I.ÚS 3150/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3150/21 ze dne 17. 3. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ATLAS consulting spol. s r.o., se sídlem Výstavní 13, Moravská Ostrava, zastoupené JUDr. Zdeňkem Kučerou, advokátem, se sídlem Na Příkopě 19, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. srpna 2021 č. j. 4 Cmo 112/2021-101 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. července 2021 č. j. 5 Nc 202/2021-19, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení, a společnosti Wolters Kluwer ČR, a.s., se sídlem U nákladového nádraží 10, Praha, zastoupené doc. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou se sídlem V Jámě 1, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, o návrhu na vyloučení soudce Tomáše Lichovníka, takto: Soudce Tomáš Lichovník není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3150/21. Odůvodnění: 1. Vedlejší účastnice podala dne 11. ledna 2022 návrh na vyloučení soudce zpravodaje z projednání a rozhodování věci podle § 36 zákona o Ústavním soudu. 2. Námitku vedlejší účastnice odůvodňuje tím, že soudce Lichovník spolupracuje se stěžovatelkou jako její autor, když pravidelně nejméně od roku 2014 publikuje pro portál Právní prostor, jehož provozovatelem je právě stěžovatelka. Soudce Lichovník se rovněž podílí jako člen kongresového výboru na pořádání stejnojmenného kongresu, jenž organizuje již 10. rokem rovněž stěžovatelka. Jeho činnost pro stěžovatelku je tak dlouhodobá, koncepční a vedlejší účastnice předpokládá, že též honorovaná. Závěrem stěžovatelka poznamenala, že pro obdobné důvody byl ostatně z rozhodování vyloučen původní soudce zpravodaj Jaromír Jirsa (usnesením ze dne 1. 12. 2021 sp. zn. I. ÚS 3150/21). 3. Soudce Lichovník se k namítané podjatosti vyjádřil tak, že se podjatý necítí. Ač se stěžovatelkou spolupracuje, není za svou činnost honorován. Vyjádřil přesvědčení, že profesionální spolupráce se stěžovatelkou (či vedlejší účastnicí) není důvodem pro vyloučení. Zřejmě většina soudců s vedlejší účastnicí spolupracuje, proto by mohl nastat problém, kdo může ve věcech vedlejší účastnice rozhodovat. Soudce nad rámec poznamenal, že ve stejném duchu by bylo možno vznést námitku podjatosti soudce vůči samotné vedlejší účastnici, neb v jejím případě již honorován je, a to každoroční autorskou odměnou za Soudcovský komentář k o. s. ř. (ve výši stovek korun). 4. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. 5. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 zákona č. 182/1993 Sb. představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod]. 6. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Nestrannost soudce především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům aj.), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (zejm. účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují objektivní okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým, nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti [nález sp. zn. I. ÚS 167/94 ze dne 27. 11. 1996 (N 127/6 SbNU 429)]. Na druhé straně Ústavní soud vyslovil, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou [nález sp. zn. II. ÚS 105/01 ze dne 3. 7. 2001 (N 98/23 SbNU 11)]. 7. Funkce ústavního soudce má zvláštní povahu, v rámci které jsou na osobu soudce kladeny vysoké nároky a jsou mu stanovena přesná práva a povinnosti. Řečené se promítá na ústavní úrovni především v ustanovení čl. 84 Ústavy České republiky a na úrovni zákonné v od něj odvozeném ustanovení § 4 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, které stanovuje neslučitelnost funkce ústavního soudce s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké. Na ústavní soudce jsou nadto kladeny značné nároky, jednak v podobě věkové hranice, jednak v podobě požadovaného vzdělání, bezúhonnosti a odborné způsobilosti. 8. V obecné rovině existují tři základní typy vztahů, z důvodu kterých mohou být založeny pochybnosti o nestrannosti soudce, a to vztah k věci samé, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Jak upozorňuje A. Nemeškalová Rosinová, právní úprava zákona o Ústavním soudu explicitně nestanovuje, že by byl jeden ze vztahů pro založení podjatosti významnější než ostatní vztahy (Nemeškalová Rosinová, Alžbeta. Podjatost soudců v rozhodovací praxi vrcholných soudů ČR. Praha: C. H. Beck, 2021. Beckova edice právní instituty. ISBN 978-80-7400-845-0, s. 114 a násl.). Ústavní soud však ve své vlastní rozhodovací praxi o vyloučení soudců opakovaně uvedl, že výčet těchto vztahů má sestupnou tendenci co do potenciálu vztahu založit podjatost soudce či zdání podjatosti a je zapotřebí tyto vztahy náležitě rozlišit (usnesení sp. zn. II. ÚS 808/13 ze dne 26. 8. 2014), přičemž za vztah s největším potenciálem lze považovat vztah k věci samotné, na opačné straně spektra se pak nachází vztah k právním zástupcům účastníků řízení, přičemž vztah k právnímu zástupci vedlejšího účastníka má ze všech vztahů předvídaných ustanovením § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu potenciál nejmenší (usnesení sp. zn. II. ÚS 2127/14 ze dne 22. 10. 2014). 9. Z pohledu vedlejší účastnice řízení se soudce při svém jednání a rozhodování dostává do potenciální kolize mezi ní a stěžovatelkou, resp. s právy a zájmy účastníků. Soudce se k námitce podjatosti vyjádřil tak, že se vůči stěžovatelce cítí být subjektivně nestranný a nezaujatý. 10. Vnitřní vztah soudce k projednávané věci lze spatřovat v publikační činnosti v nakladatelství, jeho provozovatelem je stěžovatelka. Povahu vztahu mezi soudcem a stěžovatelkou v této věci lze dle formulované námitky kvalifikovat jako vztah kolegiální (akademický), s čímž souvisí také možná existence jisté ekonomické závislosti vyplývající z vědecké či jiné odborné nebo publikační činnosti soudce. 11. Jak již bylo výše uvedeno, samotný zákon o Ústavním soudu tento typ kolegiálních vztahů u ústavních soudců připouští, když podle § 4 odst. 2 tohoto zákona je výkon soudce slučitelný s vědeckou, pedagogickou, literární nebo uměleckou činností, pokud taková činnost není na újmu funkce soudce, jejího významu a důstojnosti a neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost rozhodování Ústavního soudu. Kolegiální (akademický) vztah může za jistých okolností vést k vyloučení soudce pro podjatost, a to zejména tehdy, má-li soudce k účastníkovi řízení nebo jeho zástupci dostatečně intenzivní a dlouhodobý vztah, aby mohl založit objektivní pochybnosti o jeho nestrannosti. Ani samotná existence profesního vztahu však bez dalšího není způsobilá založit u osoby soudce podjatost, v opačném případě by totiž mohlo docházet k nadměrným překážkám v rozhodovací činnosti ústavních soudců a plnění jejich dalších povinností (usnesení ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. II. ÚS 3694/13). Obdobně ani kolegiální vztahy vyplývající z působení soudce a některého z účastníků řízení nebo jeho zástupce v rámci stejné katedry nejsou bez dalšího důvodem pro vyloučení soudce (usnesení ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 808/13). 12. Jak vyplývá z výše uvedeného, rozhodující v nyní projednávané věci je právě intenzita kolegiálního (akademického) vztahu mezi soudcem jako autorem a stěžovatelkou jako