I.ÚS 314/05 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 314/05 ze dne 1. 10. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti M. V. a J. V., obou zastoupených JUDr. Jitkou Kučerovou, advokátkou v Praze 2, Moravská 11, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.2.2004, sp.zn. 9 C 102/2003, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.11.2004, sp.zn. 5 Co 1524/2004, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5.2.2003, čj. 22 Cdo 1590/2001-302, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.4.2005, čj. 22 Cdo 381/2005-401, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírali ji zejména o následující důvody. Právní předchůdkyně stěžovatelů H. V. se jako restituentka domáhala určení neplatnosti kupních smluv ve v žalobě specifikovaných, uzavřených dne 18.12.1954 a dne 22.12.1957, kterými byly na čs. stát převedeny nemovitosti ve smlouvách uvedené, neboť tyto smlouvy byly uzavřeny v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. H. V., jako závětní dědička původního vlastníka O. L., se vydání předmětných nemovitostí domáhala v restitučním řízení podle zákona č. 229/1991 Sb., u příslušného pozemkového úřadu. Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení o odvolání proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu „usměrnil“ toto správní řízení tak, že H. V. byla poskytnuta možnost uplatnit námitky neplatnosti obou kupních smluv před soudem, což učinila žalobou ze dne 31.8.1994 vůči českému státu – Okresnímu úřadu v Českých Budějovicích, technickým službám města České Budějovice, Jihočeské univerzitě a DESTA Děčín, a.s. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 23.11.2000, čj. 7 C 207/1994-224, žalobě vyhověl a určil, že předmětné kupní smlouvy jsou od samého počátku neplatné, neboť byly uzavřeny za stavu tísně a nápadně nevýhodných podmínek. K odvolání žalovaných Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27.4.2001, čj. 6 Co 376/2001-279, rozsudek soudu I. stupně ve vztahu k žalovaným 3, 4 a 5 potvrdil, odvolání žalovaného 1 odmítl pro opožděnost a ve vztahu k žalované 2 připustil zpětvzetí návrhu na zahájení řízení. Odvolací soud v rozsudku konstatoval, že tíseň a nápadně nevýhodné podmínky při uzavírání kupních smluv v roce 1954 a 1957 učinily tyto smlouvy absolutně neplatnými. Žalovaný 4, jehož se týká pouze kupní smlouva ze dne 22.12.1957, podal proti části rozsudku, který se jej týkala, dovolání. Nejvyšší soud o něm rozhodl tak, že rozsudkem ze dne 5.2.2003, čj. 22 Cdo 1590/2001-302, rozsudky obou obecných soudů zrušil a vyslovil právní názor, že neplatnost právního úkonu podle § 37 občanského zákoníku z roku 1950, o kterou se rozsudky obou soudů opíraly, je třeba posuzovat jako neplatnost relativní. Okresní soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem ze dne 5.2.2004, čj. 9 C 102/2003-333, žalobu ve vztahu ke 4. žalovanému ohledně kupní smlouvy ze dne 22.12.1957, zamítl. Krajský soud v Českých Budějovicích pak napadeným rozsudkem ze dne 26.11.2004, čj. 5 Co 524/2004-373, tento rozsudek potvrdil. Argumentace obou soudů vycházela z toho, že došlo k promlčení nároku. Všichni žalobci napadli rozsudek odvolacího soudu dovoláním, v němž namítali, že neplatnost právního úkonu učiněného v tísni za nápadně nevýhodných podmínek podle § 37 občanského zákoníku z roku 1950, byla absolutní. Poukazovali dále na ust. § 498 občanského zákoníku z roku 1964 (zákon č. 40/1964 Sb.). Dovozovali, že od účinnosti tohoto zákoníku se u podobných právních úkonů jedná o neplatnost absolutní. Nejvyšší soud usnesením ze dne 11.4.2005, čj. 22 Cdo 381/2005-401, dovolání odmítl. Uvedl, že v posuzovaném případě se nejedná o otázku zásadního právního významu. Setrval na stanovisku, že přechodné ust. § 498 obč. zákoníku, které stojí na principu tzv. nepravé zpětné působnosti, nelze v daném případě uplatnit. Podle mínění stěžovatelů je právní názor Nejvyššího soudu, vyjádřený jak v napadeném rozsudku ze dne 5.2.2003, čj. 22 Cdo 1590/2001-302, tak v citovaném (napadeném) usnesení Nejvyšší soudu - že neplatnost posuzovaného právního úkonu dle § 37 obč. zákoníku z roku 1950 je neplatností relativní - opřen o výklad práva zcela poplatný totalitnímu režimu tehdejší doby a je v rozporu s principy vyjádřenými v čl. 11, 23, 36 a zejména pak čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Napadenými rozhodnutími byl podle stěžovatelů porušen