I.ÚS 1881/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1881/21 ze dne 29. 3. 2022 N 43/111 SbNU 190 Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Václavem Němcem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Roháčova 3339/5, proti jiným zásahům orgánů veřejné moci spočívajícím v nečinnosti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, Městského státního zastupitelství v Praze, Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 4/2019 a Vrchního soudu v Praze, za účasti Vrchního soudu v Praze, Městského soudu v Praze, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 jako účastníků řízení, takto: I. Postupem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 a Městského státního zastupitelství v Praze bylo porušeno právo stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručené v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a stížnostní námitky 1. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 (dále jen "státní zastupitelství") zahájilo usnesením sp. zn. SV 27/2013 ze dne 31. října 2013 trestní stíhání stěžovatele - policisty, který byl současně vzat do vazby. Po propuštění z vazby s ním zahájil Útvar odhalování korupce a finanční kriminality (dále jen "služební orgán") usnesením č. j. OKFK-5319/ČJ-2013-2500KR ze dne 16. prosince 2013 řízení o zproštění výkonu služby podle § 40 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů; rozhodnutím ředitele služebního orgánu ze dne 27. ledna 2014 byl výhradně pro uvedené trestní stíhání stěžovatel služby zproštěn. Proti rozhodnutí o zproštění služby podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Policejního prezidia Policie České republiky (dále jen "policejní prezidium") č. j. PPR-7291-9ČJ-2014-990131 ze dne 13. května 2014 zamítnuta. Následná správní žaloba byla zamítnuta usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "soud prvního stupně") č. j. 3 AD 12/2014-72 ze dne 17. srpna 2016. Stěžovateli tak bylo znemožněno vykonávat dosavadní povolání. 2. Od zahájení trestního stíhání stěžovatele do podání obžaloby dne 14. listopadu 2019, tj. po dobu šesti let, byly provedeny výslechy dvanácti svědků a dvou obviněných. Obžalobu soud prvního stupně dne 17. prosince 2019 vrátil státnímu zastupitelství k došetření, což státní zástupce napadl stížností, kterou Vrchní soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") dne 11. března 2020 zamítl. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "vyšší státní zastupitelství") podal novou obžalobu dne 14. září 2020 - obsahově shodnou, nyní již mimo režim "Důvěrné". Usnesením sp. zn. 3 T 4/2019 ze dne 9. prosince 2020 soud prvního stupně zastavil trestní stíhání; stížnostní soud usnesením sp. zn. 2 To 8/2021 ze dne 22. dubna 2021 vyhověl stížnosti státního zástupce a nařídil soudu prvního stupně ve věci dále jednat a rozhodnout. 3. Stěžovatel namítá, že v jeho věci nebylo ani po téměř osmi letech nařízeno hlavní líčení, nemůže vykonávat svoji práci a v trestním řízení vznikly značné a neodůvodněné průtahy. Již v roce 2014 přitom dozorový státní zástupce konstatoval, "že doba trvání vyšetřování (nyní více než 11 měsíců) neodpovídá skutkové i právní složitosti tohoto případu". Stěžovatel se na Ústavní soud obrátil opakovaně a jeho ústavní stížnosti byly jako zjevně neopodstatněné odmítnuty usneseními sp. zn. II. ÚS 1890/15 ze dne 16. února 2016 a sp. zn. IV. ÚS 4272/16 ze dne 25. dubna 2017. 4. Stěžovatel opakovaně namítá neúměrnou délku řízení, kterou nezavinil. Je přesvědčen, že nelze zohlednit potíže znalců, jejichž nezbytné zkoumání bylo nesprávně odkládáno, a k tíži orgánů činných v trestním řízení jde i nezákonné provedení výslechu utajovaného svědka v režimu neodkladného a neopakovatelného úkonu, aniž by pro takový postup existoval relevantní důvod, i to, že státní zastupitelství bezdůvodně utajovalo spis, což mu vytkly i obecné soudy. Státní zástupce vyššího státního zastupitelství, který v jeho věci podal obžalobu, proti němu v letech 2017 a 2018 dvakrát nezákonně zahájil další trestní stíhání (sp. zn. KSV 2/2016); v obou případech Vrchní státní zastupitelství v Praze usnesení o zahájení trestního stíhání zrušilo a věci byly odloženy. 