I.ÚS 2417/23 – Ústavní soud

I.ÚS 2417/23 ze dne 17. 6. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla B. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Michalem Marčišinem, advokátem, sídlem Gočárova třída 1013/27, Hradec Králové, proti postupu Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ve věci sp. zn. 1 KZN 363/2023, postupu Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí ve věci sp. zn. 1 ZN 40/2023 a postupu Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, územního odboru Ústí nad Orlicí, oddělení obecné kriminality SKPV, ve věci č. j. KRPE-911-2/TČ-2023-171171, za účasti Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí a Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, územního odboru Ústí nad Orlicí, oddělení obecné kriminality SKPV, sídlem Letohradská 759, Ústí nad Orlicí, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá konstatování, že postupem v záhlaví uvedených účastníků řízení došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále jen "Úmluva") a práva na účinné vyšetřování vyplývajícího z práva na zachování osobní cti a dobré pověsti a práva na respektování soukromého a rodinného života (čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy). Dále se domáhá, aby účastníkům řízení Ústavní soud zakázal v porušování práv pokračovat a aby zrušil vyrozumění, jimiž byl informován o odložení jeho trestního oznámení, případně o tom, že podnět k provedení dohledu nad postupem nižšího státního zastupitelství byl nedůvodný. II. Obsah napadených rozhodnutí 2. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č. j. 2 T 98/2022-537 ze dne 12. 10. 2022 zproštěn obžaloby z trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 a 2 písm. d) trestního zákoníku. Okresní soud mimo jiné konstatoval, že přestože přetrvává podezření, že k určitému závadovému jednání obžalovaného vůči poškozené docházelo, nebylo prokázáno, že se tak dělo v intenzitě, frekvenci a období, jako to líčila poškozená, tj. manželka stěžovatele Eva B. (jedná se o pseudonym), a uplatnil princip in dubio pro reo. Odvolání státní zástupkyně v neprospěch stěžovatele zamítl Krajský soud v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích usnesením č. j. 14 To 426/2022-573 ze dne 7. 12. 2022. 3. Stěžovatel poté podal u policejního orgánu i okresního státního zastupitelství trestní oznámení proti Evě B. pro podezření ze spáchání trestného činu křivého obvinění, křivé svědecké výpovědi a a pomluvy a proti svému synovi Jiřímu B. (jedná se o pseudonym) pro trestný čin křivé svědecké výpovědi a pro vydírání spáchaném na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinností. 4. Na toto oznámení reagoval policejní orgán (komisař por. Mgr. Lukáš Razým) vyrozuměním č. j. KRPE-911-2/TČ-2023-171171 ze dne 15. 1. 2023 tak, že neshledal důvody pro zahájení úkonů trestního řízení. Konstatoval, že ani trestní soud nedospěl k závěru, že Eva B. a Jiří B. ve svých výpovědích lhali, zpochybnil pouze jejich důvěryhodnost. To spolu se skutečností, že ze spisového materiálu nevyplývá úmysl jmenovaných stěžovatele poškodit, brání kvalifikaci jejich jednání jako trestného činu pomluvy. Tytéž závěry nesvědčily o spáchání trestného činu křivého obvinění. "Nátlakový e-mail", který Jiří B. odeslal svému bratrovi, nelze považovat za násilí, neobsahuje ani pohrůžku násilí či jiné újmy, a tudíž nepředstavuje možné vydírání. 5. Obdobně ve vyrozumění č. j. 1 ZN 40/2023-7 ze dne 14. 2. 2023 reagovala i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí Mgr. Lenka Pospíšilová. Uvedla, že v oznámení uvedené skutečnosti nenasvědčovaly podezření ze spáchání trestného činu. Konstatovala, že v proběhlém trestním řízení existovaly dvě skupiny navzájem protichůdných důkazů, na jejichž základě soud rozhodl ve smyslu zásady in dubio pro reo o zproštění obžaloby. Proto nebyly naplněny skutkové podstaty trestných činů, jak stěžovatel uváděl v oznámení. 6. Stěžovatel se obrátil na Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové s podnětem k výkonu dohledu nad postupem nižšího státního zastupitelství (§ 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů). Státní zástupce krajského státního zastupitelství Mgr. Jan Vodička ve vyrozumění č. j. 1 KZN 363/2023-15 ze dne 26. 