také čl. 90 Ústavy, neboť soudy tomto případě neposkytly ochranu jejich právům. Poukázali také na rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 97/96. Dle názoru stěžovatelů je relativní neplatnost právních úkonů obecně spojována s úkony činěnými oběma stranami v dobré víře, kdy důvodem neplatnosti bývají spíše formální nedostatky takových úkonů. Jinak je tomu v případech, kdy jedna strana kupní smlouvy jedná zcela vědomě a účelově způsobem, který je v rozporu s dobrými mravy. Pokud jde o ust. § 498 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. a o právní názor vyslovený ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek R 22/70, vyplývá z něj, že nedotčeny novou právní úpravou mají zůstat vztahy mezi občany, nikoli však i vztahy mezi občanem a státem. Stěžovatelé se konečně dovolávají toho, že v rozsudcích týchž obecných soudů jsou v týchž věcech (jen s různými osobami žalovaných) vysloveny opačné právní názory a namítají, že řízení před soudy trpělo zbytečnými průtahy. II. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp.zn. 9 C 102/2003. Zjistil, že Okresní úřad, okresní pozemkový úřad v Českých Budějovicích, rozhodnutím ze dne 26.10.2003, čj. OPÚ/R-2531/93-1184/91 rozhodl, že H. V., družka a jediná závětní dědička původního vlastníka O. L., není vlastníkem předmětných nemovitostí. Rozhodnutí odůvodnil tím, že v uplatněném restitučním nároku nebyly prokázány ani tíseň ani nápadně nevýhodné podmínky při uzavírání kupních smluv v letech 1954 a 1957, kterými předmětné nemovitosti přešly na čs. stát. K odvolání H. V. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30.3.1994, čj. 10 Ca 406/93-26, rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že pokud bude navrhovatelka trvat na námitkách neplatnosti obou kupních smluv, bude na odpůrci (Okresní pozemkový úřad), aby přerušil správní řízení o jejím nároku na vydání zemědělského majetku a poskytl navrhovatelce možnost uplatnit námitky neplatnosti obou kupních smluv před soudem v řízení občanskoprávním. Po takto doplněném řízení bude možno ve věci vydat nové rozhodnutí. H. V. proto podala dne 31.8.1994 Okresnímu soudu v Českých Budějovicích návrh na určení neplatnosti předmětných kupních smluv. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 21.11.1997, čj. 7 C 207/94-131, návrh zamítl. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18.3.1999, čj. 6 Co 3360/98-171, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Následně Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23.11.2000, čj. 7 C 207/94-224, určil, že příslušné kupní smlouvy z roku 1954 a z roku 1957, na jejich základě odprodal O. Lukesch Českému státu předmětné parcely, jsou od samého počátku neplatné. K odvolání žalovaných, v němž jeden z nich, správce konkurzní podstaty úpadce DESTA-NOVA, a.s., JUDr. N. Tomášek, namítl promlčení práva na uplatnění neplatnosti těchto kupních smluv (č.l. 269), Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27.4.2001, čj. 6 Co 376/2001-279, rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Uvedený rozsudek napadl dovoláním, pokud se týká kupní smlouvy z roku 1957, žalovaný č. 4 DESTA-NOVA, a.s. V ostatních částech rozsudek nabyl právní moci. Nejvyšší soud napadeným rozsudkem ze dne 5.2.2003, čj. 22 Cdo 1590/2001-300, výše uvedené rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.4.2001, čj. 6 Co 376/2001-279, a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23.11.2000, čj. 7 C 207/94-224, pokud jimi bylo ve vztahu k žalovanému č. 4 (DESTA-NOVA, a.s.) určeno, že kupní smlouva ze dne 22.12.1957, je od samého počátku neplatná, zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V rozsudku vyslovil, že „podle § 37 občanského zákoníku z roku 1950 je neplatný právní úkon učiněný v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Tato neplatnost je relativní“. Žalobkyně H. V. v roce 2002 zemřela. Do řízení přistoupili jako závětní a zákonní dědici pozůstalý syn Z. V. a pozůstalí vnuci M. V. a J. V. (č.l. 315). Okresní soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem ze dne 5.2.2004, čj. 9 C 102/2003-333, návrh na určení neplatnosti kupní smlouvy z roku 1957 ve vztahu k žalovanému DESTA-NOVA, a.s., zamítl. Poukázal na právní názor Nejvyššího soudu, že jde o relativní neplatnost smluv a dovodil, že toto právo bylo promlčeno. K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem ze dne 26.11.2004, čj