I.ÚS 2610/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2610/11 ze dne 13. 10. 2011 N 177/63 SbNU 61 Náležité odůvodnění při zamítnutí navrženého důkazu - výslechu svědka   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 13. října 2011 sp. zn. I. ÚS 2610/11 ve věci ústavní stížnosti B. G. proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 19. 5. 2011 sp. zn. 5 C 190/2007, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci dlužné nájemné ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení, a ve věci stěžovatelova návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Výrok I. Nerespektováním principu obsaženého v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod porušil Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 19. 5. 2011 sp. zn. 5 C 190/2007 základní právo stěžovatele garantované čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. III. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 19. 5. 2011 sp. zn. 5 C 190/2007 se odmítá. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností podanou osobně Ústavnímu soudu dne 1. 9. 2011 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho základních práv garantovaných v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že rozhodnutím nalézacího soudu mu bylo odepřeno řádné projednání jeho věci, když soud zamítl návrh na předvolání jím navrženého nejdůležitějšího svědka, který mohl zvrátit rozhodnutí soudu na stranu stěžovatele [stěžovatel odkázal na závěry nálezu sp. zn. III. ÚS 61/94 ze dne 16. 2. 1995 (N 10/3 SbNU 51)]. J. V., společník společnosti AIRBORNE CZ, s. r. o., jako jediný mohl podat zásadní svědectví o tom, zda za žalobce byla výše uvedená společnost oprávněna jednat. Svědek měl dále objasnit rozpor, zda podpis na příjmovém dokladu ze dne 18. 10. 2005 je podepsaný jeho rukou. Soud však neodůvodněně odmítl opětovně předvolat či předvést J. V., který se, ač řádně předvolán, na jednání nedostavil, a tak mu umožnit vypovídat jako svědek a provést tento zásadní důkaz, čímž odmítl stěžovateli řádné projednání jeho věci, a fakticky tak, s ohledem na nemožnost použití opravného prostředku, zamezil zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů stěžovatele. Proto s ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví citované rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi svým nálezem zrušil. 3. Ústavní soud vyzval účastníka řízení, aby se vyjádřil k ústavní stížnosti. Okresní soud v Břeclavi prostřednictvím příslušné předsedkyně senátu 5 C JUDr. Hany Krákorové odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a uvedl, že nebyla porušena žádná ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele, naopak, soud provedl veškeré důkazy navržené účastníky a důležité pro rozhodnutí, ve věci proběhlo několik jednání, při kterých se účastníci vyjádřili ke všem provedeným důkazům, a soud rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Provedení výslechu předmětného svědka by s ohledem na ostatní důkazy nemohlo přinést nic nového, když bylo jasně prokázáno, že žalobce smlouvu o vymožení pohledávky vůči stěžovateli neuzavřel. Ústavní soud dále vyzval vedlejšího účastníka k vyjádření se ve stanovené lhůtě k ústavní stížnosti. Vedlejší účastník se v Ústavním soudem stanovené lhůtě nevyjádřil. 4. Podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Souhlas s upuštěním od jednání byl účastníky poskytnut a od ústního jednání bylo upuštěno. II. 5. Ústavní soud si k posouzení námitek a tvrzení stěžovatele rovněž vyžádal spis Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 5 C 190/2007, z něhož zjistil následující, pro řízení o ústavní stížnosti rozhodující skutečnosti. 6. Žalobou ze dne 22. 6. 2007 se žalobce domáhal vůči stěžovateli zaplacení částky ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % za každý den prodlení z částky 3 000 Kč od 16. 10. 2005, z částky 3 000 Kč od 16. 1. 2005, z částky 3 000 Kč od 16. 4. 2005 a z částky 1 000 Kč od 16. 7. 2005 do zaplacení, to vše z titulu dlužného nájemného za pronájem nebytového prostoru a náhrady nákladů řízení. Jako přílohu žaloby předložil žalobce výzvu stěžovateli ze dne 15. 8. 