I.ÚS 2013/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2013/21 ze dne 29. 9. 2022 N 117/114 SbNU 109 Stanovení výše odměny soudního exekutora (vyklizení Kliniky II)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy, soudce Vladimíra Sládečka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Iva Luhana, soudního exekutora, se sídlem Karlovo nám. 288/17, Praha 2, zastoupeného Mgr. et Bc. Klárou Luhanovou, advokátkou, se sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, Plzeň, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. června 2021 č. j. 36 EXE 3662/2017-183, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 3 jako účastníka řízení a dále a) Správy železnic, státní organizace, se sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1, zastoupené JUDr. Petrou Buzkovou, advokátkou, se sídlem Revoluční 724/7, Praha 1, a b) Mgr. Ing. Terezy Virtové, zastoupené Pavlem Uhlem, advokátem, se sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. června 2021 č. j. 36 EXE 3662/2017-183 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s jeho právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právem na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. června 2021 č. j. 36 EXE 3662/2017-183 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále též jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. II. Rekapitulace skutkového a procesního vývoje 2. Stěžovatel je soudním exekutorem, který byl opatřením Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") ze dne 12. 12. 2017 č. j. 36 EXE 3662/2007-30 pověřen k provedení exekuce vůči povinné vedlejší účastnici b), jíž byla vykonatelným rozsudkem obvodního soudu ze dne 11. 1. 2017 č. j. 12 C 70/2016-360 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2017 č. j. 35 Co 227/2017-392 uložena povinnost "vyklidit pozemek parc. č. X1 zastavěná plocha a nádvoří, společný dvůr, způsob ochrany - památkově chráněné území a dále pozemek parc. č. X2 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. X3 - občanská vybavenost, způsob ochrany - památkově chráněné území, vše v k. ú. Žižkov, obec P., a vyklizené je předat žalobci [vedlejšímu účastníku a) - pozn. Ústavního soudu], a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku". Exekuci vyklizením předmětných nemovitostí stěžovatel provedl ve dnech 10. až 17. 1. 2019. 3. Stěžovatel následně dne 13. 2. 2019 vydal pod č. j. 099 EX 3904/17-118 příkaz k úhradě nákladů exekuce, v němž rozhodl o své odměně, a to v celkové výši 290 400 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH"). V jeho odůvodnění uvedl, že při stanovení odměny postupoval podle § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "exekutorský tarif"), který zní: "Odměna exekutora činí 10 000 Kč za každou vyklizenou nemovitost, stavbu, byt nebo místnost." Stěžovatel uzavřel, že na vyklízenou budovu č. p. X3 je třeba hledět nikoli en bloc jako na jedinou stavbu, ale jako na nebytové prostory sestávající z 35 místností, k nimž připočetl jeden přilehlý pozemek (zahradu). Svůj nárok na odměnu proto stanovil částkou 360 000 Kč bez DPH, kterou však s ohledem na specifika daného případu s využitím svého moderačního práva snížil na částku 240 000 Kč + 21 % DPH (50 400 Kč). Proti tomuto rozhodnutí vedlejší účastnice b) podala námitky, o kterých rozhodl obvodní soud usnesením ze dne 15. 3. 2019 č. j. 36 EXE 3662/2017-47 tak, že příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný stěžovatelem potvrdil. 4. Obě posledně uvedená rozhodnutí vedlejší účastnice b) napadla ústavní stížností, jíž Ústavní soud svým nálezem ze dne 23. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 1565/19 (N 56/105 SbNU 140; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil. Učinil tak s odůvodněním, že se stěžovatel i obvodní soud dopustili extrémního interpretačního excesu při výkladu § 7 exekutorském tarifu. Ústavní soud uzavřel, že "[r]ozhodujícím kritériem pro stanovení výše odměny podle § 7 exekučního tarifu je podle komentářové literatury i názoru Ústavního soudu to, jak jsou vyklízené nemovitosti označeny v exekučním titulu. Určujícím při stanovení výše odměny v daném případě tak nemohlo být vyklízení jednotlivých nebytových prostor, ale vyklízení budovy č. p. X3 en bloc, tj. stavby jako celku; tak jak je ostatně označena i v exekučním titulu" (bod 18 posledně citovaného nálezu). 