I.ÚS 2224/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2224/19 ze dne 19. 11. 2019 N 194/97 SbNU 94 Pokuta za porušení povinnosti stanovené unijním právem při prodeji vína; povinnost předložit předběžnou otázku SDEU při odlišném výkladu unijního práva různými soudními instancemi   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Predikátní vína, a. s., sídlem Vinařská 484, Zaječí, zastoupené JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem, sídlem Brněnská 154/32, Mikulov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2019 č. j. 7 As 100/2019-30 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2019 č. j. 31 Ad 19/2016-215, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení a Státní zemědělské a potravinářské inspekce jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2019 č. j. 7 As 100/2019-30 a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2019 č. j. 31 Ad 19/2016-215 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2019 č. j. 7 As 100/2019-30 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2019 č. j. 31 Ad 19/2016-215 se ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace ústavní stížnosti a dosavadního průběhu řízení Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu, že jimi bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, práva vlastnit majetek zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny a práva podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny. Rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce (dále jen "SZPI") byla stěžovatelka shledána vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 39 odst. 1 písm. f) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o vinohradnictví a vinařství") tím, že porušila čl. 80 odst. 2 písm. a) a c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013. Uvedeného jednání se měla stěžovatelka dopustit tím, že uvedla na trh víno Tramín z Moldávie, které bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům - přidávání vody a syntetického glycerolu a zvyšování přirozeného obsahu alkoholu. Dále byla stěžovatelka shledána vinnou ze spáchání správního deliktu nedodržení požadavku na bezpečnost potravin podle § 17 odst. 1 písm. p) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o potravinách a tabákových výrobcích"), kterého se měla dopustit tím, že uvedla na trh víno Chardonnay ze Španělska, které nebylo vhodné k lidské spotřebě - z důvodu kontaminace cizorodými a jinými látkami, resp. z důvodu, že v době kontroly bylo zkažené. Za uvedená jednání byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 110 000 Kč a povinnost uhradit náklady laboratorního rozboru ve výši 33 900 Kč a náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Odvolání proti tomuto rozhodnutí ústřední inspektorát SZPI zamítl. Obě rozhodnutí SZPI napadla stěžovatelka správní žalobou, ve které mimo jiné tvrdila, že kvalita dovezeného vína byla osvědčena dokladem V I 1 v souladu s nařízením Komise (ES) č. 555/2008 ze dne 27. června 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008 o společné organizaci trhu s vínem, pokud jde o programy podpory, obchod se třetími zeměmi, produkční potenciál a kontroly v odvětví vína. Tento doklad vydávají autorizované orgány státu vývozu a potvrzují jím, že příslušná zásilka vína naplňuje parametry plynoucí z unijní legislativy. Stěžovatelka neměla důvod tomuto osvědčení nevěřit, a nemohla tak být odpovědná za předmětný delikt. Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen "krajský soud") nejprve rozsudkem ze dne 4. 7. 2018 č. j. 31 Ad 19/2016-149 žalobě vyhověl, přičemž vyšel z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2018 č. j. 31 A 103/2016-107, vydaného v obdobné věci Vinařství U Kapličky, s. r. o., (dále jen rozsudek "Krajského soudu v Brně ve věci Vinařství U Kapličky"). Krajský soud dospěl k závěru, že doklad V I 1 slouží jako nástroj k usnadnění volného pohybu vína a vyjadřuje důvěru Evropské unie v orgány třetích zemí, které osvědčení vydávají. Požadavek SZPI, aby stěžovatelka bez dalšího víno ze třetí země dále prověřovala, shledal krajský soud jako protismyslný uvedeným principům a naopak vyslovil názor, že spoléhání na správnost dokladu V I 1 je souladné jak s úmyslem Evropské unie, tak s navazující českou právní úpravou. Stěžovatelka se tak sice dopustila správního deliktu dle § 39 odst. 1 písm. f) zákona o vinohradnictví a vinařství, pokud jí obchodované víno neodpovídalo enologickým postupům, nicméně možnost zvažovat liberaci uvedeného deliktu s ohledem na uvedené vyloučena nebyla, a v tomto směru zavázal SZPI, aby se v novém řízení podrobněji dokumentem V I 1 zabývala. SZPI podala proti tomuto rozsudku krajského soudu kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl rozsudkem ze dne 17. 