5. V postupu orgánů činných v trestním řízení ve své věci spatřuje stěžovatel zásah do práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud vyslovil porušení uvedených práv a dále, že postupem dotčených orgánů bylo porušeno i jeho právo na svobodnou volbu povolání a možnost získávat prostředky prací garantované v čl. 26 odst. 1 Listiny. II. Vyjádření účastníků řízení a replika 6. Ústavní soud požádal o vyjádření státní zastupitelství, vyšší státní zastupitelství a soud prvního stupně: 7. Státní zástupce státního zastupitelství se vyjádřil k době od rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 4272/16 do ukončení vyšetřování a předložení věci dozorovému státnímu zastupitelství, tj. od dubna 2017 do 30. července 2019. Konstatoval potíže s vyhodnocením znaleckého posudku (absence softwarového vybavení) a jeho doplněním, jakož i s nahlížením do utajovaného spisu v režimové místnosti České advokátní komory. Koncem roku 2017 byly po skončení vyšetřování vráceny stěžovateli některé věci; první usnesení státního zastupitelství o vrácení bylo ke stížnosti stěžovatele zrušeno. Při nahlížení do spisu namítl stěžovatel nedostatky znaleckého posouzení a požádal o vyhotovení kopie spisu, což bylo s ohledem na stupeň utajení řešeno s Národním bezpečnostním úřadem a bezpečnostním ředitelem Ministerstva spravedlnosti; kopie spisu byla vyhotovena a zpřístupněna v září 2018. Spoluobviněný podal v prosinci 2018 a v únoru 2019 další námitky ke znaleckému posudku, k nimž se znalec vyjádřil v květnu 2019; poté následoval návrh na podání obžaloby. S ohledem na uvedené okolnosti je státní zástupce přesvědčen, že délka řízení byla ovlivněna objektivními okolnostmi, a proto navrhuje ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Závěrem státní zástupce poukázal na ustanovení § 39 odst. 3 trestního zákoníku, podle něhož soudy při rozhodování o trestu zohledňují délku řízení, a dále na možnost domáhat se náhrady za nepřiměřeně dlouhé řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. 8. Městský státní zástupce v Praze (dále jen "městský státní zástupce") ve vyjádření konstatoval nepřiměřenou délku trestního stíhání s ohledem na právní a skutkovou složitost případu, vyloučil však, že by šlo o nečinnost úmyslnou. Hlavní příčinu značné délky řízení spatřuje v nutnosti nakládat s některými nosiči důkazů v příslušném režimu utajení. Bylo třeba pracovat s velkým množstvím šifrovaných dat, prolomit přístupová hesla při zjevné technologické a softwarové zaostalosti a kapacitní nedostatečnosti pracoviště. Souběžně byly nalezeny také soubory svědčící pro důvodné podezření o další trestné činnosti a zjištěny informace klasifikované Bezpečnostní informační službou jako "Přísně tajné", s nimiž bylo nutno nakládat zákonem stanoveným způsobem. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo přikázat věc jinému orgánu, bylo nutno iniciovat bezpečnostní řízení o udělení prověrky dozorujícímu státnímu zástupci na vyšší stupeň utajení. Znalci nebyli schopni dokončit své posudky ve stanoveném termínu, a to i pro nesoučinnost stěžovatele. Rovněž prostudování spisu po skončení vyšetřování trvající více než 12 měsíců bylo spojeno s uvedenými technickými komplikacemi a způsobeno ne vždy relevantními požadavky obhajoby. Podle městského státního zástupce ani nestandardní délka řízení nepředstavuje nepřípustný zásah do práv stěžovatele; s výjimkou prvních několika týdnů, kdy byl stěžovatel stíhán vazebně, nebyl omezen na svých právech, včetně práva na svobodnou volbu povolání. 9. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně uvedla ve vyjádření, že v řízení soud neporušil právo stěžovatele na rozhodování bez zbytečných průtahů, a navrhla ústavní stížnost v této části zamítnout. Původní obžaloba byla podána v utajovaném režimu, ačkoliv k tomu nebyl důvod, věc byla vrácena a nová obžaloba již byla mimo uvedený režim. Soud prvního stupně zastavil trestní stíhání především s ohledem na skutečnost, že obžaloba byla založena zejména na