I.ÚS 2613/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2613/16 ze dne 12. 5. 2020 N 85/100 SbNU 41 Odměna advokáta za výkon funkce opatrovníka jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti JUDr. Tomáše Hulvy, MBA, LL. M., advokáta, se sídlem v Opavě, nám. Republiky 2/1, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 252/2016-27 ze dne 23. května 2016 a usnesení Okresního soudu v Opavě č. j. 24 L 639/2016-13 ze dne 20. dubna 2016, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, a o návrhu na zrušení § 12a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, takto: I. Usnesením Okresního soudu v Opavě č. j. 24 L 639/2016-13 ze dne 20. dubna 2016 a usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 252/2016-27 ze dne 23. května 2016 byl porušen princip rovnosti ve spojení s právem stěžovatele získávat prostředky pro své životní potřeby prací a podnikat podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Okresního soudu v Opavě č. j. 24 L 639/2016-13 ze dne 20. dubna 2016 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 252/2016-27 ze dne 23. května 2016 se ruší. III. Návrh na zrušení § 12a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu, obsah napadeného rozhodnutí a průběh řízení před Ústavním soudem 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel - advokát - domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva, svobody, jakož i ústavněprávní principy zakotvené zejména v čl. 1, 3, čl. 4 odst. 1, čl. 9, 11, 26, 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"). 2. V nyní projednávané věci byl stěžovatel (advokát) ustanoven opatrovníkem osoby pro řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a držení ve zdravotním ústavu podle § 69 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. 3. Okresní soud v Opavě dne 20. 4. 2016 rozhodl usnesením č. j. 24 L 639/2016-13 tak, že se řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a dalšího držení této osoby ve zdravotním ústavu zastavuje (výrok I), stát zaplatí opatrovníkovi odměnu ve výši 1 694 Kč (výrok II) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 4. Proti výroku II usnesení okresního soudu podal stěžovatel jakožto opatrovník odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě. Namítal, že soud při výpočtu této odměny nesprávně postupoval podle ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť správně měl aplikovat ustanovení § 9 odst. 2 advokátního tarifu, které je ustanovením speciálním, a měl tak vycházet z tarifní hodnoty 5 000 Kč, a domáhal se změny tohoto rozhodnutí tak, aby mu stát zaplatil odměnu ve výši 2 662 Kč. 5. Krajský soud se ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně, že je v dané věci při rozhodování o odměně opatrovníka třeba aplikovat ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, a při stanovení výše jeho odměny vycházel z tarifní hodnoty 1 000 Kč, z níž sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 500 Kč. Ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu přitom v době rozhodování okresního soudu znělo: "Při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení, ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob, jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat1b), se považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč." Ustanovení § 9 odst. 2 advokátního tarifu, podle něhož mělo být postupováno podle názoru opatrovníka, se totiž vztahuje pouze na případy smluvního zastoupení účastníka v tam uvedených řízeních či na případy, kdy byl účastníku ustanoven pro řízení zástupcem advokát podle ustanovení § 30 o. s. ř., nikoli na případy, v nichž je na základě požadavku zákona účastníku advokát jmenován opatrovníkem pro řízení, jako tomu bylo v tomto případě. Podle krajského soudu okresní soud nepochybil ani tím, že odměnu opatrovníka krátil podle ustanovení § 12a odst. 1 advokátního tarifu o 20 %, ani při výpočtu výše odměny a náhrady hotových výdajů opatrovníka, včetně náhrady za DPH. S ohledem na to krajský soud rozhodnutí okresního soudu v napadené části potvrdil podle § 219 o. s. ř. 6. Plénum Ústavního soudu nálezem sp. zn. Pl. ÚS 26/19 ze dne 3. 3. 2020 (N 37/99 SbNU 11; 176/2020 Sb., pozn.: rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná též na http://nalus.usoud.cz) zrušilo § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech " , jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní", a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Plénum ve svém rozhodnutí dovodilo, že daná část § 9 odst. 5 je v rozporu se zásadou rovnosti ve spojení s právem získávat prostředky pro životní potřeby prací a podnikat podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny a kontextuálně také s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. II. Ústavní stížnost 7. Stěžovatel v ústavní stížnosti nejprve rekapituluje dosavadní stav řízení. Stěžovatel byl ustanoven opatrovníkem osoby pro řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a držení ve zdravotním ústavu podle § 69 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních, pročež také navrhoval, aby mu byla přiznána odměna podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu, který je dle jeho názoru lex specialis k odstavci 5 téhož ustanovení. Obecné soudy ale rozhodly, že mu bude přiznána odměna podle § 9 odst. 5 advokátního tarifu, dle kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč. Podle stěžovatele je to dokonce v rozporu s dosavadní praxí soudu - okresní soud totiž v předcházejících minimálně 8 letech aplikoval § 9 odst. 2 advokátního tarifu, svůj nový postup podle stěžovatele soud nijak blíže nezdůvodnil a nevysvětlil. Podle stěžovatele se obecné soudy dopustily libovůle a zásahu do práva na stejnou odměnu za stejnou práci. Podle stěžovatele není možné, aby soud činil rozdíl mezi tím, na základě jakého právního úkonu či rozhodnutí došlo k převzetí právního zastoupení či poskytnutí služeb. Rovněž se soudy dopustily zásahu do práva stěžovatele na spravedlivou odměnu za jeho práci. Částka 1 694 Kč, která představuje odměnu před zdaněním a před odvedením všech nákladů, je zcela nepřiměřená pracovní zátěži v podobě činnosti opatrovníka v řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a dalšího držení ve zdravotním ústavu. 8. Současně stěžovatel podal návrh na zrušení § 12a advokátního tarifu pro jeho protiústavnost. Kromě porušení práva na stejnou odměnu za stejnou práci a spravedlivou odměnu spatřuje stěžovatel v daném ustanovení i porušení práva na rovné postavení a čest advokáta. Ustanovení § 12a advokátního tarifu prakticky bez racionálního odůvodnění snižuje odměnu advokátů zastupujících na základě ustanovení soudem o 20 %. Stěžovatel míní, že má právo na to, aby měl rovné postavení jak za situace, kdy přebírá právní zastoupení jakéhokoli subjektu (tzv. na plnou moc), tak za situace, kdy přejímá právní zastoupení na základě ustanovení soudem. Tento princip napadené ustanovení popírá. Podle jeho dikce je přebírání zastoupení advokáty jinak než na základě plné moci (z moci úřední) jakoby méně hodnotné a také hodnocené. 9. Krajský soud se ke stížnosti vyjádřil tak, že v souladu s judikatorním vývojem Ústavního soudu v dané problematice [derogační nález sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019 (N 163/96 SbNU 88; 302/2019 Sb.)] již v obdobných případech postupuje podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel - sám advokát - nemusí být podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. 10. 2015 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) zastoupen podle § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu advokátem. Ústavní stížnost je pří