I.ÚS 2054/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2054/23 ze dne 29. 8. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů R. J. a nezletilých P. Ř., T. Ř. a V. Ř., zastoupených zákonnou zástupkyní R. J. (matkou), zastoupených Mgr. Ludvíkem Matouškem, advokátem, sídlem Kovářská 549/12, Praha 9 - Libeň, proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2023 č. j. 15 Co 45/2023-565 a výrokům III., V. a VI. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. září 2022 č. j. 63 Nc 2562/2019-516 (42 P a Nc 226/2019), za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a P. Ř., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení částí v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 2, odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v řízení o úpravu poměrů k nezletilým stěžovatelům (dále jen "nezletilí") byla v záhlaví specifikovanými výroky rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") stanovena povinnost vedlejšímu účastníku (dále jen "otec") přispívat na výživu nezletilého P. částkou 6 000 Kč měsíčně, nezletilého T. částkou 6 000 Kč měsíčně a nezletilé V. částkou 5 000 Kč měsíčně (výrok III.), dále byl zamítnut návrh stěžovatelky (dále též "matka") na stanovení výživného otci zpětně za období od 1. 5. 2016 do 30. 11. 2020 v celkové výši 2 321 933 Kč (výrok V.), a rovněž byl zamítnut návrh matky na stanovení výživného zpětně za období od 1. 12. 2020 do 31. 8. 2022 v částce 18 000 Kč pro nezletilého P., 18 000 Kč pro nezletilého T. a 16 000 Kč pro nezletilou V. (výrok VI.). 3. V odůvodnění rozhodnutí obvodní soud konstatoval, že vzhledem k tomu, že rozhodl o střídavé péči, bylo namístě stanovit výživné oběma rodičům. S ohledem na zjištěné výdělkové možnosti a schopnosti otce, s přihlédnutím k jeho dlouhodobé pracovní neschopnosti a k jeho celkovým majetkovým poměrům dospěl k závěru, že odpovídajícím výživným ze strany otce pro P. a pro T. je částka 6 000 Kč měsíčně pro každého, a pro V. pak částka 5 000 Kč měsíčně. Takto stanovené výživné bylo shledáno přiměřeným i věku a potřebám nezletilých. Návrh matky na stanovení výživného pro nezletilé zpětně v celkové výši 2 321 933 Kč neshledal obvodní soud důvodným, neboť jednak z daného návrhu nebylo zřejmé, v jaké výši mělo být výživné stanoveno pro každé z dětí, navíc návrh považoval obvodní soud za ryze účelový, protože matka se jím domáhala jakéhosi "kvazi vypořádání SJM" rodičů. Dodal, že v době, za níž bylo výživné požadováno, rodiče žili ve společné domácnosti a společně se podíleli na úhradách jejího provozu a nákladech na péči o nezletilé. Matka v době podání návrhu na úpravu péče o určení výživného zpětně výživné ani nežádala, tento požadavek uplatnila až v roce 2022 v souvislosti se změnou svého právního zastoupení. Za důvodný pak nepovažoval obvodní soud ani požadavek matky na určení výživného zpětně za dobu od prosince 2020 do srpna 2022. K tomu poukázal na to, že rodiče již od července 2020 praktikovali střídavou výchovu a že otec již v té době platil výživné, které mu bylo stanoveno předběžným opatřením z prosince 2020. 4. K odvolání matky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným výrokem shora označeného napadeného rozsudku uvedený rozsudek obvodního soudu mimo jiné i ve výrocích III., V. a VI. potvrdil (výrok I.). II. