Stručně: Paragraf 36 zákona o Ústavním soudu stanoví, za jakých podmínek je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednávání a rozhodování konkrétní věci, aby byla zajištěna jeho nestrannost.
§ 36 Vyloučení soudců
(1) Soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
(2) Soudce je též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.
(3) Za činnost ve smyslu ustanovení odstavce 2 se nepovažuje účast na přípravě, projednávání a schvalování právních předpisů.
Paragraf 36 zákona o Ústavním soudu stanoví, za jakých podmínek je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednávání a rozhodování konkrétní věci, aby byla zajištěna jeho nestrannost.
Co to znamená v praxi
Soudce nesmí rozhodovat ve věci, pokud existuje důvodná pochybnost o jeho nestrannosti vzhledem k jeho vztahu k věci, účastníkům řízení, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům.
Soudce je automaticky vyloučen, pokud se danou věcí zabýval již dříve v jiné své funkci nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.
Předchozí účast soudce na tvorbě právních předpisů (např. v legislativním procesu) se nepovažuje za důvod pro jeho vyloučení z projednávání věci.
Na co si dát pozor
Pochybnost o nepodjatosti musí být taková, aby ji bylo možné mít "se zřetelem na jeho poměr", což naznačuje objektivní posouzení.
Vyloučení z důvodu předchozí činnosti se týká pouze činnosti v jiné funkci nebo povolání, nikoli činnosti související s legislativním procesem.