6. 2023 postup okresního státního zastupitelství označil za správný. Zdůraznil, že okresní ani krajský soud jednoznačně neoznačily výpovědi Evy B. a Jiřího B. za účelově vymyšlené. Připomněl, že důvodem zproštění obžaloby byl nedostatek spolehlivého prokázání viny. Současně ale soudy uvedly, že přetrvávalo podezření z určitého závadového jednání stěžovatele. K namitce, že por. Mgr. Razým a státní zástupkyně Mgr. Pospíšilová nebyli nestranní, uvedl, že důvodem podjatosti nemůže být rozvrh práce určitého úřadu. Podnět proto jako nedůvodný odložil. III. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel považuje za nedostatečné, že jedinou reakcí policejního orgánu a státního zastupitelství na jeho trestní oznámení byly odkazy na rozsudky v jeho trestní věci. Stěžovatel v ústavní stížnosti obšírně vyložil, že během trestního řízení vyšlo najevo, že se nedopustil domácího násilí, ale naopak byl sám dlouhodobě vystaven omezování a manipulaci ze strany manželky. Jeho manželka netrpěla syndromem týrané ženy a její věrohodnost byla v trestním řízení opakovaně zpochybněna. Ačkoli tvrdila, že se na ní stěžovatel dopouštěl násilí, snažila se zabránit rozvodu manželství, o nějž stěžovatel usiloval. To si stěžovatel vysvětluje tím, že se nechtěla vzdát společného majetku. Jednání Evy B. a Jiřího B. bylo takové společenské škodlivosti, že vyžaduje trestněprávní postih. Zdůraznil, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby se domáhal ochrany svých práv v civilním řízení. 8. Postup policejního orgánu a státního zastupitelství považuje stěžovatel za porušení svého práva na účinné vyšetřování. Vzhledem k závažnosti následků, které pro něj obvinění mělo, má stěžovatel za to, že mu svědčilo právo na účinné vyšetřování zásahu do jeho práva na soukromý život, cti a dobrého jména. Jak na úrovni policejního orgánu, tak okresního státního zastupitelství se trestním oznámením zabývaly osoby, které se podílely na trestním řízení vedeném proti němu. Jak Mgr. Razým, tak Mgr. Pospíšilová byli subjektivně přesvědčeni o vině stěžovatele a nijak nezohlednili závěry, k nimž nakonec trestní řízení dospělo. Nedostalo se mu proto nestranného posouzení jeho trestního oznámení. 9. Stěžovatel označil za nedostatečné, že se orgány činné v trestním řízení zabývají podezřením na trestný čin křivého obvinění jen tehdy, konstatuje-li soud, že si oznamovatel obvinění vymyslel s cílem přivodit jinému trestní stíhání. Obzvláště problematické je to v případě obvinění z domácího nebo sexuálního násilí. Dokazování se v trestním řízení zahájeném na základě křivého obvinění vede o tom, zda se obžalovaný dopustil skutku popsaného obžalobou, nikoli o tom, aby byla prokázána pravdivost tvrzení oznamovatele (v případě stěžovatele v postavení tvrzeného poškozeného). Trestní soud identifikoval dostatek indicií nevěrohodnosti výpovědi Evy B. a Jiřího B. na to, aby odůvodnily zahájení úkonů trestního řízení na základě trestního oznámení stěžovatele. IV. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní stížnost byla podána včas. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k řízení o ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky ochrany [využil žádosti o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství, viz nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691); všechna odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Proto je ústavní stížnost také přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). 11. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá jak toho, aby Ústavní soud zakázal policejnímu orgánu, okresnímu a krajskému státnímu zastupitelství pokračovat v porušování jeho práv ve smyslu § 82 odst. 3 písm b) zákona o Ústavním soudu (brojí tak proti jinému zásahu orgánu veřejné moci), tak aby zrušil vyrozumění, které mu tyto orgány zaslaly [ve smyslu § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona]. Vzhledem k tomu, že nedošlo k odložení oznámení usnesením, má Ústavní soud za to, že namístě je považovat vyrozumění za součást postupu orgánů veřejné moci, jímž mělo dojít k jinému zásahu do práv stěžovatele (srov. nále