2005 k zaplacení dluhu v celkové výši 16 000 Kč, sestávajícího z dlužného nájemného ve výši 10 000 Kč, úroků z prodlení ve výši 4 500 Kč a nákladů na vyklizení nebytového prostoru ve výši 1 500 Kč s tím, že nebude-li stěžovatelem dluh uhrazen, bude pohledávka předána k vymáhání společnosti nebo soudu. Na základě výzvy soudu upravil žalobce podáním ze dne 15. 12. 2007 žalobní petit tak, že nově požadoval dlužné nájemné spolu se zákonným úrokem z prodlení. V odporu proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Břeclavi uvedl stěžovatel, že nárok žalobce neuznává, neboť předmětnou částku (ve výši 16 000 Kč) uhradil dne 18. 10. 2005 k rukám žalobcem pověřené osoby, společnosti AIRBORNE, s. r. o., (dále jen "společnost"), když výše a právní titul uhrazené částky plně koresponduje se shora uvedenou výzvou žalobce ze dne 15. 8. 2005. K prokázání svého tvrzení doložil stěžovatel kopii příjmového dokladu ze dne 18. 10. 2005 vystaveného ve prospěch společnosti, opatřeného jejím razítkem a nečitelným podpisem, znějícího na částku 16 000 Kč s uvedením účelu platby "splátka vůči věřiteli P. R. nájem garáž". 7. Při jednání dne 30. 11. 2010 uvedl žalobce, že oslovil společnost s úmyslem vymáhání předmětného dluhu vůči žalovanému. Předmětná společnost dle žalobce postupovala tím způsobem, že nejprve zjistila informace a následně žalobci sdělila, že žalovaný je nekontaktní osobou a z tohoto důvodu žalobce nepodepsal plnou moc ze dne 27. 9. 2005 a její dodatek, které soudu předložil (opatřeny za zmocněnce razítkem společnosti a podpisem, bez podpisu zmocnitele, s uvedením přesných osobních údajů stěžovatele, žalobce, společnosti a znějící na částku 16 000 Kč). K tomu stěžovatel uvedl, že mu byla předložena plná moc shodného znění, ovšem opatřená podpisem zmocnitele. Při jednání dne 29. 3. 2011 byl vyslechnut svědek R. K. (jednatel společnosti v předmětném období), který potvrdil, že na plné moci ze dne 27. 9. 2005 se nachází razítko společnosti a jeho podpis, nevzpomíná si však na bližší okolnosti případu ani na jednání s žalobcem, přičemž z absence jeho podpisu na plné moci usuzuje, že k uzavření dohody mezi společností a žalobcem nedošlo. Svědek uvedl, že za dobu jeho působení ve společnosti nedošlo k žádnému případu překročení oprávnění ze strany zaměstnance společnosti, např. nevyplacení vymožené pohledávky věřiteli. Svědek dále uvedl, že prvnímu kontaktu s dlužníkem vždy předcházelo uzavření plné moci s věřitelem, nedokáže vysvětlit žalobcem tvrzený průběh vzájemného jednání (prověřování dlužníka bez podpisu plné moci), jiného takového případu si není vědom, nicméně jej nedokáže vyloučit. Svědek dále potvrdil, že společnost používala stěžovatelem předložené příjmové doklady jako potvrzení o převzetí peněz od dlužníka, stejnou podobu razítka společnosti a za osobu, jež měla příjmový doklad za společnost podepsat, označil dle vizuální podoby podpisu tehdejšího jednatele společnosti J. V. Okresní soud v Břeclavi odročil jednání za účelem výslechu stěžovatelem navrženého svědka J. V., kterému bylo dne 4. 4. 2011 doručeno předvolání k nařízenému jednání (převzato osobně). K jednání dne 19. 5. 2011 se svědek J. V. bez omluvy nedostavil, přičemž soud následně zamítl návrh na výslech tohoto svědka a prohlásil dokazování za skončené. 8. Rozsudkem ze dne ze dne 19. 5. 2011 sp. zn. 5 C 190/2007 uložil Okresní soud v Břeclavi stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů řízení ve výši 18 912 Kč a České republice na náhradě nákladů řízení částku ve výši 511 Kč. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a stěžovatelem jako nájemcem vznikl na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 19. 4. 2002 nájemní vztah k předmětnému nebytovému prostoru, přičemž nájemní smlouva splňuje všechny náležitosti. Stěžovatel se zavázal platit nájemné ve výši 12 000 Kč ročně, splatné čtvrtletně ve výši 3 000 Kč na účet pronajímatele vždy do 15. dne prvního měsíce čtvrtletí, na které se nájem vztahuje. Za období od 15. 10. 2004 do 1. 8. 2005 dluží stěžovatel žalobci na nájemném částku 10 000 Kč, kterou neuhradil ani po písemné a telefonické výzvě. Stěžovatel se bránil tím, že dluh splnil, neboť částku ve výši 16 000 Kč zaplatil společnosti poté, co jednatel této společnosti prokázal, že je op