10. 2018 č. j. 7 As 326/2018-28. Kasační soud - s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018 č. j. 7 As 217/2018-25, vydaný v obdobné věci Vinařství U Kapličky, s. r. o., (dále jen "rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci Vinařství U Kapličky") - zdůraznil, že doklad V I 1 je pouhé administrativní povolení ke vstupu předmětného vína na území Evropské unie a jde jen o nezbytnou podmínku legálního dovozu. Lze je proto jen těžko pokládat za ono "vynaložení veškerého úsilí", které vyžaduje zákon k liberaci ze stěžovatelkou spáchaného deliktu, neboť ve spojení "vynaložení veškerého úsilí" je zjevně obsažen požadavek konat něco víc než pouze splnit podmínky pro legální dovoz vína do České republiky. Jinak by už samotný fakt, že víno bylo dovezeno legálně, navždy zbavoval dovozce či prodejce vína veškeré odpovědnosti za kvalitu daného vína. Krajský soud v Hradci Králové, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, v pokračujícím řízení žalobu stěžovatelky v záhlaví označeným rozsudkem zamítl; stejný osud sdílela i následná kasační stížnost stěžovatelky, kterou zamítl nyní napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud. Podstatou argumentace ústavní stížnosti je povaha dokladu V I 1. Stěžovatelka nesouhlasí se závěry Nejvyššího správního soudu, že tento dokument slouží pouze jako administrativní povolení k legálnímu dovozu vína do Evropské unie. Doklad je vydáván certifikovanými a autorizovanými orgány třetí země, ty jsou jako takové registrovány orgány Evropské unie. Jde o doklad o vlastnostech dováženého vína, jeho vydání je podmíněno provedením laboratorního rozboru vzorku vína a posouzením, zda víno naplňuje v Evropské unii uznávané enologické postupy. U produktu doprovázeného dokladem V I 1 obchodník jedná v dobré víře v pravdivost údajů obsažených v dokumentu. Spor o povahu osvědčení je přitom zároveň záležitostí výkladu unijního práva. Pokud je tento nejasný, což lze s ohledem na odlišné názory zapojených obecných soudů předpokládat, měl některý ze soudů položit předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské unie. Obecné soudy k tomu nepřistoupily, a porušily tím právo stěžovatelky na spravedlivý proces a na zákonného soudce. Stěžovatelka dále rozporuje postup správního orgánu při laboratorních testech vzorků vín a výsledky nepovažuje za průkazné i vzhledem k nejasné metodice vyhodnocení. S tím souvisí též námitka neprovedeného důkazu - stěžovatelka navrhovala provedení celé řady důkazů, které by umožnily zpochybnit závěry SZPI o nesplnění požadavků na enologické postupy, správní soudy však tyto návrhy neprovedly bez náležitého odůvodnění. Vadnost přístupu správního orgánu dosvědčuje delší (cca dvouměsíční) odstup mezi provedením testů a oznámením jejich výsledků, přičemž žádný právní předpis neukládá obchodníkovi kontrolované víno skladovat. Přesto bylo stěžovatelce přičteno k tíži, že v předmětném mezidobí víno prodala jinému subjektu. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka rekapituluje, proč by neměla být za správní delikt odpovědná. Podotýká, že neměla důvod nedůvěřovat dokladu V I 1, s dovozem vína z Moldavska měla dobré zkušenosti, informace o problematické kvalitě moldavských vín se neobjevovaly ani ve veřejném prostoru. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 20. 9. 2019 stěžovatelka poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 1608/19 (N 158/96 SbNU 47; dále jen "nález sp. zn. II. ÚS 1608/19"), kterým byl zrušen shora uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci Vinařství U Kapličky. Závěrem doplnění ústavní stížnosti stěžov