I.ÚS 1782/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1782/22 ze dne 16. 8. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného Mgr. Janem Vargou, advokátem, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 26. dubna 2022 č. j. 6 To 129/2022-265 a usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 25. února 2022 č. j. 2 T 14/2019-249, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu v Třebíči, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního státního zastupitelství v Třebíči, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že Okresní soud v Třebíči (dále jen "okresní soud") rozhodl v záhlaví specifikovaným usnesením o zamítnutí návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 2 T 14/2019, neboť neshledal pro povolení obnovy řízení podmínky uvedené v § 278 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Ve zmíněné trestní věci byl stěžovatel rozsudkem okresního soudu ze dne 7. 8. 2019 č. j. 2 T 14/2019-112 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2019 č. j. 5 To 374/2019-159 uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 247 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, jehož se dopustil tím, že (stručně řečeno) za uvedených místních a časových podmínek řídil motorové vozidlo, s nímž havaroval, přičemž měl v krvi krátce po nehodě 2,01 promile alkoholu. 3. Popsaný skutkový děj byl výsledkem vyhodnocení provedených důkazů obecnými soudy za důkazní situace, kdy stěžovatel popíral, že by byl řidičem havarovaného vozidla, které podle jeho vyjádření řídil jeho známý M. K., jehož totožnost sdělil až po vyhlášení rozsudku nalézacího soudu a před jednáním odvolacího soudu. Odvolací soud M. K. vyslechl jako svědka, a ten ve své výpovědi uvedl, že předmětný automobil skutečně řídil on. Stěžovatel byl uznán vinným vytýkaným jednáním na základě důkazů provedených v hlavním líčení, kterými byly jednak výpovědi zasahujících policistů, z nichž především svědkyně K. D. uvedla, že stěžovatele, s nímž po nehodě hovořila a který se jí doznal k řízení vozidla s tím, že tak ovšem neučiní oficiálně, poznala jako osobu, která krátce před nehodou řídila automobil, který projel kolem jejich služebního vozidla. Kromě policistů se pak k věci vyjádřila svědkyně L. Ch. bydlící poblíž místa nehody, kterou vzbudila velká rána, a když se podívala z okna, uviděla auto nabourané v plotě. Z auta po chvíli z místa řidiče vylezl muž, kolem auta se chvíli motal, do auta zpět nastoupil, pokoušel se vyjet, a proto zavolala policii. Situaci sledovala asi na 50 metrů, na místě nikdo jiný nebyl, přičemž od rány do jejího příchodu k oknu uplynula maximálně minuta a půl. 4. Návrh na povolení obnovy řízení stěžovatel odůvodnil předložením znaleckého posudku z oboru dopravy a expertízy týkající se obecně funkce airbagů ve vozidlech. 5. Okresní soud své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že výpověď svědka M. K. byla odvolacím soudem posouzena jako nepravdivá a křivě podaná, že stěžovatelem předložený znalecký posudek nijak nevylučuje, že by svědkyně K. D. mohla stěžovatele ve vozidle rozpoznat (když z jeho závěrů vyplynulo, že ve vozidle bylo vidět na úrovni stojícího vozidla policie pouze obrysy postav), a že jeho vina byla navíc prokázána dalšími provedenými důkazy. Ke zmiňované expertíze okresní soud uvedl, že jde toliko o obecné pojednání týkající se funkce airbagů, v němž se uvádí, jaká zranění by mohly osobě ve vozidle způsobit. 6. Stížnost proti usnesení okresního soudu Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud"), napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. Ač okresním soudem učiněný výklad závěrů předloženého znaleckého posudku považoval za poněkud extenzivní, podstatné podle něj bylo, že i kdyby se svědkyně K. D. nevyjádřila, že si je jista osobou stěžovatele za volantem příslušného vozidla, nebyly by ani tak o vině stěžovatele pochybnosti, a to ze dvou důvodů. Prvním je závěr odvolacího soudu v dané trestní věci, podle kterého je výpověď svědka M. K. nevěrohodná, druhým je výpověď svědkyně L. Ch., ve spojení s dalšími důkazy, z nichž řízení předmětného vozidla stěžovatelem podle závěrů soudů činných v nalézacím a odvolacím řízení dostatečně vyplynulo. Ztotožnil se i se závěrem okresního soudu vztahujícím se ke stěžovatelem předložené expertize o fungování airbagů. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje dosavadní průběh daného trestního řízení a dále opětovně poukazuje na to, že k návrhu na povolení obnovy řízení přiložil znalecký posudek z oboru dopravy a expertízu, které prokazují, že svědkyně K. D. ho nemohla vidět za volantem havarovaného vozidla. Tvrdí, že uváděla-li jmenovaná svědkyně, že ho za volantem vozidla poznala, tak nemluvila pravdu. V řízení bylo podle něj prokázáno, že jeho verze události, že v době nehody spal opilý na zadních sedačkách automobilu, který řídil svědek M. K., je pravdivá. Podrobně rozebírá a zpochybňuje výpovědi svědkyně K. D. a dalších svědků a dovozuje z nich, že nikdo z nich nepotvrdil ani nevyloučil, že se na místě nehody nacházela ještě další osoba. Nikdo ze svědků podle jeho mínění nemůže potvrdit, že svědkyně K. D. měla vidět řídit konkrétní osobu. Má za to, že nově předloženými důkazy (zejména znaleckým posudkem z oboru dopravy) došlo k vyvrácení výpovědi této svědkyně. Je přesvědčen, že jeho verzi skutkového děje podporuje i jím předložená expertíza týkající se airbagů, podle kterého došlo-li by k vystřelení airbegů, musely by tyto zanechat na těle řidiče stopy či případně zranění, což u něj nenastalo. Za stavu, kdy nové důkazy řadu dosavadních provedených důkazů vyvrací, je podle stěžovatele jeho vina prokazována pouze několika nepřímými důkazy, které však netvoří ucelený řetězec, u kterého by nepanovaly pochybnosti, že je skutečně pachatelem daného skutku. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 10. Obnova řízení podle § 277 a násl. trestního řádu představuje mimořádný opravný prostředek sloužící k odstranění nedostatků ve skutkových zjištěních, na nichž je založeno pravomocné soudní rozhodnutí, za situace, kdy tyto nedostatky vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Účelem tohoto prostředku je napravení případného justičního omylu. Představuje tedy vyjádření zásady, že veřejný zájem na správném, a proto i spra