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že obecné soudy nereflektovaly podstatu toho, co matka pro své děti žádala, tj. aby se otec podle svých skutečných příjmů a výdělkových možností podílel na výživě nezletilých v době, kdy je nemá ve své péči. K návrhu na stanovení zpětného výživného zdůrazňují, že šlo o právo na doplatek výživného v době, kdy otec žádné výživné neplatil, a dále pak na doplatek výživného v době, kdy mu bylo určeno předběžnými opatřeními, kdy se ovšem soudy nezabývaly všemi dostupnými příjmy otce, povahou překážky pro jejich dosahování ani potencialitou jeho příjmů. Tvrdí, že nešlo o "kvazi-vypořádání SJM", ale o fakt, že otec nepřispíval na potřeby společné domácnosti ve spravedlivé a potřebné míře, a to s ohledem na skutečné příjmy, kterými disponoval. Mají proto za to, že zamítnutý nárok na dlužné výživné, jakož i výživné reflektující výdělkovou realitu otce, vychází z nesprávného posouzení věci, kdy nebyly dodrženy základní principy spravedlivého procesu ani práva na řádně, dostatečně a srozumitelně odůvodněné rozhodnutí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka (matka) je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. 7. S ohledem na formální předpoklady pro projednání podané ústavní stížnosti bylo třeba blíže se zabývat skutečností, že nezletilí stěžovatelé byli při podání ústavní stížnosti zastoupeni stěžovatelkou (matkou) jako jejich zákonnou zástupkyní. 8. Podle § 892 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nemůže rodič dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka. Podle § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, je dítě v řízení ve věcech soudu péče o nezletilé zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. 9. Ústavní soud se v minulosti opakovaně věnoval problematice procesního zastoupení nezletilých stěžovatelů jejich rodiči, respektive zákonnými zástupci v řízení o ústavní stížnosti. Jak vyplývá z jeho rozhodovací praxe, rodič (zákonný zástupce) je oprávněn jednat za nezletilé dítě v řízení před Ústavním soudem, a tedy i podat za něj ústavní stížnost, pouze v situaci, kdy mezi nimi nehrozí střet zájmů [viz např. nález ze dne 19. 2. 2014 sp. zn. I. ÚS 3304/13 (N 18/72 SbNU 217), bod 28; nález ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. II. ÚS 485/10 (N 82/57 SbNU 93), bod 11; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Naopak v případě možné kolize mezi zájmy rodiče a nezletilého dítěte není tento rodič oprávněn jednat za své dítě ani před Ústavním soudem (srov. např. usnesení ze dne 5. 10. 2016 sp. zn. I. ÚS 2900/16 či usnesení ze dne 13. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 455/19, bod 11). Ústavní soud zdůrazňuje, že v řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí soudu o péči o nezletilé dítě je nutné zásadně vyloučit postup, kdy rodič nesouhlasící s takovým rozhodnutím podá ústavní stížnost nejen za sebe, ale i za dotčené nezletilé dítě (jako jeho zákonný zástupce), neboť tím může dojít ke střetu mezi jejich zájmy (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 2900/16). 10. V případech možné kolize mezi zájmy rodiče a nezletilého dítěte lze přitom dále rozlišit dvě možné situace. Pokud jsou zájmy rodiče a zájmy nezletilého dítěte, za nějž onen rodič podává ústavní stížnost (zplnomocňuje k tomu advokáta), ve zřejmém rozporu, pak je namístě vůbec nepřipustit, aby rodič mohl byť i jen podat ústavní stížnost jménem dítěte k Ústavnímu soudu, tedy iniciovat řízení jménem dítěte - s případnou ústavní stížností takto podanou je pak třeba naložit podle toho, tj. jako s podanou nikoli samotným nezletilým dítětem (za nějž rodič není oprávněn v tomto ohledu jednat). Takový postup rodiče ostatně může spíše naznačovat, že jde o pouhou procesní taktiku daného rodiče, který tímto způsobem brojí proti rozhodnutí, s nímž sám nesouhlasí, a fakticky toliko využívá nezletilé dítě k prosazování vlastních zájmů (srov. k tomu usnesení ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. I. ÚS 412/17 či již shora zmíněné usnesení sp. zn. II. ÚS 455/19). 11. Od toho lze ovšem odlišit situace, kdy sice existuje možnost kolize mezi zájmy rodiče a nezletilého dítěte, ovšem rozpor mezi jejich zájmy není (tak) zjevný. V takovém případě lze připustit, aby rodič inicioval řízení o ústavní stížnost