětí již stabilizovaným, bylo podle mínění stěžovatele předběžné opatření prodlouženo, přestože důvody pro jeho nařízení (pokud vůbec byly dány) už pominuly. Účel umístění nezletilých v ZDVOP nemohl b