§ 562 občanský zákoník – Dlužník splní dluh i tehdy
Občanský zákoník · 40/1964 Sb. · účinné od 20. 7. 2009 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 562 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, říká, že dlužník splní svůj dluh i tehdy, když zaplatí někomu, kdo předloží potvrzení od věřitele, že je oprávněn platbu přijmout, ledaže dlužník věděl, že tato osoba ve skutečnosti oprávněna není. Dlužník může splnit svůj dluh i jiné osobě než přímo věřiteli, pokud tato osoba prokáže své oprávnění k přijetí plnění věřitelovým potvrzením. (§ 562 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 20. 7. 2009)
Klíčová fakta
- Týká se: dlužník
- Judikatura: na § 562 odkazuje 39 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 40/1964 Sb.
Dlužník splní dluh i tehdy, jestliže plní tomu, kdo předloží věřitelovo potvrzení o tom, že je oprávněn přijmout plnění; to však neplatí, jestliže dlužník věděl, že ten, kdo potvrzení předložil, není oprávněn plnění přijmout.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Dlužník může splnit svůj dluh i jiné osobě než přímo věřiteli, pokud tato osoba prokáže své oprávnění k přijetí plnění věřitelovým potvrzením.
- Předložené potvrzení od věřitele slouží jako dostatečný důkaz pro dlužníka, že plní správné osobě.
- Pokud dlužník ví, že osoba předkládající potvrzení není oprávněna plnění přijmout (např. ví, že potvrzení je falešné nebo odvolané), nemůže se na toto ustanovení spoléhat a musí plnit přímo věřiteli nebo oprávněné osobě.
Na co si dát pozor
- Dlužník by měl být obezřetný a neplnit osobě, o které ví, že není oprávněna plnění přijmout, i když předloží potvrzení. V takovém případě by jeho plnění nebylo považováno za splnění dluhu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 562
Jak soudy aplikují § 562
Odvolací soud - vycházeje z ustanovení § 173 a § 430 insolvenčního zákona a z ustanovení § 526 odst. 1 a § 562 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a cituje závěry, jež Nejvyšší soud formuloval k výkladu pojmu „známý věřitel dlužníka“ v usnesení ze dne 31. května 2012, sen. zn. 29 NSČR 13/2010, uveřejněném pod číslem 138/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 138/2012“) [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i …
Má za to, že e-mailovou zprávu žalovaného ze dne 11. 10. 2012 nelze považovat za zmocnění ve smyslu § 562 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“ (viz. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo …
Vychází přitom z úvahy, že „obecně platí, že dluh zanikne splněním (srov. § 559 odst. 1 obč. zák.), jen plní-li dlužník věřiteli, případně osobě oprávněné přijmout plnění namísto věřitele (srov. § 562 obč. zák.). Plnil-li dlužník peněžitý dluh někomu jinému než svému věřiteli, pak osoba, jíž takto plnil, získala bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) na úkor dlužníka a nikoli na úkor jeho věřitele.