5. Stěžovatel dne 11. 5. 2021 vydal nový příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 099 EX 3904/17-212 (dále jen "druhý příkaz k úhradě nákladů exekuce"), jímž určil, že výše nákladů exekuce soudního exekutora činí 217 800 Kč včetně DPH a vedlejší účastnici uložil povinnost k jejich zaplacení. K tomu uvedl, že výši odměny tak, jak by tato měla být v dané věci podle názoru Ústavního soudu vysloveném v citovaném nálezu stanovena, tj. za celkem 3 nemovitosti (3 x 10 000 Kč), vynásobil koeficientem šest, a to s přihlédnutím ke složitosti a namáhavosti předmětné exekuce, přičemž uvedl, že takový postup je v souladu s dřívější rozhodovací praxí Ústavního soudu. V této souvislosti poukázal na zcela mimořádné okolnosti nyní posuzovaného případu. Dále uvedl, že 5/6 stanovené odměny představuje minimální částku na úhradu mzdových prostředků jeho zaměstnanců, kteří se na provedení exekuce podíleli, a zbývající 1/6 představuje mandatorní výdaje na technickou a materiální podporu. 6. Proti druhému příkazu k úhradě nákladů exekuce vedlejší účastnice podala námitky, jimž obvodní soud svým usnesením ze dne 8. 6. 2021 č. j. 36 EXE 3662/2017-183 vyhověl, přičemž výrok I tohoto příkazu změnil tak, že výše nákladů soudního exekutora se určuje částkou 24 200 Kč včetně DPH. Poukázal přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1565/19, který byl vydán v této věci a jímž je soud i stěžovatel vázán. Protože stěžovatel v souladu s tímto nálezem fakticky vyklidil dvě nemovité věci (konkr. pozemek parc. č. X4, zastavěná plocha a nádvoří, společný dvůr, způsob ochrany - památkově chráněné území, a dále pozemek parc. č. X2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. X3 - občanská vybavenost, způsob ochrany - památkově chráněné území, vše v k. ú. Žižkov - obec P.), náleží mu podle obvodního soudu odměna pouze ve výši 2 x 10 000 Kč + 21 % DPH. III. Argumentace stěžovatele 7. Rozhodnutí obvodního soudu stěžovatel napadl ústavní stížností. V ní uvedl, že ve druhém příkazu k úhradě nákladů exekuce respektoval závěry vyslovené Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 1565/19 a při stanovení výše své odměny jako výchozí prvek zvolil počet vyklizovaných nemovitých věcí tak, jak jsou tyto označeny v exekučním titulu (tedy dva pozemky a jedna stavba). Obvodní soud však tento příkaz s odkazem na předmětný nález změnil tak, že určil výši jeho nákladů částkou 24 200 Kč. Nezohlednil však další nálezovou judikaturu Ústavního soudu, na niž stěžovatel v druhém příkazu k úhradě nákladů exekuce odkazoval, např. nález ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 8/06 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.) či nález ze dne 22. 1. 2015 sp. zn. III. ÚS 2516/14 (N 14/76 SbNU 185). Závěry těchto nálezů obvodní soud nijak nereflektoval, ačkoli stěžovatel modifikaci výše své odměny odůvodnil poukazem na faktory, které bylo nutno zohlednit. Za ty označil zejména výjimečný charakter a rozsah vyklizovaných nemovitostí (veřejně známých jako tzv. "X"), v nichž bylo nezbytné postupovat "místnost po místnosti" a s náležitou obezřetností při vyklízení zjevně bezcenných, avšak nikoli zdravotně nezávadných movitých věcí, dále míru "dobrovolnosti" splnění povinnosti ze strany vedlejší účastnice b), jež vymáhanou povinnost v žádné z fází předmětné exekuce ani zčásti dobrovolně nesplnila, a konečně též komparaci nároku stěžovatele na poskytnutí odměny za provedenou práci s oprávněnými zájmy účastníků předmětného řízení. 8. Stěžovatel dále poukázal na skutečnost, že odměna exekutora není - jak je často mylně prezentováno - jeho čistým ziskem, neboť jsou z ní pokrývány rovněž náklady na provoz exekučního úřadu. Uvedl, že k provedení nyní posuzované exekuce, jejíž průběh je účastníkům i širší veřejnosti kvůli její medializaci znám, vyhradil osm svých zaměstnanc